Můžeme se trápit kvůli závažným věcem, které jsme neudělali, ale třeba i jen kvůli prkotinám. Každý z nás mívá občas pocit viny a cítit se provinile je v naprostém pořádku. Říká se, že chybovat je lidské a odpouštět božské. Abychom dokázali s vinou a odpuštěním pracovat, měli bychom vnímat své emoce a nepotlačovat je. Pocit viny k chybám patří a naše vnitřní přesvědčení nám jen dává najevo, že to, co jsme udělali (nebo neudělali) je v rozporu s našimi hodnotami. Jak říká psychoterapeutka Jenny Scott, právě pocit viny nám pomáhá napravit škody, které by mohly zůstat po našem provinění. „Pokud nemůžeme přímo napravit svou chybu nebo přešlap, pokud nestačí upřímná omluva, můžeme udělat něco hezkého, významného pro druhé, abychom vyrovnali chybu, škodu, křivdu, za které se cítíme zodpovědní. Takový smysluplný čin nám velmi pomůže psychicky se pocitů viny zbavit. Karma je zdarma. To, co se stalo, nezměníme, minulost přepsat nelze, ale můžeme se ze svých chyb poučit a převzít zodpovědnost za své budoucí chování,“ říká koučka Jana Řehulková.

Čtěte také

Ne každé stahovací prádlo je hezké

Čtěte také

Nebuďte jako Bridget Jones, sexy stahovací prádlo existuje! I pro muže...

GAT generation

Vina má svůj účel. Jak říká Jenny Scott, není dobré se pocitům viny příliš bránit. „Když se totiž naučíme brát tento pocit jako způsob přijímání informací, uzdravíme se a poučujeme z našich chyb. Cítit se jako hlupák v dané situaci je tedy signál a následuje volba, co s tím,“ dodává. Pocit viny můžeme vnímat ze spousty různých událostí, věcí či přešlapů, některé jsou opodstatněné a některé mohou být přehnané a nelogické či souviset až s úzkostí. „Ale nikdo z nás není zcela bezchybný, takže pocit viny známe a zažíváme téměř všichni. I když už v 70. letech minulého století americká spisovatelka Erica Jong poukázala na to, že pocitem provinění trpí častěji ženy,“ vysvětluje. Dnes lidé často zažívají pocity viny za všechno možné. Třeba za to, v jakém stavu je životní prostředí nebo že nezvládají rodičovskou roli. To zažívají podle odborníků převážně dnešní mileniálové, kterým se i proto přezdívá „GAT generation“, Guilty All the Time neboli neustále provinilí. A spousta z nich se dokáže pocity viny doslova utrápit.

Čtěte také

Čekání na letišti

Čtěte také

Jsem letecký maniak! Číhám na stevardy před odletem, a dokonce i u zavazadel

Proč vina tíží?

Sociologické studie ukazují, že pocity selhání zesilují v období společenských krizí a již více než dva roky psychologové používají pojem „pandemická vina“. Jestli jsem někoho nenakazil, jestli dost navštěvuji rodiče či prarodiče nebo jestli se vůbec můžu radovat, když je situace celosvětově tak vážná. „Podobný model se nyní objevuje v souvislosti s válkou na Ukrajině. Ještě na jaře se opravdu mnoho lidí cítilo provinile, že se baví, smějí či radují a žijí své životy, když nedaleko se válčí a umírají tam lidé,“ říká koučka Jana Řehulková. I já jsem v březnu pociťovala vinu, protože jsem si dovolila koupit novou myčku na nádobí. Doslova jsem se propadala hanbou a raději jsem to neřekla ani kamarádkám. Co by si pomyslely? Každodenní vinu ale pociťuji v souvislosti se svými starými rodiči. Bydlí přes sto kilometrů daleko, takže jsme většinou v kontaktu jen po telefonu. Když jsem ale pracovně zaneprázdněná, někdy prostě telefon zvednout nemůžu. A většinou není důvod práci přerušit a omluvit se s tím, že prostě telefonát od maminky je v ten moment důležitější. Mnohdy jsem cítila vinu, že nejsem dost dobrá máma, a popravdě ten pocit ve mně přetrvává i teď, když jsou děti dospělé. Jak říká Jana Řehulková, vina je skličující a někdy nám brání posouvat se v životě dopředu.

Čtěte také

Jak kombinovat kalhoty a boty

Čtěte také

Tenisky ke zvonáčům a k čemu polokozačky? Manuál, jak správně kombinovat boty

„Je samozřejmě rozdíl, jestli jsem zapomněla na kamarádčiny narozeniny nebo z nepozornosti srazila člověka na přechodu a způsobila mu trvalé zdravotní následky. A i když ani jednu z těchto událostí nemohu vrátit zpět, pocit viny ve druhém případě může být celoživotní. Bez ohledu na to, jaké jsem tomu člověku vyplatila odškodné či kolik dobrých skutků jsem udělala. Někdy proto nutně přichází na řadu psycholog či psychoterapeut, který pomáhá lidem tyto hluboké pocity viny zpracovat, aby nevedly k sebedestrukci,“ dodává odbornice. Pocit viny může vést k psychosomatickým problémům, může vyvolat pocity strachu, poruchy nálady i „úniky do nemocí“.

Časté téma – nevěra

Kolik nevěrníků asi tak zažívá pocit viny? Kolik z nich tíží špatné svědomí? Podle Jany Řehulkové je to s pocitem viny u nevěry trošku jinak. Tam funguje jiný princip viny. „Ano, určitě přijde pocit provinění, uvědomění si hodnot partnerství a rodiny, obava ze ztráty. Ale často mívám pocit, že nevěrný ,viník‘ se necítí provinile až tak moc dlouho a že docela brzy nabude dojmu, že už se přece omluvil a seká latinu, co mohl, vysvětlil a nelíbí se mu, že podvedený partner se k tomu stále vrací, vyptává se a snaží se pochopit důvody, které ho k tomu vedly. Považuje to za obtěžující, protože ,v tom se přece nedá žít‘. A paradoxně se dokonce někdy víc obviňuje podvedený partner, zabývá se otázkami, co udělal špatně, co ve vztahu chybělo a podobně. Nebo také považuje krátké ,pokání‘ a ,sypání si hlavy popelem‘ svého nevěrného partnera za nedostatečné a bojuje, často neúspěšně, se schopností odpustit. A někdy si dokonce podvedení partneři přejí, aby ten, kdo je ,zradil‘, zažíval a dával najevo mnohem větší a hlubší pocity viny, aby se trápil a uvědomil si, jak moc ublížil,“ vysvětluje Jana Řehulková.

Čtěte také

Už rostou!

Čtěte také

Už rostou! Pravidla sběru hub a 6 nejčastějších mýtů o houbách nejen při vaření

Netrestejte se!

Řada lidí si myslí, že pokud se nějak provinili, zaslouží si trest. Ale už samotný pocit viny je trestání sebe sama. Proto si neubližujte více, než musíte, a pracujte na překonání těchto pocitů. Překonat pocit viny nutně neznamená, že se zcela zbavíte pocitu, že jste udělali něco špatně. Znamená to ale, že přijmete část zodpovědnosti a vyrovnáte se uvnitř sami sebe s tím, co nepříjemné pocity viny vyvolává. Podle dánské psychoterapeutky Ilse Sand, autorky knihy Podívejte se na sebe laskavě, je důležité prozkoumat, podle jakého „jízdního řádu“ životem plujeme. Možná jste o něm ani moc nepřemýšleli a převzali ho jen od svých rodičů. „V tomto případě bude záhodno ho kriticky prozkoumat. Podle jakého jízdního řádu chcete život jet? Jaké výzvy a možnosti by měl obsahovat? Příliš vysoká očekávání snadno přivodí špatné svědomí. Domníváte-li se, že budete po většinu života šťastní, budete v nudných či smutných obdobích pátrat po příčině. Možná ji naleznete v okolním světě a budete se zlobit na partnera, rodiče, práci či kohokoli. Nebo zlobu přesunete dovnitř, do sebe a budete si říkat, že je na vás něco špatně. A přijdou pocity viny. Změníte- -li očekávání a jízdní řád tak, že vznikne prostor i pro špatné dny, aniž byste si za ně mohli sami, ulevíte špatnému svědomí,“ říká Ilse Sand. A jak odhalit zásady, z nichž plyne pocit viny? Někdy stačí ty nesmyslné a přísné trošku přeformulovat a omezíte vinu a výčitky vůči sobě samým. Pokud se rozhodnete nějaká životní pravidla změnit, vyplatí se podle Ilse Sand vzít to od podlahy. Když svoje životní principy rozvolníte, bude se vám s nimi žít líp, zmenší se vaše špatné svědomí a budete pociťovat více energie.

Čtěte také

Někdy láska nevydrží

Čtěte také

Bratr si našel zlatokopku, která jej vyždímala. Teď má další. Jak mu to říct?

Jak na běžný pocit viny

Jana Řehulková, certifikovaná a vztahová poradkyně

Důležité je uvědomit si, že jste nikomu neublížili záměrně, že jste úmyslně nic nepokazili a že v daný okamžik jste to udělali nejlépe, jak jste dokázali.

Přijměte, že to byla chyba, že chybovat je naprosto přirozené a že se ze svých chyb dokážete poučit. Snažte se pochopit význam viny, připustit, že jste si uvědomili, že něco děláte špatně a můžete to změnit. Rozlišujte zdravý a nezdravý pocit viny. Kvůli něčemu, co je vám sice líto, ale nezavinili jste to, se sice můžete cítit špatně, ale obviňování k ničemu nevede. Například když onemocníte a nemůžete jet s kamarády na plánovaný výlet, by nemělo vést k pocitům viny, že kvůli vám mají zkažený den. Zjistěte, kvůli čemu se vlastně cítíte provinile. Když zjistíte příčinu, snadněji se hledá řešení. Tyto pocity mohou mít příčinu dokonce už někdy v dětství. Někdy pomůže, když své pocity a to, co se přesně stalo, popíšete. Když si zapíšete všechny podrobnosti a to, jak jste se cítili, možná se vám to nebude jevit tak závažné a uleví se vám.

Čtěte také

Nadměrné pocení není nic příjemného

Čtěte také

Proti pocení: Vyrobte si deodorant a peprmintové tělové mléko

CO JEŠTĚ POMŮŽE?

  • Omluvte se, pokud je to vhodné. Nevymlouvejte se, vyjádřete lítost nad tím, co se stalo, a pokud je to možné, aspoň částečně se snažte chybu napravit. 
  • Udělejte dobrý skutek, pomozte někomu, kdo to potřebuje. Některé studie dokládají, že pomoc druhým je velmi přínosná pro duševní i fyzické zdraví.
  • Přemýšlejte, jaká opatření či kroky by do budoucna mohly podobné situaci zabránit.
  • Smiřte se s tím, co již nelze změnit, a přijměte, že i ostatní chybují.
  • Odpusťte si tak, jako byste odpustili svým přátelům. Odpuštění je důležitý proces, který v životě potřebujeme zvládnout.
  • Vyzkoušejte rituál „smytí viny“, odhození pláště viny. Můžete si to pouze vizualizovat nebo skutečně tento rituál vykonat.

ZDROJ: časopis Vlasta, , www.janarehulkova.cz

Čtěte také

Žena, co chce mít kariéru, často nemá čas na rodinu

Čtěte také

Glosa: Vedoucí pozice? Rodíme potomky, abychom je pak tajně předaly chůvám

Čtěte také

O úsměv se musí pečovat

Čtěte také

10 tipů pro zdravé dásně. Věděli jste, že pomůže chleba nebo propolis?

Čtěte také

Ladislav Špaček

Čtěte také

Kufr na cesty podle Špačkovy etikety! Není to o pohodlí, ale o sebeodříkání