Může to začít nevinným nákupem biopotravin. Prostě nechcete jíst žádnou chemii. Po nějaké době možná ze svého jídelníčku vyřadíte veškeré ostatní jídlo. Chce to disciplínu a taky to leze do peněz, ale co by člověk neudělal pro zdraví. Jenže u bioovoce a biozeleniny to možná neskončí. Záhy přijdou na řadu neustálé kontroly složení potravin, sledování nových trendů ve výživě a zdravotnictví a nakonec podřízení celého života jednomu jedinému – žít co nejzdravěji. Výsledkem je ale pravý opak.

Zdravý nemocný

Mám kamarádky, které by „normální“ jídlo už nedaly do úst. Většinou s tím začaly poté, co přivedly na svět potomky. Určitě je v pořádku, když se svým dětem snažíte dát jen to nejlepší. A nejenom jim. Je přirozené, že čtete etikety a vybíráte si, co rodině naservírujete na stůl. Přehánět to se zdravými rituály by ale taky mohlo nadělat víc škody než užitku. Tak jako se to stalo Veronice.

„Nejdříve jsem začala vybírat jídlo synovi. Ale jak jsem si v časopisech a na internetu pročítala, co by měly či neměly jíst děti, pomalu jsem propadala kouzlu biopotravin i já. Postupem času jsem nakupovala jídlo výhradně jen ve specializovaných obchodech, objížděla farmářské trhy, plánovala jídelníček na dlouhé dny dopředu a od rána do večera jsem hltala články a rady o tom, jak zdravě žít,“ vzpomíná mladá maminka. Potud to vlastně ještě celkem šlo. Pak ale Veronika přestala jíst maso a cokoli byť i jen s minimem tuku, restauracím se začala vyhýbat obloukem. Vzpomínám, že dokonce i na návštěvy ke kamarádkám si brala krabičky s vlastním jídlem. Nikomu nevěřila. Začala být, co se týče jídla, paranoidní. Podezírala prodejce, že to, co deklarují jako bio, ve skutečnosti bio není. Byla neustále ve stresu, že sní něco nezdravého.

Její příběh naštěstí skončil happy endem. Nejbližší rodina si všimla, že blázní, a nabídla jí pomocnou ruku. Veronika si uvědomila, že překročila hranice, a začala na sobě pracovat. Na návštěvy už s krabičkami nechodí. Dokonce už je schopná najíst se i v restauraci. Patří k těm, kteří „mánii“ zvládli vlastními silami, i když změna nepřišla ze dne na den. V těžších případech pomůže ale jen odborník.

Ortorexie

Člověk, který žije zdravě, slyší zpočátku jen samou chválu. Rozpoznat onen moment, kdy se z dobrého úmyslu stane závislost, tak není jednoduché. Ortorexii – tedy chorobnou posedlost zdravým jídlem – přesto není radno podceňovat. Patří mezi poruchy příjmu potravin a je z podobného soudku jako anorexie. Zatímco anorektik si úzkostlivě hlídá, kolik toho sní, ortorektik bedlivě kontroluje, co vlastně konzumuje. Paradoxně i to může vést až k závažným zdravotním problémům.

Ortorexie

Ortorexie

Patologická posedlost zdravou výživou. Poprvé s tímto termínem přišel v roce 1997 lékař Steve Bratman, který jí sám propadl a pak se dlouho vracel k normálu. Pro ortorektika je stěžejní složení potravin, striktně odmítá jíst jiné než bio a i u nich stále přemýšlí, zda jsou skutečně bio. Postupně začíná odmítat jakoukoli jinou než domácí a osobně připravovanou stravu. Večeře v restauraci, s rodinou či přáteli jsou pro něj noční můrou. V extrémních případech vede takovéto „zdravé“ stravování nejen k podvýživě, chudokrevnosti, řídnutí kostí a vypadávání vlasů, ale i k ohrožení života.

Čistota půl zdraví, špína celé

Druhou největší posedlostí, kterou s sebou přinesla moderní doba, je hygiena, přesněji řečeno sterilita. Běháte-li neustále po bytě s hadrem v ruce, zvolněte. Trocha špíny nikomu neublíží, naopak. Chcete-li, aby byly vaše děti – ale i vy – zdravé, nechte je, ať se klidně hrabou v hlíně, olizují kdeco, a neřešte jejich špinavé prstíky (s výjimkou hromadné dopravy a obchodních domů, tam je obezřetnost namístě). I čistota má svou míru. Imunitní systém je totiž chytrý. Učí se a sílí kontaktem s různými látkami. A čím víc je takových běžných kontaktů, tím je odolnější. Když budete svou domácnost den co den pulírovat, zbavíte ji relativně neškodných bakterií, místo nichž se vám tam přemnoží například plísně.

Přehnaná hygiena, hlavně u malých dětí, je i jednou z příčin stoupajícího počtu alergií. V málo rozvinutých zemích podobné problémy téměř neznají. „Nemusíte nechat jíst děti přímo z podlahy. Úplně postačí nedbat až tak úzkostlivě na hygienu. Čisticí prostředky s chlorem by měly být používány jen na toaletu – a i tam se jim lze vyhnout méně agresivní chemií (nebo octem). Dost lidí ve snaze o „hygienicky čistou domácnost“ přilije kapku „nemocniční“ dezinfekce i do vody, kterou vytírají podlahu. A to může být prvním krokem k posedlosti hygienou.

Správná míra

Zvrtnout se mohou i další návyky, které máme za zdravé. Například nadměrné pití. I přehnaná konzumace vody může škodit. A dokonce přivodit i smrt. Když budete pít až moc, může z toho být hyponatremia neboli „intoxikace vodou“, při níž dochází ke ztrátě sodíku v krvi. Hrozí otok mozku, kolaps, ztráta vědomí. Jídlo, čistota anebo pití – pokaždé je to stejné. Základem je znát správnou míru. Protože i ten nejlepší záměr se může změnit v noční můru, když se to přežene.