Už jste to určitě zažili. Ve vaší blízkosti existuje někdo, s kým se potřebujete domluvit, ale nedaří se to. Možná je to šéf, kolega, klient, tchyně, rodič nebo drzá dcera teenagerka. Zkusili jste je přesvědčit, ubít argumenty, nebo jste se skoro plazili po kolenou a doprošovali se. Jenže pořád to nejde. Cítíte se naštvaní a frustrovaní a máte pocit, že jdete hlavou proti zdi. A možná tady je zakopaný pes. Jak říká psychiatr Mark Goulston, autor knihy Domluvit se dá s každým, úspěšné jednání s lidmi, a to i těmi problémovými, je dovednost, kterou se může naučit každý. „Přestaňte narážet hlavou do zdi a hledejte uvolněné cihly. Když tu cihlu najdete, tedy to, co ten druhý opravdu potřebuje, budete schopni překonat i ty nejtěžší překážky a navazovat kontakty s lidmi způsobem, o kterém jste si dosud mysleli, že není možný,“ radí Mark Goulston. A prý k tomu nejsou zapotřebí žádná kouzla.

Ach, ta krevní skupina

To, že s některými lidmi vycházíme lépe než s jinými, je stará pravda. S některými plyne všechno snadno, u jiných máte pocit, že jednáte s idioty (a to i v případě členů rodiny). Jak se říká, nemají stejnou krevní skupinu, a je tedy celkem jasné, že někdy to bude skřípat. Zkuste se na to ale podívat trošku jinak. Každý chce, aby ho ten druhý poslouchal a aby ho vnímal. Thomas Erikson ve své knize V obklíčení idiotů tvrdí, že ať chcete druhému vtlouct do hlavy seberozumnější věc, nakonec s tím nic nenaděláte, protože to, jak funguje „příjemce“, změnit nemůžete. V komunikaci rozhoduje vždy příjemce. „Jestliže se tedy přizpůsobíte a budete se chovat tak, jak ti druzí chtějí, abyste se k nim chovali, dosáhnete i toho, že vaše komunikace bude efektivnější.“ To ostatně potvrzuje i psycholožka Magdalena Dostálová. „Abychom se domluvili, pokusme se nejdříve naslouchat. Neradi mluvíme s lidmi, kteří nás převálcují proudem slov. Rozmluva by měla být vyvážená, nastavená tak, aby obě strany měly prostor vyjádřit se. Když něčemu nerozumíme, pokusme se doptat. Abych byla srozumitelná, mohu třeba druhé straně nastínit, jak jejím výrokům rozumím. ,Když řekneš tohle, rozumím tomu takhle.‘ Ověřme si také zpětně, zda jsme (například v pracovním prostředí) dostáli instrukcím, které nám byly dány. Na druhou stranu neberme na sebe zodpovědnost za nevyrovnané či vztahovačné kolegy. Velmi pravděpodobně svým jednáním jejich ladění příliš neovlivníme,“ radí Dostálová.

Každý jsme jiný

Každý reagujeme v určitých situacích různě. Je tedy nutné se naučit jednat s lidmi podle toho, jací jsou a jak se chovají. S analytickým člověkem, který má pomalé reakce, jedná opatrně a odmítá se zapojovat, je třeba mluvit jinak, než s dominantním alfa samcem, který rychle reaguje, má rád věci pod kontrolou, jedná přímo a odmítá nečinnost. Většina lidí přeřadí na vyšší rychlost, když se potřebuje domluvit s ostatními, a začne je přesvědčovat, povzbuzovat, hádat se a donucovat. Co se stane? Tlak vytvoří vždy protitlak. Vyvoláte v nich odpor. Jak tvrdí Mark Goulston, důležité je především naslouchat, ptát se a reflektovat, co říká ten druhý. Občas proti vám ale bohužel stojí opravdový „idiot“, který neustále vyvolává konflikt.

„Otázkou je, zda může vůbec existovat nějaké doporučení pro tyto případy nefungující komunikace. Do jisté míry může pomoci asertivní jednání, které když si osvojíme, pomůže nedostat se tak rychle do komunikační pasti. Občas funguje se jednoduše zeptat, zda je vše v pořádku či zda se nacházíme v nějakém konfliktu. S lidmi se sklonem k manipulativnímu chování se však domlouváme pouze velmi obtížně. Jelikož v komunikaci vlastně neakceptují nic kromě vlastního názoru, průsečík se hledá namáhavě,“ domnívá se psycholožka Magdalena Dostálová. Přesto je dobré aspoň se o to pokusit. Stačí mít na mysli základní pravidla: Neklást odpor, naslouchat a ukázat uznání. No a když to nejde ani pak? Někdy s blbcem prostě nevyjdete, a pokud je to váš šéf, zvažte odchod nebo omezte kontakt na minimum. A ještě jedna rada. Neberte si to osobně.

Co pomáhá: trpělivost, empatie, otevřenost...

  • Neovládejte dialog: Dialog není totéž, co monolog. Buďte trpěliví a dejte ostatním možnost se vyjádřit. Nepřerušujte je, to je jeden z nejjistějších způsobů, jak nerozzuřit konverzační partnery.
  • Respektujte názory: Ukažte tomu druhému, že všechna hlediska i názory jsou důležité. Naslouchejte si s respektem a otevřenou myslí a ukažte, že jste schopni ocenit, co ostatní říkají. Nemusíte se při tom mračit nebo vypadat netrpělivě. Nedivte se, že pak s vámi druhý nebude chtít mluvit. Uvědomte si, že nesouhlas je v pořádku, ne každý má stejný názor.
  • První dojem: Bohužel jsme dost náchylní k tomu, že některé lidi nemáme rádi na první pohled kvůli nějaké vágní podobnosti (o které obvykle nevíme). Postupujte podle slavného výroku Abrahama Lincolna: Ten člověk se mi nelíbí, proto ho lépe poznám.
  • Pozor na detaily: Sledujte svůj úsměv, tón hlasu, oči, řeč těla i to, jak používáte přezdívky nebo zda si pamatujete jména a data. Detaily dodávají vaší dovednosti jednat s lidmi větší lesk a efektivitu. Myslete na ně pořád, dokud se nestanou přirozenou součástí vaší osobnosti.
  • Projděte se v jejich botách: Stejně jako mince má i každá sociální interakce dvě strany. Když si uděláte čas podívat se na situaci z pohledu někoho jiného, pomůže vám to s ním lépe vycházet, i když s jeho názory stále nesouhlasíte. „Nazujte“ si tedy jejich boty a na chvíli se v nich „projděte“.

Problémoví lidé v práci

Problémoví lidé v práci

MAGDALENA DOSTÁLOVÁ, psycholožka a psychoterapeutka, Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, Praha.

Zvláště v pracovním prostředí bych se příliš nehrnula do prozrazování detailů ze svého soukromého života. Je vždy výhodnější nechat si navzájem čas na poznání se. Potom zjišťujeme, nakolik jsme si s kolegou/kolegyní blízcí, jaké hodnoty sdílíme a v čem se naopak lišíme. Z pracovních vztahů se sice mohou vyvinout pěkná přátelství, ale v první řadě jsme přece jen v práci, kde je dobré dodržovat možná i jistý distanc právě proto, abychom byli schopni dobře odvádět své pracovní povinnosti. Jak tedy vyjít s komplikovanými kolegy? Zní to možná banálně, ale pro začátek postačí obyčejné zásady slušného chování. Ty nám vlastně pomohou bezpečně se v nové situaci zorientovat. Máte-li pocit, že je vaše pracoviště „zamořeno“ lidmi, s nimiž je těžké vyjít, byla bych obezřetná, zda problémem není samotný aktér. Na většině pracovišť se najdou lidé, kteří nám budou bližší a nalezneme s nimi společnou řeč. A potom takoví, ke kterým jsme zdvořilí, ale do bližšího kontaktu s nimi raději nejdeme. Vycházejme z předpokladu, že své okolí nezměníme, můžeme ale pracovat na změně sebe samotného. Proto je vždy dobré začít sám u sebe a pokusit se pracovat na vlastním srozumitelnějším projevu.

ZDROJ: časopis Vlasta, psychiatr Mark Goulston, http://www.amrp.cz/dostaacutelovaacute-magdalena.html