Zdroj: Shutterstock
Maďarská výšivka matyó patří na seznam UNESCO. Typické jsou pro ni letní květy
V městě Mezőkövesd se vypráví legenda o dívce, které čert odnesl milého do pekla. Dívka za návrat svého chlapce prosila tak dlouho, až se pekelník nechal obměkčit. Ale přece jen to byl čert, a tak výměnou žádal, ať mu přinese v sukni nejkrásnější letní květy.
Problém byl však v tom, že zrovna udeřila zima. Šikovná dívka naštěstí vymyslela lest: sukni pokryla záplavou dokonalých výšivek v podobě květů. Čert nad nimi jen nevěřícně zakroutil rohatou hlavou a chlapce jménem Matyó vrátil do náruče šikovné švadlenky.
Právě tak se prý zrodilo umění bohatých a propracovaných výšivek známých jako matyó, které se dostalo na seznam nehmotného dědictví UNESCO. Zatímco prastaré dovednosti v jiných zemích často skomírají a bojují o přežití, matyó je přímo ikonický symbol Maďarska. Po druhé světové válce, kdy i v téhle zemi nastoupila průmyslová textilní výroba, to s ním sice nějakou dobu vypadalo špatně, ale místní ženy si výšivkami pořád přivydělávaly a dělají to dodnes. Učí to také svoje dcery a vnučky doma v obýváku či v zájmových kroužcích.
Pro venkov i město
Tuhle barvami přetékající výšivku určitě znáte, v hlavě ji má podvědomě každý stejně jako panorama Budapešti, čardáš nebo pikantní čabajku. Jak se praví v legendě, jsou pro výšivky matyó typické právě výrazné květinové vzory, kterými se ovšem nezdobí jen slavnostní oděvy, ale i židle, ubrusy, ložní prádlo, ručníky nebo utěrky. Tradiční domácnosti v okolí městeček Mezőkövesd, Tard a Szentistván, tedy v oblasti Matyó, těmi motivy doslova kvetly.
Nejstarší výšivky odtud pocházejí už z 18. století a měly původně jenom bílou, červenou a potom i modrou barvu. Zdobily bílé konopné a lněné polštáře, prostěradla a utěrky. Později se přidaly další barvy přízí, k materiálům přibyla vlna a satén a výšivky se objevily i na ženských a mužských zástěrách a košilích se širokými rukávy. Byly navržené tak, aby odpovídaly vesnickým tradicím i tehdejší módě, protože si je oblíbili taky vzdělanci a měšťané, zvlášť po velké maďarské národní výstavě na konci 19. století. Motivy zůstávaly sice stejné, ale přidávaly se v různých variantách, uspořádané do řad v několika vzorech. Nejčastěji to byly růže, tulipány, pivoňky, ptáčkové a listy, všechno obvykle vytvořené hladkým stehem. Známých je přes pět set motivů.
Kis Jankó Bori
Nejvýznamnější apoštolkou téhle výšivky byla Kis Jankó Bori, která žila v letech 1876 až 1954. Mezitímco vyšívala a vytvářela nové vzory, porodila a vychovala šest dětí a založila školu lidového umění. Protože pocházela z kožešnické rodiny, zdobila výšivkou i mužské ovčí kožichy, až oči přecházely. Lépe řečeno: až ta kůže (rouno je otočené dovnitř) nebyla pro samou výšivku ani vidět. V domku, kde v Mezőkövesdu žila (a pak její stejně talentovaná dcera), je dneska muzeum, a pokud by vás výšivka opravdu zaujala, je nejlepší se vypravit přímo tam. Mezőkövesd je vzdálený zhruba hodinu a půl cesty od slovenské Rimavské Soboty. Skutečným zážitkem jsou tam dny, kdy nejstarší městská čtvrť Hadas ožije pestrobarevnými kroji, ruchem trhů a tradičních lidových zvyků. Bývá to především v čase Vánoc a Velikonoc, ale také při dalších národních a církevních svátcích. Atmosféra ve městě je neuvěřitelná a není tu k hnutí, Maďaři svoji vyšívanou tradici uctívají a milují. Oděvy a látky si tam samozřejmě můžete i koupit, a navíc nedaleko centra města leží příjemné lázně Zsóry, které mají ze všech termálních pramenů v Maďarsku největší obsah síry, což poznáte okamžitě ze silného zápachu.
P. S.: Pokud jde o název oblasti a výšivky, ještě existuje verze, že vznikl podle jména krále Matyáše Korvína, který udělil Mezőkövesdi právo pořádat trhy. Ale verze s čertem je hezčí.
Baví vás ruční práce? Vyzkoušejte si techniku makramé neboli drhání podle našeho videonávodu:
