Sacharidy by měly při hubnutí tvořit zhruba polovinu z celkové denní energie. A jelikož přílohy patří většinou právě mezi sacharidové potraviny, určitě mají místo v redukčním jídelníčku. Záleží ovšem na tom, v kterou denní dobu je konzumujete, kolik jich sníte a jak upravené.

Z klasických příloh má nejnižší energetickou hodnotu běžná porce vařených brambor, pak rýže, těstoviny a nejvíce knedlíky a smažené přílohy.

Hodnocení podle glykemického indexu (GI) má ale jiný výsledek: nejvýhodnější jsou celozrnné těstoviny (GI 40) a těstoviny vařené al-dente (na skus, GI 45), rýže natural a rýže basmati (GI 50).

Nejhůře jsou na tom brambory pečené v troubě a hranolky (GI 95), dále pak bramborová kaše a předvařená rýže (GI 90).

Brambory a celá zrna

Glykemický index sacharidových potravin můžete ovlivnit tepelnou a mechanickou úpravou a tím, s čím tuto potravinu kombinujete. GI totiž klesá přidáním bílkovinné potraviny nebo tuku.

Například samotné těstoviny mohou mít vyšší GI než těstoviny doplněné malým množstvím kvalitního oleje. Ty omaštěné dodají na delší dobu pocit nasycení.

Mezi nejvhodnější klasické přílohy pro redukční režim se řadí vařené brambory a celozrnné varianty příloh, jako jsou rýže natural, případně rýže basmati či celozrnné těstoviny uvařené na skus.

Pečivo vybírejte celozrnné (ne jen posypané semínky, ale vyrobené z celozrnné mouky), které obsahuje více vitaminů, minerálních látek a vlákniny a má výhodnější (nižší) GI.

Skvělá je pro hubnutí zelenina, nejlépe v syrové formě jako salát či velká obloha na talíři. Zelenina může klasickou přílohu zcela nahradit. Většina syrové zeleniny má velice nízký GI, zato hodně vlákniny, vitaminů a minerálních látek.

Netradičně a zdravě

Při redukční dietě se nemusíte „omezovat“ na klasické přílohy, ale je možné jídelníček zpestřit některými méně tradičními surovinami. Uvádíme příklady pro inspiraci, včetně glykemického indexu každé potraviny.

Kuskus (GI 64) Jedná se o těstovinu vyráběnou z tvrdé pšenice (semoliny). Název se vztahuje jednak k surovině, ale i k hotovému pokrmu, který pochází z Maroka. Obdobně se však připravuje i na Sicílii, ve Francii, Senegalu či Brazílii. Příprava je velice jednoduchá: kuskus se zalije vařící vodou a vzápětí se podává jako příloha k masu. Hodí se ale také jako samostatný pokrm naslano či nasladko. Výborný je také v zeleninových či rybích salátech.

Bulgur (GI 45) Je součástí jídel středomořské a orientální kuchyně. Jedná se o předvařenou, nalámanou celozrnnou pšenici. Nejí se obvykle samostatně, používá se spíše jako součást různých pokrmů a také se díky předvaření snadno tepelně upravuje. Protože absorbuje mnoho vody, je třeba jej vařit v poměru 1 : 3, a to po dobu 12 minut. Dá se také povařit jen pět minut a nechat pod pokličkou „dojít“. Hodí se jako součást příloh, používá se také do nádivek, karbanátků, do masitých nebo zeleninových jídel.

Pohanka (GI 50) Její původní vlastí je Himálaj. Tato přirozeně bezlepková potravina se prodává loupaná, neloupaná i jako mouka. Z pohanky můžete připravovat nejen různé přílohy, ale hodí se i do polévek, pomazánek, na kaši či k zapékání. Její příprava je snadná díky krátkému varu.

Polenta (GI 62) Setkáte se s ní zejména ve Středomoří (nejvíce v Itálii). Jedná se o kaši připravenou ze žluté kukuřičné mouky a vody. Samotná instantní polenta se vyrábí předvařením v páře, proto si zachovává přírodní chuť. Díky tomuto předvaření se zkrátí i doba přípravy. U nás je k dostání například instantní kukuřičná polenta, ze které je možné připravit kaši, knedlíky či různé placky. Lze ji podávat jako přílohu i jako samostatný pokrm. Výborná je také polenta připravená na grilu.

Jáhly (GI 75) Jáhly vznikají odstraněním svrchní slupky obilniny zvané proso. Hodí se skvěle jako příloha k masu i zelenině, jako surovina na rizoto, placičky, nákypy, zapékané zeleninové, masové či houbové pokrmy a jsou výtečnou zavářkou do polévek. Jáhly využijete i do sladkých pokrmů – na kaše nebo jahelník.

Pita chléb (GI 56) Pšeničné pečivo kulatého, plochého tvaru je rozšířené zejména v oblasti od Středozemního moře přes Střední východ a Arabský poloostrov až po Indii. Výroba pita chleba je výjimečná hlavně teplotou pečení, která dosahuje 370 °C. Ta způsobí rychlé zvětšení objemu těsta a oddělení do dvou vrstev, které zůstanou separované i po upečení, takže umožní chléb otevřít jako kapsu. Tradičně se používá jako příloha k různým druhům omáček. Díky své měkkosti a tenkosti pak dobře poslouží coby základ dalších pokrmů, jako jsou různé taštičky, plněná pečiva nebo pizzy.