Dlouhověkost

Tajemství dlouhověkosti: vyhýbejte se chemii v kosmetice, pečujte o své vztahy

Také si někdy říkáte, jak je možné, že někteří šedesátníci vypadají na čtyřicet a naopak ti, kteří sotva překročili třicítku by z fleku zapadli mezi padesátníky? Odpověď najdeme v genech, ale i ve stylu života, který lze ovlivnit, jelikož je v rukou každého z nás. Poradíme, jak na dlouhověkost!

Máte pocit, že abyste vypadali mladistvě a dožili se nejmíň stovky, musíte denně cvičit, máčet se ve studené vodě a jíst jen obilné klíčky? Tak to jste vedle jak ta jedle. Recept na dlouhověkost je sice mnohem komplexnější, avšak zdaleka ne tak striktní. Pojďme si nyní představit pár jednoduchých bodů, které do svého života dokáže za vidinou delšího a lepšího bytí zařadit úplně každý.

Čtěte také

Stolice a vyprazdňování

Čtěte také

Nakoukněte do mísy. Konzistence a odér stolice prozradí o vašem zdraví hodně

1. Neokrádejte se o spánek

Kvalitní spánek je alfou a omegou všeho. Ideální délka je 7-9 hodin. Klíčem k úspěchu je pak pravidelnost, tedy vyladěný cirkadiální rytmus neboli vnitřní hodiny člověka. Proto choďte spát a vstávejte ve stejnou hodinu. Co jste nestihli naspat přes týden, o víkendu nedospávejte.

2. Dopřávejte tělu kvalitní potraviny

Pokud nemáte možnost si pěstovat vlastní ovoce a zeleninu, kupujte alespoň bioprodukty, které jsou bez škodlivých pesticidů. Pokud ani to ne, plodiny se snažte před konzumací několikrát důkladně opláchnout. Důležitá je také snaha vyhnout se v jídelníčku polotovarům a vysoce zpracovaným potravinám.

3. Dbejte na příjem Omega3

O nutnosti konzumace omega3 mastných kyselin pravděpodobně slyšíte ze všech stran a není to jen tak náhodou. Tyto zdravé tuky totiž snižují riziko srdečních onemocnění i Alzheimerovy choroby. Nejlepšími zdroji jsou čerstvé tučné ryby jako například losos a vlašské ořechy.

4. Pravidelně se hýbejte

Je jedno, jestli se rozhodnete pro jízdu na kole, běh, silový trénink, horskou turistiku, plavání nebo třeba skákání přes švihadlo. Důležité je, že vás pohyb bude bavit, a budete ho s chutí provozovat pravidelně. Jen tak vám totiž v dlouhodobém měřítku dokáže přinést očekávané zdravotní benefity.

Čtěte také

Migréna

Čtěte také

Proč mě tak často bolí hlava? 7 otázek a odpovědí chronického migrenika

5. Vyhněte se chemii v kosmetice

Pojem "přírodní kosmetika" je v poslední době skloňovaný čím dál častěji. Firmy nejspíš pochopily, že chemie jako estrogeny a syntetické estrogenní substance, které mohou narušovat hormonální rovnováhu ženy, už bylo dost. Pokud jste se přírodní cestou vydala i vy, jen tak dál. Složení bio kosmetiky je totiž postaveno na bylinách a rostlinách v bio kvalitě, které stojí za jejím pozitivním efektem na vlasy, nehty, pokožku, celkové zdraví i naši planetu.

6. Otužujte se

Občas při sprchování otočte vodovodní kohoutek doprava a prostřídejte teplou vodu se studenou. Rozproudíte tím lymfatický systém, posílíte a omladíte pokožku a zregenerujete svalstvo.

7. Pečujte o své vztahy

S některými lidmi se stýkáme téměř denně, jako například rodina, přátelé nebo kolegové v práci. Proto o tyto vztahy pečujte. Pro vaše zdraví jsou důležitější, než si myslíte. Jak na to? Buďte přítomní. Projevte jim vděčnost a uznání. Když jste s nimi, věnujte se jim na sto procent. Věřte, že to ocení.

Rada na závěr:

Nemusíte dělat vše najednou. Začněte postupně, bod po bodu a těšte se z pokroků.

Zdroj: vlasta.cz brainmarket.cz codeoflife.cz

Čtěte také

Krevní tlak

Čtěte také

Vysoký krevní tlak? Zkuste mangold, ženšen a klasiku ze spíže

Čtěte také

Jóga

Čtěte také

Co jste nevěděli o józe? Snižuje chronický zánět i pomáhá při syndromu vyhoření

Čtěte také

Zpívání

Čtěte také

Zpěv zmírňuje chrápání i zlepšuje paměť. Znáte všechny jeho zdravotní benefity?

Muž a žena

Manžel se choval jako robot. rozvedla jsem se ale až po čtyřiadvaceti letech

Když se po čtyřiadvaceti letech manželství chcete rozvést a nemáte k tomu žádný viditelný důvod, je to každému divné. Jenže já jsem ten chlad nemohla dál vydržet.

Kdybych byla o generaci starší, asi bych to nedokázala. Určitě bych to nedokázala.

Nebylo to zvykem, byla by to ostuda. A kromě toho, co se mi dělo tak strašného? Nic, řekla by možná většina žen i z téhle generace. Jenže můj vlastní syn jenom podotkl: „Divím se, žes to neudělala dávno.“ Neudělala jsem to už dávno kvůli němu a jeho dvěma sestrám, čekala jsem, až budou dospělí. To jim říkat nebudu, aby neměli pocit, že jsem roky trpěla jen kvůli nim. „Mami, je mi to líto, ale já tě chápu,“ řekla starší z nich, když jsem jí o svém rozhodnutí před rokem řekla. „Je mi táty fakt líto, ale může si za to sám. Škoda, že se ani trošku nezměnil,“ řekla ta mladší. Obě už žijí jinde a mají vlastní vztahy, a tak začaly mít představu, že s někým žít je náročné a chce to snahu z obou stran. A ta ze strany mého manžela úplně chyběla. Dlouho jsem o tom přemýšlela, o tom, že od něj odejdu. Děti byly úplně malé a ta nejmladší ani nebyla na světě, když jsem získala pocit, že žiju spíš s ledovou sochou než s živým člověkem.

Čtěte také

Alkohol je někdy těžké ukočírovat

Čtěte také

Žila jsem s alkoholikem. Vše jsem mu odpustila, ale pak o rozvod požádal on

Když jsem se do manžela zamilovala, bylo to jako vzplanutí. Pracovali jsme spolu, ale nebyl tam sám, na našem šestém patře bylo mužů v jeho manažerském postavení nejmíň šest. Já byla asistentka, tehdy se ještě na rovnoprávnost moc nehledělo, takže asistentky byly jenom ženy, a ti, kdo rozhodovali, jenom muži. On byl mezi nimi nejlepší. Vždycky věděl, co se má udělat. Skoro nikdy se neusmíval a mně to připadalo velmi, velmi sexy. Měla jsem štěstí, že jsem se mu líbila stejně jako on mně. Aspoň to na mě dělalo ten dojem. Šli jsme spolu na dvě večerní schůzky a po té druhé skončili u něj v posteli. Od té chvíle mě zahrnul pozorností a já se vznášela na obláčku, ovšem jen do doby, než mi oznámil, že odjede na půl roku na stáž do Ameriky. „Přileť za mnou,“ řekl mi jednoduše a já o tom nepřemýšlela, a řekla, že ano. Vůbec mě nenapadlo, že by mi mohl třeba zaplatit letenku, která tehdy výrazně přesahovala moje možnosti, ale opravdu jsem za ním na dva týdny přiletěla. Zamilování mi vydrželo, nebo spíš okouzlení cizím světem a mužem s dobrým postavením. Víte, bylo mi málo přes dvacet a neměla jsem moc zkušeností ani s muži, ani s tím, jak to na světě chodí.

Čtěte také

Charles a Camilla

Čtěte také

Příběh lásky prince Charlese a Camilly? Takového prince máme v rodině

Když se vrátil, požádal mě o ruku a já souhlasila. Připadalo mi, že nemůže existovat šťastnější žena, když jsem ho viděla, jak mluví do telefonu plynně anglicky a vede v práci mítinky prošpikované těmi anglickými výrazy. Uměl se rozhodovat velice rychle a s chladnou hlavou a to se vedení líbilo, takže postoupil o stupeň výš. Lidem kolem něj se to ale líbilo výrazně míň, protože se s chladnou hlavou pouštěl i do sporů s bývalými kolegy, co se teď stali jeho podřízenými. Nedělalo mu žádné potíže někoho z nich vyhodit, když podle něj neodváděl dobrou práci.

Stala jsem se šťastnou a hrdou maminkou a nic než děti mě nezajímalo. Ani jsem si při tom nevšimla, že se Ota v některých chvílích chová spíš jako robot než manžel a táta. Někdy ne, ono se to těžko popisuje. Jako by to byli dva muži v jednom, byly chvíle, kdy by se něhou rozdal a já nedělala nic raději, než že jsem se dívala, jak si s dětmi hraje. Ale v okamžení se z něj stala ta ledová socha, kterou jsem znala z práce, když jsem někdy měla o něčem jiné mínění než on. „Já se starám o to, abychom měli zabezpečení, tak očekávám, že budeš respektovat můj názor,“ byla jeho obvyklá mantra.

Čtěte také

Láska na jevišti

Čtěte také

Láska na prknech divadla: Vzepřeli jsme se Shakespearovi a byly z toho 4 děti

Ono by na tom nebylo nic tak hrozného, kdyby se s ním dalo mluvit a vysvětlit si, že mít jiný názor není nic špatného. Já snad ani nedokážu vysvětlit, proč přesně to bylo tak hrozné. On to prostě říkal opravdu jako robot, chladně a bez emocí. Jak když je někdo vzteky bez sebe a přitom ledově klidný. V těch chvílích jsem se mu snažila vysvětlit, že ho miluju, jen mám prostě jiný pohled na to, jakou koupit pro děti postýlku nebo jaké jim dávat léky. Argument, že s nimi trávím desetkrát víc času, takže líp znám jejich potřeby, byl jako červený hadr na býka. Nechápala jsem proč a snažila se být milá a ještě milejší. Otěhotněla jsem potřetí a už nebyla tak blažená jako předtím. Na třetí dítě jsem se samozřejmě těšila, ale Ota jako by si vůbec nevšiml, že jsem těhotná. Zatímco předtím mě hladíval a pořád se ptal, jak se cítím, teď mu to bylo jedno. Jako by žil jenom prací, občas si přehodil v hlavě nějaké směrovky a soustředil se na děti, a v tu chvilku byl dokonalý.

Čtěte také

Ne vždy je těhotenství plánované

Čtěte také

Otěhotněla jsem a rodiče mě vyhnali. Pozvali mě zpátky až když jsem se vdala

Vždycky když jsem ho v těch okamžicích viděla, jsem se do něj znovu zamilovala, i když v mezičasech jsem si zoufala. Stejně to šlo dál. Jako bych žila se dvěma muži, jeden milý a laskavý, a druhý, kterého jsem potkávala mnohem častěji, chladný, nezúčastněný, vzteklý a vznětlivý. Nikdy jsem nevěděla, který z nich přijde domů. Nedalo se s ním na ničem domluvit, všechno vnímal jako manipulaci. Proplakala jsem dny i noci, chtěla jsem odejít snad stokrát, ale vždycky jsem si pak vzpomněla, jak hezky se většinou chová k dětem. Moje láska k němu se zmenšovala, i když jsem se ho pořád snažila nějak omlouvat. Pak mi ale došlo, že i kdyby mi oznámil, že miluje někoho jiného, ani by mi to nevadilo, spíš by se mi ulevilo. Ale to neudělal. Musela jsem se odhodlat sama. Žila jsem pak už jen pro děti, i když někdy jsme spolu jeli všichni na dovolenou a zvenčí jsme vypadali jako spokojená rodina. Jen já jsem věděla, že to takhle nemůže jít dál, a neuvědomovala si, že děti nejsou slepé. Začaly mi říkat samy, jak je táta nesnesitelný, když jim bylo kolem patnácti. Vydržela jsem to ještě pár let, mně už to totiž vlastně bylo jedno. Moje srdce vědělo, že k tomu muži už nic, prostě nic necítí, že se mě jeho chlad už nedotkne. A pak jsem podala žádost o rozvod, k naprostému šoku okolí. Teď žiju sama a jsem šťastná.

ZDROJ: časopis Vlasta

Čtěte také

Dlouholeté manželství

Čtěte také

Přežila jsem manželovu milenku i lži. Teď s manželem slavíme Zlatou svatbu

Čtěte také

Po smrti manžela jsem se už nevdala

Čtěte také

Když se mi zabil manžel, zamilovala jsem se znovu. Nemohla jsem to ale přiznat

Čtěte také

Řídit se pouze srdcem není vždy rozumné

Čtěte také

Pohádkám nevěřte: Manžela mám ráda, ale ne tak, abych si kvůli němu ničila život