Problém byl však v tom, že zrovna udeřila zima. Šikovná dívka naštěstí vymyslela lest: sukni pokryla záplavou dokonalých výšivek v podobě květů. Čert nad nimi jen nevěřícně zakroutil rohatou hlavou a chlapce jménem Matyó vrátil do náruče šikovné švadlenky.

Právě tak se prý zrodilo umění bohatých a propracovaných výšivek známých jako matyó, které se dostalo na seznam nehmotného dědictví UNESCO. Zatímco prastaré dovednosti v jiných zemích často skomírají a bojují o přežití, matyó je přímo ikonický symbol Maďarska. Po druhé světové válce, kdy i v téhle zemi nastoupila průmyslová textilní výroba, to s ním sice nějakou dobu vypadalo špatně, ale místní ženy si výšivkami pořád přivydělávaly a dělají to dodnes. Učí to také svoje dcery a vnučky doma v obýváku či v zájmových kroužcích.

 

Čtěte také

Takhle vypadala dáma, kterou zná podle jména každý.

Čtěte také

Magdalena Rettigová: Psát mohla jen díky tomu, že její muž jí v tom nebránil

Pro venkov i město

Tuhle barvami přetékající výšivku určitě znáte, v hlavě ji má podvědomě každý stejně jako panorama Budapešti, čardáš nebo pikantní čabajku. Jak se praví v legendě, jsou pro výšivky matyó typické právě výrazné květinové vzory, kterými se ovšem nezdobí jen slavnostní oděvy, ale i židle, ubrusy, ložní prádlo, ručníky nebo utěrky. Tradiční domácnosti v okolí městeček Mezőkövesd, Tard a Szentistván, tedy v oblasti Matyó, těmi motivy doslova kvetly.

Nejstarší výšivky odtud pocházejí už z 18. století a měly původně jenom bílou, červenou a potom i modrou barvu. Zdobily bílé konopné a lněné polštáře, prostěradla a utěrky. Později se přidaly další barvy přízí, k materiálům přibyla vlna a satén a výšivky se objevily i na ženských a mužských zástěrách a košilích se širokými rukávy. Byly navržené tak, aby odpovídaly vesnickým tradicím i tehdejší módě, protože si je oblíbili taky vzdělanci a měšťané, zvlášť po velké maďarské národní výstavě na konci 19. století. Motivy zůstávaly sice stejné, ale přidávaly se v různých variantách, uspořádané do řad v několika vzorech. Nejčastěji to byly růže, tulipány, pivoňky, ptáčkové a listy, všechno obvykle vytvořené hladkým stehem. Známých je přes pět set motivů.

Čtěte také

Nikola Korčáková s jedním ze svých výrobků: vázou zdobenou decoupagí se secesními motivy květů.

Čtěte také

Nikola Korčáková ovládá techniku decoupage, inspirujte se jejími zkušenostmi

 

Kis Jankó Bori

Nejvýznamnější apoštolkou téhle výšivky byla Kis Jankó Bori, která žila v letech 1876 až 1954. Mezitímco vyšívala a vytvářela nové vzory, porodila a vychovala šest dětí a založila školu lidového umění. Protože pocházela z kožešnické rodiny, zdobila výšivkou i mužské ovčí kožichy, až oči přecházely. Lépe řečeno: až ta kůže (rouno je otočené dovnitř) nebyla pro samou výšivku ani vidět. V domku, kde v Mezőkövesdu žila (a pak její stejně talentovaná dcera), je dneska muzeum, a pokud by vás výšivka opravdu zaujala, je nejlepší se vypravit přímo tam. Mezőkövesd je vzdálený zhruba hodinu a půl cesty od slovenské Rimavské Soboty. Skutečným zážitkem jsou tam dny, kdy nejstarší městská čtvrť Hadas ožije pestrobarevnými kroji, ruchem trhů a tradičních lidových zvyků. Bývá to především v čase Vánoc a Velikonoc, ale také při dalších národních a církevních svátcích. Atmosféra ve městě je neuvěřitelná a není tu k hnutí, Maďaři svoji vyšívanou tradici uctívají a milují. Oděvy a látky si tam samozřejmě můžete i koupit, a navíc nedaleko centra města leží příjemné lázně Zsóry, které mají ze všech termálních pramenů v Maďarsku největší obsah síry, což poznáte okamžitě ze silného zápachu.

P. S.: Pokud jde o název oblasti a výšivky, ještě existuje verze, že vznikl podle jména krále Matyáše Korvína, který udělil Mezőkövesdi právo pořádat trhy. Ale verze s čertem je hezčí.

Baví vás ruční práce? Vyzkoušejte si techniku makramé neboli drhání podle našeho videonávodu