Zdroj: Shutterstock.com
Ženy ve vesmíru. Dříve rarita, dnes se na ně vypisují konkurzy
První ženou, která se dostala do vesmíru, byla v roce 1963 ruská kosmonautka Valentina Těreškovová. Uplynulo téměř šedesát let a z celkového počtu 565 astronautů bylo jen čtyřiašedesát žen. Bude jich víc? Snad. Evropská kosmická agentura ESA vyhlásila nový konkurz na astronauty a snahou je, aby v týmu bylo více žen. Šanci mají i Češky!
Kosmonautika byla téměř vždy považovaná za chlapskou záležitost. To, že v roce 1963 rozhodly sovětské politické špičky, že po Gagarinovi vyšlou do vesmíru i ženu, mělo jasný propagandistický záměr. Co dokáže socia listický muž, to dokáže socialistická žena. Valentině bylo šestadvacet let a byla jednou ze čtyř set ruských žen, které ani netušily, že jsou součástí nějakého „výběrového“ řízení. Původní profesí tkadlena a výsadkářka byla prolustrovaná psychology i lékaři, aby nakonec po velmi krátkém a intenzivním výcviku usedla do Vostoku-6 a proletěla se v kosmu. Bohužel výcvik soudruzi odflákli a ani psychologická příprava nebyla nic moc, ovšem sovětští vůdci chtěli za každou cenu zvítězit nad Američany. To se jim sice povedlo, ale Valentina skoro celý třídenní let prospala či proplakala. Úkoly, které dostala, sice s vypětím sil splnila, a přestože Sověti o jejím letu hovořili jako o demonstraci převahy komunistické kosmonautiky, dalších téměř dvacet let se do vesmíru žádná další žena pro jistotu nepodívala. Přesto ženy po celém světě snily o tom, že i ony budou jednou zcela běžně cestovat do vesmíru a stanou se rovnocennými partnerkami mužských kolegů.
Sex ve stavu beztíže
Druhá astronautka, která měla tu čest letět do vesmíru, byla Světlana Savická. Pilotka tryskových letadel a parašutistka, kterou k lásce k padákům a kosmonautice přivedl její otec, vysoce postavený důstojník sovětské armády. Přestože v roce 1970 zvítězila v prestižní soutěži mistrovství světa v letecké akrobacii a mohla se tak stát druhou ženou, která se podívala do vesmíru, s rovností žen to velká sláva nebyla ani po jejím návratu na Zem. Když se totiž vrátila, její mužští kolegové jí darovali… zástěru. Snad aby nezapomněla na to, že je primárně socialistická hospodyně. Navíc se v jejím případě dodnes spekuluje o tom, že během její kosmické mise došlo i na lékařské experimenty se sexuálním zaměřením, přesněji, zkouškám, zda bude technicky možné mít ve stavu beztíže pohlavní styk. V té době se uvažovalo o dlouhých misích k dalším planetám, kdy budou na palubách celé rodiny, takže bude docházet i k sexu, plození dětí, těhotenství.
V USA byly ženy na dlouho vyloučeny z vesmírných programů zase kvůli tomu, že astronauti museli být vojenskými zkušebními piloty – a těmi ženy být nemohly. Už v 60. letech minulého století přesto existovaly vesmírné programy, v nichž se připravovaly ženy na to, stát se astronautkami. Mercury 13 byl soukromě financovaný program, jehož součástí bylo třináct amerických žen, které v roce 1959 podstoupily podobné fyziologické testy jako muži. Tyto ženy ale nakonec nikdy do vesmíru neletěly a nikdy se ani nesetkaly jako skupina. Jednou z nich byla Jerrie Cobb, která později prozradila, v souvislosti s výcvikem šimpanzů pro kosmické lety probíhajícím v Novém Mexiku, že byla připravená zaujmout místo šimpanze, pokud by to byl jediný způsob, jak se dostat do vesmíru. Od té doby učinilo ženské hnutí velký pokrok a přizpůsobit se musela i NASA. V roce 1978 byly ženy přijaty k prvnímu výcviku astronautů a v roce 1983 letěla do vesmíru i Američanka Sally Ride v raketoplánu Challenger a stala se první americkou ženou ve vesmíru.
Ideální astronaut = muž?
Když zhruba před rokem přistála na Zemi loď Sojuz se třemi členy posádky Mezinárodní vesmírné stanice (ISS), byla mezi nimi i Christina Koch. Ta se řadí mezi největší vesmírné vytrvalce, na stanici totiž strávila nepřetržitě 328 dnů. Díky tomu drží prvenství mezi ženami a v délce pobytu na orbitu je těsně za americkým mužským rekordem (Scott Kelly, 340 dnů. Nejvíce času ve vesmíru pak strávila Američanka Peggy Whitson, a to 665 dnů, při třech dlouhodobých pobytech na ISS). Nepředstavitelné? Možná. Každopádně Christina Koch po přistání nadšeně prohlásila, že je ohromená a šťastná a že chce inspirovat novou generaci vesmírných průzkumníků. „Viděla jsem sama sebe, když jsem byla malá, měla jsem představy a sny. A ty se splnily.“ Předpoklady stát se astronautkou jsou i pro ženy téměř stejné jako pro mužské adepty. Jak říká Milan Halousek ze vzdělávacího spolku Kosmos- News, budoucí astronautky procházejí stejně náročným fyzickým, odborným i psychologickým výběrem jako mužští kolegové. Přesto se čas od času objeví názory, že „ideální tělo astronauta je mužské“. Ken Bowersox z NASA dokonce řekl, že ženské tělo je „méně schopné dosáhnout a dělat věci, které dělají muži“. Jsou tedy ženská těla pro vesmírný svět problematická? Podle Varshy Jain, která pracuje jako vesmírná gynekoložka a výzkumnice pro NASA v oblasti zdraví žen ve vesmíru, je celková adaptace na vesmírné prostředí zhruba stejná pro muže i ženy, ale určité rozdíly samozřejmě existují. Jak říká, u žen je větší pravděpodobnost, že jim bude špatně, když poletí do vesmíru, u mužů je zase větší pravděpodobnost, že budou trpět potížemi až po přistání. Muži mají více problémů se zrakem a sluchem, když se vracejí na Zem, ženy mívají zase potíže s krevním tlakem. Jsou to jemné rozdíly a podle Varshy Jain je možné, že za ně mohou hormonální či fyziologické rozdíly. Přesto jsou ženy v mnoha ohledech ideální astronauti, fyzická síla a výška nejsou výhodou pro mikrogravitaci. „Ženy spotřebují méně kyslíku a méně toho snědí, lépe si udržují váhu při omezené stravě a vytvářejí méně odpadu,“ říká astronautka Sally Ride. Ta mimo jiné taky prohlásila, že kosmické cestování je pro ženy trochu jako kempování, takže musí řešit i takové „drobnosti“, jakými je například menstruace. „Většina astronautek ale nyní užívá antikoncepci k zastavení menstruace, takže to není problém,“ říká Varsha Jain.
Barbie z kosmu
Evropská kosmická agentura ESA měla zatím ve vesmíru pouze dvě ženy, Francouzku Claudii Haigneré (ta už je nyní mimo „oddíl“, tedy není v aktivní službě) a Italku Samanthu Cristoforetti. V rozhovoru pro The Guardian italská astronautka prozradila spoustu zajímavých informací týkajících se letu do vesmíru. Jejích 200 dnů na oběžné dráze z ní udělalo italskou celebritu, a taky model pro panenku Barbie. V roce 2015 oblékla uniformu Star Treku a zamířila na palubu Mezinárodní vesmírné stanice, kde pracovala na zhruba 50–60 experimentech v oblasti přírodních věd, jako je mechanika tekutin, věda o materiálech či biologie. Věnovala se výzkumu spánku, kardiovaskulárního systému, imunitě, plicním funkcím a zdraví kostí. A co si s sebou vezla? Mimo jiné přístroj na výrobu espressa, a stala se tak úplně prvním člověkem, který si ve vesmíru uvařil kávu. V rozhovoru mimo jiné prozradila, jak se astronauti vypořádávají se syndromem adaptace na vesmír, což je mnohem těžší obdoba mořské nemoci, a také to, jak pobyt ve vesmíru stírá detaily a umožňuje přemýšlení o globálních problémech. Návrat na Zemi po 200 dnech ve vesmíru není úplně snadný. „Cítíte se neuvěřitelně těžký. Váš mozek se musí znova naučit odhadovat váhu a máte tendenci nepoužívat dostatečnou sílu k pohybu předmětů. Kardiovaskulární systém je unavený, protože vaše srdce se znova přizpůsobuje pumpování krve proti gravitaci. Prvních pár dnů jsem se cítila unavená a měla jsem zvýšený pulz, dokonce i v klidu. Spala jsem dvanáct hodin denně. Trvalo asi deset dnů, než se moje tělo vrátilo do normálu,“ vypráví. Ze svého pobytu napsala astronautka deník, v němž popisuje nejběžnější věci, jako je jídlo, spaní, čištění zubů nebo stříhání vlasů. Vždy se chtěla stát astronautkou a udělala pro to maximum. Stala se pilotkou, vystudovala inženýrství, absolvovala všechny druhy výcviku. „Myšlenka, že stále více lidí touží cestovat do vesmíru, je skvělá. Necestujeme do vesmíru, abychom ho udrželi v uzavřené komunitě. Jdeme do vesmíru, abychom otevřeli hranice,“ říká Samantha. A její další sny? Měsíc a Mars. „Pokud bychom měli technologii a zřídili misi na Mars a já byla požádaná, abych byla součástí posádky, byla bych poctěna. Je to fascinující. Je to hranice, další cíl pro lidstvo.“
Valentina Těreškovová
Bylo jí šestadvacet let a byla jednou ze čtyř set ruských žen, které netušily, že jsou součástí nějakého „výběrového“ řízení. Původní profesí tkadlena a výsadkářka.
Sally Ride
V roce 1983 letěla do vesmíru v raketoplánu Challenger a stala se první americkou ženou ve vesmíru.
Světlana Savická
Pilotka tryskových letadel a parašutistka, kterou k lásce k padákům a kosmonautice přivedl její otec.
Christina Koch
Řadí se mezi největší vesmírné vytrvalce, na stanici totiž strávila nepřetržitě 328 dnů.
Samantha Cristoforetti
Italská astronautka prozradila spoustu zajímavých informací týkajících se letu do vesmíru. Jejích 200 dnů na oběžné dráze z ní udělalo italskou celebritu, a taky model pro panenku Barbie.
Jak se školí astronauti
V prvním roce je výuka zaměřená hlavně na všeobecné vzdělání a probíhá ve školicím středisku ESA. Další dva roky jsou zaměřené na konkrétní vědeckou a technickou práci v kosmu. Součástí výuky jsou i lekce ruského jazyka, protože ruština je druhým jazykem na ISS (Mezinárodní vesmírné stanici). „Čekejte velmi dlouhý a stresující proces,“ řekla k průběhu konkurzu Samanta Cristoforetti. „S minimální šancí na úspěch. Ovšem těm, kteří se do kosmického týmu nedostanou, to dá neopakovatelnou možnost projít si unikátní cestou sebepoznání, kterou jim nikdo jiný nenabídne.“
Zajímavosti z kosmu...
● Na vesmírné stanici není umyvadlo ani sprcha, hygienu astronauti řeší pomocí vlhčených ubrousků. Vlasy si myjí bezoplachovým šamponem.
● Není tu ani pračka a astronauti se převlékají jen jednou za několik dní, použité oblečení vyhazují.
● Na Mezinárodní vesmírné stanici jsou toalety, moč se recykluje a získává se z ní pitná voda.
● Strava se dodává v jednorázových obalech a astronauti si mohou vybrat z mnoha druhů potravin, jako je ovoce, ořechy, arašídové máslo, kuřecí maso, hovězí maso, cukrovinky atd.
● V roce 1995 se stala Eileen Collins první ženou, která kdy pilotovala raketoplán, a provedla také spojení s ruskou vesmírnou stanicí Mir.
● První Afroameričankou ve vesmíru byla v roce 1992 Mae Jemison, která se svou posádkou provedla 44 vědeckých experimentů. Byl to její první a jediný vesmírný let.
● V roce 1992 letěl do vesmíru na palubě raketoplánu Endeavour manželský pár Jane Davis a Mark Lee. Dvojice se vzala tajně, aby NASA nevyřadila jednoho z posádky. Svůj vztah zveřejnili těsně před startem, takže nebylo možné je vyměnit a manželé do vesmíru odletěli.
● Od prosince 2018 pobývala na palubě Mezinárodní vesmírné stanice ISS americká astronautka Anne McClain, která je první oficiálně registrovanou lesbickou astronautkou.
● V roce 2003 zemřela v troskách raketoplánu Columbia i první astronautka indického původu Kalpana Chawla, spolu s Laurel Clark. Už předtím zemřely v roce 1985 v troskách raketoplánu Challenger dvě ženy – první učitelka, která letěla do vesmíru, Christa McAuliffe a Judith Resnik.
● Kate Rubins je americká astronautka, odbornice na virové choroby, která se v roce 2009 stala prvním člověkem, který se věnoval „čtení“ DNA na oběžné dráze.
● Christina Koch a Jessica Meir v roce 2019 byly prvními ženami, které vystoupily do volného kosmu z paluby ISS (dosud prováděli výstupy buď dva muži, nebo dvojice muž-žena, nikdy dvojice žen).
● V roce 2006 byla ve vesmíru první kosmická „turistka“ Anousheh Ansari, Američanka íránského původu, která desetidenní cestu dostala od otce a manžela jako narozeninový dárek.
Kdo poletí na měsíc?
Přes padesát let uplynulo od chvíle, kdy přistála americká dvoučlenná posádka NASA na Měsíci. Nyní vesmírná agentura opět připravuje program s názvem Artemis, který by mohl vyslat v nejbližších letech znova tým na Měsíc. Tentokrát to však nebudou jen muži – NASA slibuje, že první žena, která se dotkne měsíčního povrchu, bude členkou zahajovacího letu Artemis. Součástí Artemisu je 18 astronautů, z nichž je 9 žen – například zkušená astronautka Christina Koch, Kate Rubins či Jessica Meir. „Pokud budu součástí těchto misí v jakékoli funkci, bude to splněný sen,“ řekla Meir. „Když jsem byla v první třídě a měla jsem nakreslit vysněnou práci, nakreslila jsem obrázek astronauta stojícího vedle americké vlajky na povrchu Měsíce. Ve skutečnosti jsem na Měsíci stála já. Ano, Artemis je pro mě vysněná mise.“
ZDROJ: časopis Vlasta
