Dlouhé šaty pro příjemnou zimu

Zahřejte se v zimě v dlouhých šatech, tlusté punčochy to jistí!

My si ty maxi šaty neodpustíme ani v zimě. Proč taky? Jsou pohodlné, když si k nim vezmete silnější punčocháče nebo legíny, máte hned o jednu vrstvu navíc. Navrch jim sluší kožíšky, vypolstrované bundy a hlavně šněrovací boty. Zkrátka dlouhé šaty na zimu neschovávejte, jen si promyslete, jak a s čím je nosit.

Zavinovačky pro dospělé

Střih už máte zřejmě vychytaný. Ale v zimě se víc hřeší, najednou až tolik nesejde na nějakém tom kilu navíc. Nehledě na to, že se oblečení krásně vrství, takže se faldy lépe maskují. Boubelky můžou obléknout volnější střih dlouhých šatů a proporce jim dodat třeba svetrem s širším raglánem nebo vestou s páskem. Perfektně fungují i zavinovačky, které zvýrazní prsa a pas. Škoda že takhle střižených šatů najdete v konfekci jen pomálu. A když už na nějaký kousek narazíte, mívá většinou dost šeredný design, takový ten opravdu pro babky. Přitom jednobarevné šaty zavinovacího střihu z lehce pružné látky, to je sen každé plnoštíhlé ženy nad padesát.

Čtěte také

Rolák

Čtěte také

Rolák nesmí kousat, škrtit ani stahovat. Když to vychytáte, budete ho milovat

Zapínání na knoflíky

Košilové šaty jsou velkým hitem už pár sezón, ale nesluší každému. Ženám s velkým poprsím přidávají dost na objemu, těm bych doporučila nosit košilové šaty jako svrchník, ležérně rozepnuté a s páskem přes kalhoty a jednoduché triko. A pokud třeba máte trochu větší bříško, noste volné košilové šaty v over size střihu, ty působí extravagantně a v tlumených barvách nebudete vypadat jako vzducholoď.

Čtěte také

Prošívaný kabát

Čtěte také

Jak nosit dlouhý prošívaný kabát a nevypadat jako kulička? Kombinujte délky!

Hebké a hřejivé

Šaty na zimu by měly být hlavně příjemné na nošení. Nesmí vás škrtit límeček nebo stojáček, nesmí vás táhnout v ramenou nebo se rolovat na břiše. Pro chladnější období volte materiál, který zahřeje. Vrací se heboučký samet, pružná teplákovina, ale i pevnější manšestr. Příjemné vám budou také přízové modely, ať už kašmírové, vlněné, nebo jen z lehoučké síťoviny v několika vrstvách. Potisky a barvy jsou individuální záležitostí, noste jen to, v čem se cítíte dobře a co vám léta sluší. Však vy víte…

Čtěte také

Kabátek buklé

Čtěte také

Buklé nás neopustí! Jak nosit kousek, co se vrací poněkolikáté ve vašem životě?

Iva Hadji MOUSSA

Glosa ivy hadj moussy: mami, ty přece nejsi feministka? ale jsem a buď rád

Jsou to asi tři roky, kdy jsem synovi, tehdy desetiletému, položila kontrolní otázku: "Víš, kdo je Františka Plamínková?" Tázavý výraz v jeho očích mě rozčílil: "Vždyť se po ní jmenuje škola, do který chodíš, a už jsem ti to říkala nejmíň čtyřikrát!"

Stejnou otázku jsem mu zkusila dát před pár dny. Tentokrát mě odpověď mile překvapila: "Plamínková se zasazovala o ženský práva. Tvrdila, že ženský mají právo bejt vzdělaný a dělat kariéru. A taky chtěla, aby měly právo volit a aby mohly mít učitelky děti. Jo, a popravili ji během heydrichiády."

Za znalosti ho chválím. On se na mě chvíli zamyšleně zadívá a říká:

"Mami, ale ty nejsi feministka, že ne?" "Jak to myslíš," říkám rozpačitě. "Samozřejmě, že jsem." Syn na mě podezíravě hledí: "Ale vždyť… feministky jsou… takový divný, ne?"

Začíná ve mně mírně vařit krev: "Jak, divný? Copak byla Františka Plamínková divná? Chtěla jenom spravedlivější svět! Bojovala o to, aby ženy měly stejný práva jako muži, aby byly víc zastoupeny v politice, aby se kvůli rodině nemusely vzdát kariéry. A to já chci přece taky."

Čtěte také

Iva Hadji MOUSSA miluje léto

Čtěte také

Iva Hadji Moussa: Oblečte se, babčo! Opravdu se po padesátce nesmíte svléct?

"Ale ty nejsi kariéristka, mami," oponuje syn.

"To, že se nechci stát ředitelkou mezinárodní agentury nebo vyhrát Nobelovu cenu za mír, ale přece neznamená, že nechci pracovat, vydělávat peníze a bejt úspěšná."

Nedá se. "No dobře. Ale co domácnost? Vždyť doma děláš – tedy kromě vaření, protože u nás vaří chlapi – skoro všechno. To mi teda nepřijde až tak moc feministický."

"To proto, že jsem si vás rozmazlila. Samozřejmě, že jsem feministka a vždycky budu. Možná nejsem militantní a taky nejsem v tomhle směru nijak společensky angažovaná, ale feministka rozhodně jsem," trvám na svém.

Syn se zdá být přesvědčen (anebo ode mě už chce mít pokoj): "No tak dobře, mami. Mně jenom přišlo, že nejsi úplně typická feministka.“ „A kdo je podle tebe typická feministka?“ „No, taková ta hysterická, uječená ženská, co pořád demonstruje a řve na chlapy, když jí pochválej‘ šaty." "Ale jdi. To je přece klišé. Většina žen lichotku ocení." "A ty obzvlášť, viď…" "Ano, a já obzvlášť." Tímto naši diskusi tak nějak uzavíráme, ale v mé hlavě náš rozhovor pořád sem tam šrotuje.

Čtěte také

Markéta Grosmanová

Čtěte také

Jan Cimický, sexuální obtěžování či dickpic: Proč v ženách vyvolávají výčitky?

Ano, jsem ráda, že si můj dospívající syn uvědomuje, že otázka ženských práv je důležitá. Zároveň mě mírně znepokojuje, že se o feministkách domnívá, že jsou "takový divný", mají sklon k hysterii a neumějí přijmout pochvalu.

Mrzí mě, že kluk, kterému v době psaní tohoto článku ještě ani není třináct, je už zmasírovaný snůškou stereotypů, které bych předpokládala u mnohem dříve narozených.

Odhodlám se k riskantnímu kroku a večer se zeptám svého muže: "Jsem podle tebe feministka?" Odpoví bez zaváhání: "Samozřejmě že jsi – pokud si tedy zrovna z feministek neděláš legraci." "Ale já si dělám legraci ze všeho." "To rozhodně nepopírám." "Nemůžu za to, že mě skoro všechno rozesmívá!"

Vyprávím mu o rozhovoru se synem a o tom, že mě příjemně překvapil a zaskočil zároveň. Muž mě utěšuje, že v jeho věku pomalu ani nevěděl, že cosi jako feminismus vůbec existuje.

"A podívej, kde jsem teď," prohlásí hrdě. Tak snad můžu být spokojená!

Autorka 
je textařka v reklamní agentuře a autorka knihy Šalina do stanice touha. Kreslí vtipy, píše scénáře (večerníček Nejmenší slon na světě, seriál Šéfová, ve kterém i hraje). Pochází z jihočeských Božetic, deset let strávila v Brně, kde vystudovala psychologii. Žije v Praze, miluje black metal a zlaté retrívry.

Čtěte také

Markéta Grosmanová

Čtěte také

Jaké jsou dnešní babičky? Umí pěstovat marihuanu nebo mají slepice jako Klusovi?