Jiřina Šiklová, za svobodna Heroldová, se narodila 17. června 1935 v Praze do rodiny lékaře a učitelky. V roce 1953 odmaturovala na gymnáziu a poté vystudovala historii a filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1956, po XX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu a otevřené kritice stalinistického režimu, vstoupila do KSČ a byla v ní do roku 1969.

V polovině šedesátých let spoluzakládala katedru sociologie FF UK a v roce 1968 se pak na fakultě aktivně angažovala, aby podpořila reformní tendence uvnitř strany. V listopadu 1969 podporovala studenty při okupační stávce a podporu u ní našli také v době, kdy se upálil Jan Palach. Téhož roku ze strany vystoupila a byla vyhozena z fakulty. Pracovala jako uklízečka, pokračovala v samostudiu a dávala konzultace studentům.

Čtěte také

Kamila Moučková

Čtěte také

Zemřela Kamila Moučková: Hrdinou se člověk nerodí, řekla

Pašování knih

Na začátku sedmdesátých let pak našla místo jako sociální pracovnice na geriatrickém oddělení Thomayerovy nemocnice v Praze, kde inkognito pomáhala zpracovávat výzkumné práce. Souběžně spolupracovala s Petrem Pithartem při pašování ilegálních tiskovin do zahraničí a zpět. V roce 1977 po něm převzala práci hlavní spojky, kterou vykonávala až do roku 1981, kdy byla akce prozrazena a StB pozatýkala desítky osob. 

Jiřina Šiklová byla obviněna z podvracení republiky. Po propuštění v roce 1982 ale pašování literatury obnovila. Dopisy a úvahy, které v době, kdy byla zavřená, psala své rodině a blízkým, vyšly v roce 2015 v knize nazvané Omlouvám se za svou nepřítomnost. Shromážděné texty svědčí o nebývalé odvaze, pevné vůli a morální síle nepodlehnout zvůli totalitního režimu.

Únik z těžké situace nacházela v humoru a neustálé činorodosti – četla, zdokonalovala se v němčině a učila ji své spoluvězeňkyně, na dálku pomáhala dceři se svatbou a se synem probírala blížící se maturitu a výběr povolání.

Po revoluci 1989 začala opět přednášet a iniciovala založení katedry sociální práce na FF UK v Praze, kterou do roku 2000 vedla. Založila také Centrum a knihovnu Gender Studies v Praze. Publikovala desítky statí v odborných časopisech zahraničních i domácích, byla předsedkyní Masarykovy sociologické společnosti v ČR. V roce 1995 získala cenu Žena Evropy, v roce 1999 jí prezident Václav Havel udělil medaili T. G. Masaryka I. stupně za zásluhy o republiku, v únoru 2000 jí byla předána plaketa Alice Masarykové za zásluhy o rozvoj sociální práce v České republice.

Čtěte také

Lea Skácelová v roce 2016

Čtěte také

Lea Skácelová: Před transportem ji zachránil Němec, kterému připomínala dceru