Narodila se v roce 1885 v České Třebové a už odmalička bylo jasné, že má talent od boha. Malovala, recitovala, psala poezii, studovala cizí jazyky a hudbu. Na konzervatoř ale nešla, nejprve vystudovala průmyslovku a na hereckou kariéru se připravovala v ochotnických souborech Žižkovan a Pokrok. Bylo jí dvaadvacet, když dostala nabídku do Městských divadel pražských na Královských Vinohradech (dnešní Divadlo na Vinohradech). Tam se z ní brzo stala hvězda.

Breptala a zapomínala text

Z Vinohradského divadla odešla po osmi letech do Národního divadla, kde hrála až do konce života. Přestože toužila po tragických rolích, jako ušité jí seděly ty komické. Právě komický talent v ní objevil její manžel režisér Karel Hugo Hilar, kterého mimochodem poznala ve svém prvním divadelním angažmá. Popravdě, nikdo si ji moc v tragické roli představit neuměl. Měla totiž špatnou paměť na texty, takže se neustále přeříkávala a breptala, což mnohdy vyvolalo na scéně velký smích. Role komičky jí byla souzená. A protože měla dobré srdce, „Baldince“, jak jí přezdívali, to všichni odpouštěli.

Čtěte také

Jaký je dům vašeho srdce?

Čtěte také

Otestujte se: Jaký je dům vašeho srdce, taková jste vy

Bezdětná, ale srdce na dlani

S manželem měli šťastné manželství, jediné, co jim nebylo dáno, byly děti. Těch se nedočkali. Ovšem Zdeňka Baldová rozdávala lásku všude kolem a byla velmi lidská. Nikdy nikomu nic neodmítla, ráda pomáhala. Ladislav Pešek o ní po její smrti prohlásil: „Chodili jsme se k ní zpovídat jako k panu páterovi. Ona měla pro každého z nás čas. Uměla poslouchat a dovedla říct právě to, co potřebujeme slyšet.“

Hvězda malých rolí

Některé herečky byly hvězdami v hlavních rolích, ona po nich netoužila a hvězdou byla i v malých. Možná i proto, že skvěle dokázala vystihnout povahu českého člověka. Poprvé se objevila v němém filmu v roce 1921 ve snímku Neznámé matky, ale později ji proslavily zvukové filmy. Její zvláštní přízvuk a roztomilý tón se nedal přehlédnout, stejně jako smích. Přestože nebyla stará, hrávala role mnohem starších žen a prý si to užívala. Například roli tetičky v komedii Eva tropí hlouposti, Mravnost nade vše nebo Roztomilý člověk. Její tajný sen zahrát si negativní roli se jí splnil až v roce 1958 ve snímku Morálka paní Dulské, kde ztvárnila despotickou majitelku domu. Byla to taky její poslední role, kterou natočila.

Čtěte také

Čtěte také

Šíleně smutné princezny aneb Jak lze bojovat s depresí

Nemoc a sebevražda schovanky

Na rozdíl od jiných prvorepublikových herců točila i po válce, a dokonce i po roce 1948. V roce 1955 jí byl udělen titul Národní umělkyně. Přestože aktivně pracovala, zdraví jí bohužel moc nesloužilo. Naštěstí jí hodně pomáhala dívka, kterou si manželé vzali ze sirotčince. Ta byla herečce velmi oddaná a obětavě se o nemocnou herečku starala. Měla ji tak moc ráda, že ve chvíli, kdy se dozvěděla, že Baldová umírá, spáchala v koupelně opuštěného domu sebevraždu.

Čtěte také

Aňa Geislerová

Čtěte také

Co si Aňa Geislerová myslí o manželství, proč se vzali tajně a nikomu to neřekli