Co to je „ponorka“, určitě víte, i když nejste námořník. „Je to obecný jev, který nastává skoro vždy, pokud je příliš dlouho pohromadě skupina lidí bez možnosti úniku, tedy například právě v ponorce,“ potvrzuje psychiatr Ivo Klár z pražské polikliniky Zelený pruh – Medicon. „Po nějaké době si lidé začnou lézt na nervy.“ Stačí pak maličkost a je tady hádka, v ponorce třeba kvůli tomu, kdo si dá dřív kafe, a v manželství kvůli odpadkovému koši.

„Lidem v ponorce se nelíbí, jak se ten druhý chová a projevuje, dochází ke konfliktům, až k fyzickému napadání. Čím menší počet lidí je ve skupině a čím je jejich soužití těsnější, tím rychleji napjatá situace vznikne.“ Takže manželský pár, dva lidé v malém bytě, to je místo pro napětí jako dělané! Ale zatímco posádky ponorek i kosmických lodí jsou na předcházení a řešení kritických situací trénované, manželé o tom asi nikdy nepřemýšleli.

Já nic, já muzikant

„Vůbec nehraje roli, že se ti dva původně měli rádi,“ upozorňuje psychiatr. „Vznik ponorky je zaskočí, protože s tím nepočítali a nepoznají, o jaký problém ve vztahu jde. Obvykle si neuvědomí, v čem dělají chybu sami, a obviňují jen druhého partnera. To vede až ke krizi a bohužel někdy ke konci vztahu, protože mnoho lidí má zkratkovité myšlení a dojde k závěru, že ten druhý už je nemá rád. Odtud je už k myšlence na rozchod jenom kousek.“ U lidí, kteří jsou přirozeně tolerantní, nesnášenlivost vznikne za delší dobu a nemusí se projevovat tak silně jako u těch, co se rádi hádají a všechno je naštve, ale nevyhne se skoro nikomu.

Ponorka hrozí nejvíc těm, kdo jsou pořád spolu. Určitě znáte osobně třeba situaci z deštivé dovolené, kdy vás třetí den už přestane bavit hrát karty a začnete se obviňovat, kdo chtěl jet pod stan na Šumavu zrovna v červenci. Pak si začnete vyčítat, kdo koupil stan, do kterého teče, a za chvíli, kdo zavinil válku na Ukrajině.

Ponorka na jedné straně

„Dovolená bývá ale málokdy takto vyhraněná, pokud opravdu nejde třeba o samotu na opuštěné chatě v lesích. Horší situace je pro manžele, kteří spolu pracují, jezdí do zaměstnání a zbytek dne spolu tráví doma,“ říká Ivo Klár. Další rizikové období je v době, kdy jsou v rodině malé děti, které přivazují maminku k domovu.

„Ona vzniká i malá vztahová ponorka mezi matkou a dětmi, ale tu maminky překonávají díky mateřské lásce a vědomí povinnosti se o děti starat. Jenže když pak je jediný další člověk, se kterým se stýká, manžel, začne problém. Na něj se totiž snese veškerá ženina frustrace z celého dne. A on to vůbec nemusí chápat a většinou taky skutečně nechápe. Naopak má pocit, že žena o něj nestojí, když mu jen něco vyčítá, místo aby ho radostně vítala domů.“ A pak vznikne ponorka jen na jedné straně – té ženské. Manžel se totiž naštve, a místo aby ženu z vody vylovil a zachránil, třískne dveřmi a odejde zase sám. Zajde si na fotbal nebo do hospody, zatímco ona je doma opět sama s dětmi. No může se někdo divit, že jí pak „hrabe“?

Otevřete poklopy

A ještě jeden druh manželství je vysloveně ponorkový typ. Ten, kde jsou manželé pořád spolu a vůbec nikam nechodí, a když už někam jdou, tak zase jen spolu. Když nemají žádné vlastní koníčky ani vlastní přátele. „Vůbec nejhorší jsou uzavřená manželství, kdy navíc jeden nebo oba z partnerů trpí poruchou osobnosti,“ dodává psychiatr. Může to být manžel žárlivec nebo manželka, která trpí sociální fóbií, tedy strachem z lidí, a proto nerada s někým mluví.

Někdy nastává světlá výjimka, že jsou oba partneři podobné povahy, a proto jim takové soužití vyhovuje. Oba si pak doma na kanapi za zataženými roletami říkají, jak je vnější svět zlý a ještě že se vzájemně mají. Jenže většina lidí taková není, takže je potřeba z ponorky vyplavat. Jak? Vyjet nad hladinu a otevřít se vzduchu a světu.