Ranní budík, bouchnutí dveří, kroky na chodbě. Obklopují nás miliony zvuků a ne všichni je zvládají stejně. Spousta lidí netoleruje v běžném životě například smrkání, kýchání nebo hlasité žvýkání, tyto zvuky jsou pro ně iritující, ale zvládnou je bez typické stresové reakce. Kdežto u lidí trpících misofonií mohou vyvolat úzkostné stavy, až zuřivost.
V roce 2017
V roce 2017 vyšla neurologická studie zkoumající původ misofonie, podle ní byly spouštěcí zvuky spojeny se zvýšenou aktivitou v předním insulárním kortexu, části mozku podílející se na vědomí a emocích. Nový výzkum vedený stejným týmem z Newcastle University vedl k poznatkům, že jezení a žvýkání jsou hlavními spouštěči misofonie.
To jsou nervy!
Misofonie není diagnóza. Jedná se o neurologickou poruchu a dočtete se o ní zejména na zahraničních stránkách. Pro misofonika může být problematický jakýkoli zvuk, ale nejčastěji jsou to ruchy v pozadí. Nejhůře se misofonik vyrovnává se zvuky při jídle, dýchání nebo pohybu končetin – šoupání nohama ho může přivést k nepříčetnosti, ale může mu vadit i kapající kohoutek. Přestože jsou misofonici většinou citliví na zvuky, někdy se může objevit nesnášenlivost i na určité pohyby nebo třeba pachy. Spouštěčem neadekvátní reakce může být i kolegův tik v oku!
Pokud máte vedle sebe misofonika, vyvarujte se zejména:
Pokud máte vedle sebe misofonika, vyvarujte se zejména:
- mlaskání a srkání
- hlasitého přežvykování
- žvýkání žvýkačky
- klepání nehty o stůl
- skřípání příborem
- cvakání a skřípání zuby
- popotahování nosem
- cvakání perem
- dupání a šoupání nohama
- luskání prstů
- protahování kloubů
Žijete s misofonikem?
V žádném případě ho neprovokujte. Může totiž odpovědět slovním i fyzickým útokem. Raději se ptejte na jeho pocity, někdy je lepší si popovídat, ne každý misofonik rovnou startuje. Někdy se misofonikům uleví, pokud mohou rušivé zvuky napodobovat nebo je poslouchat spolu s těmi příjemnějšími. Takzvaná retréninková terapie vychází z neurofyziologického modelu amerického profesora Jastreboffa. Misofonici při ní poslouchají příjemné zvuky ve spojení s rizikovým zvukem. Právě smíchání zvuků má zabránit nežádoucí reakci, fyzickému útoku či podráždění.
„Misofonie pravděpodobně patří do oblasti psychiatrie, ale je pevně spjata i s poruchami nervové soustavy. U misofoniků se nadměrně dráždí nervové buňky hlavně v oblasti spánkového laloku a limbického systému v centrální nervové soustavě,“ vysvětluje neurolog Vlastimil Horný. „Při kontaktu s nepříjemným zvukem se může misofonik potit a mít i zvýšený krevní tlak, ale jen on sám přesně ví, co ve skutečnosti prožívá.“ Podle vědců jsou v ohrožení zejména tvořiví lidé, bez rozdílu pohlaví či věku.
Klid je namístě
Misofonici by se měli vyhýbat i stresu a únavě. Příznaky se můžou zhoršovat i při nemoci a přetížení. Onemocnění má zřejmě původ v období dospívání a hormonálních změn. Podle neurologů se vyskytuje také u lidí s ušními šelesty. „Uvažuje se o spojitosti s tinitem, hučením v uších, a hyperakuzí, přecitlivělostí na zvuky. Náchylnější k misofonii bývají psychicky nemocní, například s obsedantně-kompulzivní poruchou či se schizofrenií,“ říká psycholožka Eva Vaněčková. Proto misofoniky léčí zejména psychiatři a psychologové. Při dlouhodobém zanedbávání problémů totiž může misofonie vést k sociální izolaci.
Pokud na sobě vnímáte příznaky misofonie, nechte se nejdříve vyšetřit v odborné ORL ambulanci. Vyšetřením sluchu je třeba vyloučit poruchu středního či vnitřního ucha. K odborníkovi na sluch vás doporučí praktický lékař, ale pokud ORL lékař nenajde funkční příčinu problémů, zřejmě vás pak praktický lékař nasměruje k psychologovi. Psychoterapie již pomohla mnoha misofonikům, léky jsou potřeba jen v těžkých případech.
Víte, kdo měl problémy s misofonií?
Víte, kdo měl problémy s misofonií?
Kelly Osbourn
Dcera kontroverzního hudebníka Ozzyho Osbourna měla problém zejména s hlasitým žvýkáním žvýkačky. Doktor Kelly oficiálně potvrdil fobii ze srkání a ze žvýkání. S nepříjemnými zvuky se vždy vyrovnávala jednoduše – odchodem.
Franz Kafka
Známý spisovatel neuměl kvůli zvukům tvořit během „rušného“ dne. Díla psal od desáté hodiny večer do šesté ráno. „Na svou tvorbu potřebuji samotu; ne samotu poustevníka, to by nestačilo, ale samotu mrtvoly,“ prohlásil Kafka.
Bruno Salomone
K misofonii se přiznal také francouzský herec a komik. Tuto psychickou nemoc dokonce zakomponoval do svého románu Les Misophones, kde přes příběh humorně vysvětluje, jak při misofonii člověk cítí nenávist k některým zvukům.
Zdroj: www.vlasta.cz https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0054706 Misophonia.com
