Neustále mi dokazoval svou lásku, opečovával mě, snesl by mi modré z nebe. Nikdy jsem nic podobného nezažila a byla z toho u vytržení. Zamilovala jsem se až po uši. Navíc si mě hýčkal drahými značkovými hadříky, kabelkami a botami a ze mě se tak stal klasický snob. Byla jsem holt mladá a snadno ovlivnitelná. Moje osobnost se teprve formovala. Nabyla jsem dojmu, že tohle je život, který chci.
Netrvalo dlouho a otěhotněla jsem. Oba jsme byli nadšení. Jenže s příchodem dcery Elišky se idylka bůhvíproč rozpadla. Partnera jako kdyby někdo ze dne na den vyměnil. K dceři se choval jako dokonalý milující otec, ke mně jeho city výrazně ochladly. Najednou jsem nic neudělala správně, za všechno mě kritizoval, utrhoval se na mě. A později začaly padat i facky. Byla jsem na dně. Nechápala jsem, co se stalo. 'Kam se poděl ten hodný, starostlivý chlap?' ptala jsem se sebe sama stále dokola. Rozhodla jsem se, že teror vydržím do konce mateřské. 'S tříletou Eliškou se bude utíkat snáz,' uklidňovala jsem se.
Jednoho dne jsem se vracela domů kolem malé samoobsluhy, před níž s pivem v ruce postávalo a dobře se bavilo asi šest chlapů. S opovržením jsem otočila hlavu. 'Na takovou spodinu se ani nemá smysl podívat,' říkala jsem si. Uplynulo půl roku, doma trvalo stále to stejné peklo, a já znova procházela kolem obchodu. Venku opět postával hlouček chlapíků. Ani nevím, jak se to stalo, ale zastavila jsem u nich na pokec a panáka...
Zjistila jsem, že to vůbec nejsou ztroskotané existence, které zahánějí žal na dně půllitru s pivem, ale normální vzdělaní muži, kteří nechtěli sedět v hospodě bez zahrádky, když je venku tak hezky, a tak si šli stoupnout raději před krám. Jeden z nich se mi líbil. Byl jen o pár let starší než já a jmenoval se Martin. Jelikož nejsem moc zvyklá pít, požádala jsem ho o doprovod domů. Přítel byl tou dobou na služební cestě a Eliška u babičky. Vyzvedávala jsem ji až k večeru. Byla jsem jím naprosto okouzlena a protože mi alkohol strhl zábrany, vzala jsem ho domů a užili jsme si úžasný sex, nejlepší, jaký jsem v životě zažila. Poté odešel s tím, že mi napíše. Moc jsem tomu nevěřila. Říkala jsem si: 'Užil si, nemá důvod se vracet.' A tak jsem vyzvedla dceru od babičky, vrhla se na přípravu večeře a na úklid. Zkrátka jsem se vrátila ke svému běžnému životu.
Dodržel slovo
Martin se ale skutečně ozval. Napsal, že by mě ještě rád viděl, popovídal o životě a více mě poznal. Už před tím obchodem jsem totiž lehce nakousla, jak se ke mně otec Elišky chová. Domluvili jsme si další schůzku a opravdu si povídali - upřímně, do hloubky, jako kdybychom se znali dlouhá léta. Nakonec mi Martin nabídl, abych se s Eliškou odstěhovala k němu, že se mu líbím a že cítí, že by nám to mohlo fungovat. A i kdyby nám to náhodou nevyšlo, aspoň mi od toho tyrana pomůže. Přiznám se, že jsem dlouho přemýšlet nemusela.
Za pár dní už jsem byla nastěhovaná u Martina a svému ex nechala jen vzkaz, na kterém stály důvody, proč od něho odcházím, ale že v kontaktu s Eliškou mu bránit nebudu. Vzal to kupodivu s klidem. Jak jsem se totiž později dozvěděla, měl milenky, na které byl stejně tak milý, jako na mě na začátku. Smutnit tak rozhodně nemusel.
Já jsem nyní šťastná po boku mého současného muže, který je úžasný manžel i parťák do nepohody pro Elišku. A přestože naše seznámení nebylo zrovna tradiční, nelituji ani jednoho okamžiku.
Zdroj: vlasta.cz
