Krásné vlasy nejsou jen tak

Kúra z petržele nebo vlasová voda: tohle je 9 tipů a receptů pro zdravé vlasy

Hezký účes nezávisí jen na dobrém střihu! Ještě důležitější je péče, jakou svým vlasům věnujeme. Právě na ni se většinou zapomíná a pak rychle hasíme průšvih, na který si často sami zaděláme.

Měli byste si pokud možno vybírat bio prostředky bez silikonů, parabenů a s jemným pěněním. Dávkujte si jen kopeček velký jako lískový ořech, na hlavě přece nepotřebujete horu pěny. Sprchu si při mytí vlasů nastavte na co nejnižší teplotu a nakonec je opláchněte studenou vodou, vlasy budou lesklejší. Po umytí z nich pomocí mikrovláknového ručníku jemně vymačkejte vodu. Tento materiál je k vlasům šetrnější než froté. Vlasy pak nečešte nebo jen hřebenem s velkými zuby. Kdykoliv to jde, nechte vlasy uschnout jen tak.

1. Petrželová kúra proti lámání

1 lžíci petrželových semínek přelijte 100 ml olivového oleje. Ve vodní lázni směs zahřívejte asi 30 minut, neměla by se vařit. Nakonec směs přeceďte. Deset dní po sobě vetřete vždy před spaním trochu oleje do konečků vlasů, ráno olej vymyjte šamponem. Vlasy si balte do ručníku, aby polštář zůstal čistý. Tuto kúru zopakujte několikrát během roku. Pomáhá na suché a lámavé vlasy, dodává potřebný zinek.

Čtěte také

Úpletové šaty v outfitu tón v tónu

Čtěte také

Must have podzimní kousek? Úpletové šaty z kašmíru nebo vlny. Pozor na proporce

2. Vlasový olej na suchou kůži hlavy

Nechte zavadnout po 1 lžíci březových listů, kopřivy a rozmarýnu, dejte je do sklenice a zalijte 100 ml olivového oleje, pak vše zahřívejte ve vodní lázni, při 40 až 50 °C asi 2 až 3 hodiny. Olej přeceďte a nalijte do lahvičky. Na temném místě vydrží až jeden rok. Před mytím si olej naneste na kůži hlavy, nechte 30 minut působit pod igelitovým zábalem, pak vymyjte teplou vodou a jemným šamponem. Zklidňuje a hýčká suchou či podrážděnou kůži hlavy.

3. Gel ze lněného semínka

V hrnci smíchejte 320 ml vody a 80 g celých lněných semínek, za stálého míchání přiveďte k varu. Pak plamen ztlumte a směs nechte chvíli lehce bublat, míchejte, aby se semínka nepřichytila. Hustou směs přeceďte do šálku. Přidejte trochu rozpuštěného bambuckého másla, éterický olej, med a 2 lžičky glycerinu. Nechte vychladnout a směs pak dejte do kelímku. Vzniklý gel nebude slepovat vlasy. Uchovávejte v lednici, kde vydrží 1 až 2 týdny.

Čtěte také

Při úplňku funguje zkrášlování lépe

Čtěte také

Pod vlivem úplňku: Správná chvíle na zkrášlování a omlazování dělá divy

4. Vlasová voda z buxusu (zimostrázu)

Hrst čerstvých lístků zimostrázu zalijte 500 ml vroucí vody a nechte 15 minut zvolna vařit. Nechte dvě hodiny stát, pak přeceďte. Přidejte střik jablečného octa a naplňte do lahviček. V lednici vydrží asi týden. Odvar můžete občas používat jako vlasovou vodu nebo jím oplachovat vlasy po umytí. Látky obsažené v listech buxusu posilují a regenerují matné vlasy bez lesku a příjemně osvěžují kůži hlavy. Vyzkoušejte vodu na závěr po umytí a nevymývejte ji. Pak ještě vetřete 2 lžíce do konečků, vlasy osušte a nechte volně uschnout. Vytvoří pěkné vlny. Jablečný ocet dělá kůži hlavy dobře, protože reguluje pH. Pozor, buxus je jedovatý.

5. Vyživující ztužovač na vlasy s léčivými bylinkami

Nasekejte 1 lžíci sporýše lékařského a 1 lžíci přesličky a spolu s 1 lžící citronové šťávy a 150 ml vody nechte zakryté zvolna vařit asi 15 minut. Pak odvar přeceďte a naplňte do lahvičky. Používejte ho jako ztužovač i kondicionér. Ve druhém případě ho vmasírujte po umytí do kůže na hlavě, nechte působit pár minut a nakonec vypláchněte.

Čtěte také

Modrý rolák a jiné svetry

Čtěte také

Zahalte se do svetru. Nosit se bude klasika. Jak svetry prát, aby se nesrazily?

6. Vlasová voda pro brunety

Tři lžíce slupek granátového jablka a ořechových listů přelijte dvěma litry vroucí vody. Odvar přiveďte znovu k varu a na mírném ohni nechte zvolna vařit 15 minut. Přeceďte a přelijte do lahvičky. Jednou za týden spláchněte vyrobenou vodičkou vlasy po umytí a nesmývejte ji. Vlasová voda působí na mastící se kůži hlavy a vlasy budou díky ní lesklé a zářivé.

7. Vlasový zábal pro blondýny

V hmoždíři podrťte 3 lžíce čerstvých květů heřmánku a smíchejte se stejným dílem bentonitového jílu. Pak přidejte tolik teplé vody, až vznikne roztíratelná pasta. Po umytí pastu vetřete do vlasů a po 30 minutách ji spláchněte. Blondýnám přirozeným způsobem posiluje barvu.

Čtěte také

O pleť se dá skvěle pečovat i doma

Čtěte také

10 tipů pro krásnou pleť: Maska z jablka, odličovač z okurky nebo česnek na opar

8. Kondicionér s bylinkovým octem proti lupům

Do větší sklenice dejte 20 g tymiánu, 15 g šalvěje a 15 g rozmarýnu a přelijte 250 ml jablečného octa (ideálně nefiltrovaného). Nádobu postavte na teplé místo, nechte louhovat dva týdny a občas protřepejte. Přeceďte a nalijte do čisté lahve. Skladovaný v temnu a chladnu vydrží nejméně 6 měsíců. Ocet pak řeďte vodou v poměru 1 : 1, po umytí vmasírujte kondicionér do kůže hlavy a nevymývejte. Bylinky působí jako dezinfekce a podporují prokrvení.

9. Přírodní tužící sprej na vlasy

Přiveďte k varu 100 ml vody a přidejte 2 až 3 lžíce cukru. Cukrovou vodu pak nalijte do lahvičky, můžete přidat pár kapek éterického oleje, protřepejte. V případě potřeby šetrně nastříkejte na vlasy a nechte uschnout. Jelikož sprej neobsahuje žádné konzervanty, dejte ho do lednice a včas spotřebujte.

ZDROJ: časopis Vlasta, healthline.com, gaiaherbs.com

Čtěte také

drdol šedovláska

Čtěte také

Proplétaný drdol (nejen) pro šedovlásky: když volné pramínky nedělají parádu

Čtěte také

Omlazení

Čtěte také

Stylistické desatero pro jednoduché omlazení. Zvládnete to bez posilovny

Čtěte také

BB krém

Čtěte také

BB krém pleť sjednotí, rozzáří, hydratuje, ale nezatíží. Jak vybrat ten správný?

Dlouholeté manželství

Přežila jsem manželovu milenku i lži. teď s manželem slavíme zlatou svatbu

Padesát let spolu. Všichni se můžou zbláznit nadšením. Chodí nám gratulace, děti nám darovaly pobyt v lázních, ale radši prý ať jedeme až na podzim, to že už bude bezpečné. A dort s velkou padesátkou. Ještě je půlka v ledničce.  

A já si tak sedím a přemýšlím, ráno jsem vstala v půl šesté, jak mám celý život ve zvyku. Milan ještě spí. Když prý konečně v důchodu může, tak si to užije. Jsem vděčná za ten klid, co mám aspoň ráno, i když se mi zároveň stýská po době, kdy tady běhaly malé děti. Padesát let, to je celý život. Nejsem ale oslavovací typ, a navíc nevím, co se vlastně slaví. Existuje nějaká dvojice, která by měla celých těch padesát let zalitých sluncem? Že by se nikdy nepohádali? Že od sebe nechtěli odejít? My jsme se s Milanem seznámili jak ve filmu, na úřadovně Ztrát a nálezů. Ztratila jsem v parku klíče a doufala, že je někdo našel. „Čtyři klíče na klíčence s koženým přívěskem,“ popisovala jsem úředníkovi, jak vypadaly, a on mi takové přinesl. Jenže moje nebyly, i když přívěsek byl úplně stejný. Zklamaně jsem je chtěla vrátit, ještě jsem je držela v ruce, když se přiřítil nějaký mladík. „Vy jste je našla, to se mi ulevilo!“ A začal mi je brát z ruky. Byl to Milan.

Čtěte také

Ne vždy je těhotenství plánované

Čtěte také

Otěhotněla jsem a rodiče mě vyhnali. Pozvali mě zpátky až když jsem se vdala

Začátky byly krásné, jako u každého. Nic nám nestálo v cestě, a dokonce jsme měli i kde bydlet, což tehdy bylo výjimečné. Byla sedmdesátá léta, nic se nemohlo, ale nám to tak nepřipadalo, byli jsme šťastní. První a druhé mimino, já pořád mezi kuchyní, plínkami a kočárkem, Milan věčně v práci. A pak se něco začalo dít. „Máme schůzi, máme fotbal, máme přesčas,“ v jednom kuse něco měli. Oni v práci, oni kamarádi. Připadala jsem si osamělá jako na jižním pólu. Babičky mi s dětmi pomáhaly, ale osamělost nezahnaly. Šťastná jsem už byla jenom tehdy, když jsem se přitiskla k některé z těch malých střapatých hlaviček, které dávaly mému životu smysl. „K čemu mi manžel je? Jenom kvůli výplatě?“ ptala jsem se sama sebe, ale ani by mě nenapadlo se rozvádět, tehdy to ještě nebylo obvyklé. On žádný problém neviděl. „Přece chodím domů a živím vás,“ rozčiloval se, když jsem plakala a snažila se mu vysvětlit, o co jde. Zvykla jsem si, přece chodil domů a živil nás, měl pravdu a žili tak všichni.

Čtěte také

Dvě tety

Čtěte také

Měla jsem dvě tety. Jako malá jsem to nechápala, teď už mi rodiče vše prozradili

„Sežeňte si nějakou chatu, budete tam jezdit, odtamtud ti nikam neuteče,“ radily kamarádky a Milanovi to naštěstí taky přišlo jako dobrý nápad. Myslím, že doufal, že se chatou zabavím hlavně já a přestanu pořád něco chtít. Rodiče nám pomohli úsporami a opravdu jsme sehnali chatičku, kam se dalo jezdit na sobotu a neděli. Maličká a bez vody, ale všechno se dalo vyřešit, byly to vlastně krásné roky, pořád spolu a něco, na čem nám záleží oběma. Pak konečně bylo hotovo a mohli jsme si tam skoro jenom užívat. „Jeď sama s dětmi, já musím něco dodělat tady,“ ponoukal mě Milan zničehonic. Co potřebuje dělat? Z práce si nikdy domů nic nenosil. Ale prý nový vedoucí má jiné představy, co se má stihnout. Tak jsem jela sama a příští týden zas. Po návratu jsem našla v koupelně cizí náušnici. Zas jako ve filmu, a já si vždycky říkala, kam ti scenáristé na zápletky chodí. Krásná, malá, zlatá s modrým kamínkem. Taková by se mi líbila, ale moje není, uvědomila jsem si, když jsem ji našla zapadlou vedle pračky. „Čí je to náušnice?“ Tahle otázka Milana tak zaskočila, že neměl připravenou odpověď. Dodneška nevím, jestli ta jeho slečna ztratila náušnici náhodou, nebo to byl plán, jak manželku upozornit, že se bude rozvádět, když se k tomu manžel nemá. Tehdy mlčel tak dlouho, že bylo dost času, aby mi všechno došlo. Nešlo o nového vedoucího, ale o novou ženu. A Milan má dokonce tu drzost, že si ji vodí k nám domů. Plakala jsem a vyhodila ho z bytu. Ať si táhne k té své. „Ale ona bydlí u rodičů, tam nemůžu jít,“ nestyděl se říct.

Čtěte také

Po smrti manžela jsem se už nevdala

Čtěte také

Když se mi zabil manžel, zamilovala jsem se znovu. Nemohla jsem to ale přiznat

Co bude teď? Budeme se rozvádět? Chce to on? Chci to já? Chci, aby se vrátil? Jestli se vrátí, budu ho moct ještě někdy políbit? „Asi ani nestojím o to, aby se vrátil,“ řekla jsem nakonec jeho mámě, když zjistila, co se děje, a přišla se opatrně zeptat, jak se cítím. „Holka, nevím, co ti mám říct. Asi že každej chlap někdy blbne a ženská má vždycky víc rozumu,“ odpověděla. Tenhle názor se mi nelíbil. Proč mám mít víc rozumu, když to tolik bolí? „Kvůli dětem,“ podotkla tchyně a já z jejího tónu poznala, že sama dobře ví, o čem mluví. Uběhly dva měsíce a pak se Milan objevil doma. Přinesl nákup, a nebudete tomu věřit, tvářil se, jakože nic. Děti jásaly, že si s nimi bude hrát. Když šly večer spát, řekla jsem mu, že by měl odejít. „Já bych ale chtěl zůstat.“ Vlastně jsem to čekala. Tchyně mu určitě svůj názor řekla a kamarádky mi taky tvrdily, že se tohle často stává. Šla jsem spát. Ráno jsme žili dál a nikdy jsme o tom už nemluvili. Nechtěla jsem, byla bych jenom znovu nešťastná. Půl roku trvalo, než jsem mu dovolila, aby mě znovu políbil. Dva roky, než jsme spolu začali znovu spát. Pak přišlo třetí mimino a naše rodina vypadala jako reklama z obrázkového časopisu.

Čtěte také

Řídit se pouze srdcem není vždy rozumné

Čtěte také

Pohádkám nevěřte: Manžela mám ráda, ale ne tak, abych si kvůli němu ničila život

Nevím, jestli měl Milan ještě někdy někoho jiného. Jestli ano, dával si pozor, aby to neprasklo. Já jsem si dávala pozor taky, když jsem prožila roční zamilování do kolegy z práce. Přesvědčoval mě, abych se rozvedla a vzala si ho, že by měl rád i děti, a já o tom nějakou dobu přemýšlela. Dával mi, co jsem už dlouho neznala, láskyplné pohledy a romantiku. Pak mi došlo, že za pár let by to bylo stejné jako s Milanem, a tak nestojí za to všechno bořit. Užívala jsem si svoji romantiku tajně, než se můj přítel rozhodl, že ho to takhle ničí a že se rozejdeme.

Padesát let, říkám si a vytahuju z lednice dort. Čokoládový a nahoře s lentilkami, není dospělácký, ale děti ho odjakživa milovaly, tak jsme na každou rodinnou oslavu pekli právě tenhle. Lentilky se naštěstí pořád prodávají. Zvládli jsme s Milanem, když nám dcerka málem umřela na zápal plic, všechny dětské nemoci, jeho infarkt, moji výměnu kloubu. Žít s někým padesát let, je to nějaká zásluha? Jsme dobří, že jsme se nerozešli, i když jsme chtěli? Nebylo by to náhodou lepší řešení? To už se nikdy nedovím. Čtu si gratulace kolegů z práce i přátel, které máme většinou stejně staré, jako jsme my, a kteří tohle všechno prožili s námi. Dokonce o nás napsali v místních novinách a chtěli recept na šťastné manželství. Co jsem jim měla říct? Že nevím, jestli naše manželství bylo šťastné? Proč si lidi myslí, že když jste spolu padesát let, tak jste zaručeně šťastní? Půjdu vzbudit Milana a začneme další společný den.

ZDROJ: časopis Vlasta

Čtěte také

Někdy láska nevydrží

Čtěte také

Bratr si našel zlatokopku, která jej vyždímala. Teď má další. Jak mu to říct?

Čtěte také

Lásce na pracovišti se člověk někdy nevyhne

Čtěte také

Můj pacient z úrazovky. Lásku překazili jeho rodiče a nevěra

Čtěte také

Milenka se prozradila na instagramu

Čtěte také

Důkaz online. Manželova milenka se fotila u nás doma a fotky dala na instagram