Naštěstí výlovy rybníků běží, takže moje naděje na kapra pečeného na kmíně a na másle zatím neumřela. Což o to, taky mám ráda kolem sebe uklizeno, ale dovedu vykazovat poměrně vysokou dávku spokojenosti i v chaosu. Jenže před Vánocemi mě touha po dokonalém lesku dostihne. Vinu svaluji na televizní reklamy, které chrlí obrázky dokonalých domácností s dokonalými maminkami, šťastnými dětmi a rozsvíceným stromkem. Nikde ani smítko, nikde ani otisk dětského palečku.

Teror rodiny

Nastudovala jsem hory návodů, jak mít úklid rychle hotový. Mentálně jsem si osvojila řadu systematických postupů, ale stejně při úklidu pokaždé vyhraje moje roztržitost a já rozuklízím úplně všechny místnosti najednou (geny po mamince mají sílu). Rodinu terorizuju a vydírám, aby mě v tom nenechali samotnou, což obvykle přinese trochu ovoce. Nakonec máme vánočně uklizeno jakž takž.

Cukroví bude. I to je samostatná kapitola mých miniselhání (nebo miniúspěchů?). Moje hvězdičky nejsou jedna jako druhá. Moje rohlíčky se občas drobí. Vánočka není upletená, ale umotaná... jenže vánoční pečení je díky vysokému obsahu cukru, ořechů, voňavého koření a másla pořád jeden z nejmilovanějších symbolů Vánoc. I když po pečení můžu začít gruntovat znova. Mouka se dostane všude...

Advent začíná tuto neděli. Já si ho tenhle podivný rok budu s pokorou užívat. Perníčky, tři, dva, jedna... Pečeme!

Kupte si novou Vlastu (číslo 48), která je nyní na stáncích. Inspirujte se našimi vánočními recepty. Přečtete si ale také o tom, jak virus zasáhl naše vztahy či rozhovor s Alenou Dolákovou