Psycholog Jeroným Klimeš říká, že rozchod je horší než rakovina. Sám si prošel obojím. „Lidé čekají, že to za tři měsíce budou mít za sebou, to je ale naivní představa. Trvá až pět let, než se z rozchodu opravdu vzpamatujete, a to ještě jen za předpokladu, že všechno jde dobře,“ tvrdí Klimeš. Mezinárodní studie ale zároveň ukazují, že ze smutku se lidé přece jen zotaví, a dokonce i mnohem rychleji. I přes obrovskou bolest netrpí většina lidí závažnějšími problémy již po 18 měsících. To je ta dobrá zpráva. Ta horší je, že až 60 procent žen mívá obrovský pocit selhání, ale také strach, že by se jim něco podobného mohlo stát znovu. A ten přetrvává. Mám za sebou dva rozvody a tři svatby a říkám: No a co, tak se to stane. Jednou jste to přežila, přežijete znovu!

Od facek k filmu

Poprvé jsem se vdávala v pětadvaceti. Do manželství jsem se nahrnula jako velká voda a stejně rychle jsem z něj po půl roce vycouvala. Říkal, že mě miluje, ale nechal mě doma samotnou i na Štědrý den. Kamarádi a kulečník byli zábavnější. Zkrátka si dál jel po svém, to mě ubíjelo, tohle vidím, když si na svoji první svatbu vzpomenu. Podruhé jsem se vdávala s pocitem, že jsem zamilovaná doživotně. Byl chytrý, zábavný a dost sexy. Jenže po narození dcery začal být taky hodně majetnický a brzy došlo i na facky. Následoval útěk do azylového domu, návštěvy u psychologa – a roky utíkaly. Trvalo dlouhých sedm let, než jsem si dovolila myšlenku, že nejsem porouchaná a že normálního chlapa si ještě najít dokážu. A že si ho ale vážně zasloužím. Dokonce jsem si svého dalšího muže vysnila. Do nejmenšího detailu. A každý večer jsem si pouštěla v hlavě před spaním film, jak budu žít za dalších deset let. Někde jsem si totiž přečetla, že tak se dá mozek vytrénovat, aby přestal myslet na to zlé a naopak šel naproti tomu lepšímu.

Na tuhle „snovou terapii“ od té doby nedám dopustit. Vůbec nic nestojí, jen soustředění, vůli a víru to změnit. Jsem přesvědčená, že právě díky ní mám dneska to, co mám. Letos to bude právě deset let, co žiju s mužem svých snů a moje třetí svatba je nejšťastnějším dnem mého života.

Dá se skutečně štěstí naprogramovat?

Známý německý kouč Veit Lindau tvrdí, že rozhodně! „Vizualizace připraví vaši hlavu a tělo na reálnou situaci, třeba právě na nový vztah. A až přijde čas, budete perfektně připravena.“ Sám o tom vydal knihu Přehoď výhybku a splň si svá přání, která se stala bestsellerem.

Do roka a do dne

Nejsem sama, kdo na opravdovou lásku nepřestal věřit ani po životních karambolech. Hana (48) ovdověla v osmatřiceti a zůstala sama s pětiletou dcerou a nově postaveným domem. Půl roku plakala každou noc. „Měli jsme s mužem skvělý vztah a dlouho trvalo, než jsem ho ze života definitivně pustila. Už jsem se ale nechtěla trápit.“ Další vztahy byly krátké a nedopadaly dobře, ale Hana nelituje, učila se prý na nich, jací muži vlastně jsou. „Jen jsem byla moc důvěřivá, proto mi to zbytečně ubližovalo. Je lepší jít do seznamování s tím, že člověk nic moc nečeká, to ale vím až teď.“ Pak se seznámila s mužem o dost starším a vdala se znovu. „Chtěla jsem takzvaně chlapa do baráku, na který jsem nestačila, a taky jsem utíkala ze samoty. Byla to však obrovská chyba. Od svatby totiž musíte vždycky čekat maximum,“ říká Hana s tím, že na rozvod došlo už po čtyřech letech. „Byla to ta nejlepší věc, co jsem mohla udělat. Nebyl zkrátka ten pravý, a tak se vlastně stydím jen za to, že jsem neměla dost naděje, že na mě štěstí přece jen čeká.“

Do roka a do dne od rozvodu se Hana přihlásila na seznamku. „Ten den jsem si naplánovala a skutečně vše dodržela. Vyplatilo se. Mám báječného partnera, i když to není klasická láska přes internet.“ O svých pokusech na seznamkách totiž vykládala kamarádce, ta později jejími historkami bavila své známé a mezi nimi byl někdo, kdo měl zrovna volného kamaráda… slovo dalo slovo. „Už se známe přes rok, já začínám uvažovat o třetí svatbě a ničeho z toho, co bylo, nelituju. Nebýt předešlých zklamání, nevěděla bych, že tentokrát je to tak jiné, že můžu doufat, že to je navždy.“

Dohromady byla Hana sama pět let a tvrdí, že na samotě není vůbec nic bezpečného. „Jsou to stojaté vody a musíte z nich co nejrychleji pryč.“ Za pravdu jí dává i psycholožka Karolína Králová. „Dnešní doba vztahům nepřeje. To je statistický fakt. Čtyřicet procent matek vychovává své dítě buď samo, nebo s někým, kdo není biologickým otcem. Ale pokud se na to podíváte z druhé strany, zjistíte, že máte mnohem víc možností se zamilovat, než měly naše babičky. Třeba i díky seznamkám.“

Happy end díky kamarádce

Bylo jí devatenáct, když se Marie (70) vdávala poprvé. Brzy čekala dítě, pak šel manžel na vojnu. Po půl roce jí napsal, aby se s ním rozvedla. Dost pil a rovnou z vojny se chystal vrátit zpátky domů k mamince. „Nebyl připravený na dospělý život, tak jsem ho nechala jít,“ vypráví Marie. Podruhé šla k oltáři s rozvedeným mužem, se kterým se znali léta od vidění a nakonec spolu začali chodit. „Já měla dceru, on měl dceru, holky si rozuměly, a tak jsme si řekli: Proč ne? Zkusíme to.“ Velmi brzy ale Marie zjistila, že má doma chorobného žárlivce. „Z výčitek byly najednou hádky, pak se přidaly nadávky, až mi jednou vrazil takovou facku, že spadla polička v kuchyni. Tak šel. S ním se ale nadlouho vytratila i naděje, že bude líp,“ vzpomíná Marie.

Tehdy se totiž zařekla, že tohle své dceři už neudělá. Že nepotřebuje, aby jí někdo komplikoval život, že ji vychová sama a pak se uvidí. S o to větší vděčností vzpomíná na den, kdy s ní dávná kamarádka ztratila trpělivost. Už se prý nemohla dívat, jak se trápí. „Nikdy jsem od ní neslyšela jediné sprosté slovo, takže si tu scénku pamatuju slovo od slova. Založila si ruce v bok a povídá: Ty jsi ale kráva! Dcera ti jednou vypadne z domu a co ti zůstane? Nebraň se a ono to přijde!“ V Marii jako by se tehdy něco zlomilo. Nebo vyčistilo. „Od té chvíle jsem byla usměvavější a spokojenější. Uvěřila jsem, že mám ještě šanci.“ Brzy nato přišel do obchodu, kde prodávala, muž s pomněnkovýma očima a ze života už jí vlastně nikdy neodešel. Jsou spolu šestatřicet let. Ani ona svých dvou rozvodů nelituje. „Naopak jsem na sebe pyšná, že jsem nezůstávala s muži, kteří za to nestáli. A ano, byla jsem kdysi hloupá a naivní, ale to není chyba, to je přece život!“

Uvěřit v lepší zítřek a překonat strach z dalšího zklamání je podle terapeuta a kouče Jiřího Čapovce pro happy end v lásce naprosto zásadní. „Máte-li totiž z lásky strach, jste pro opačné pohlaví v podstatě neviditelná. Typ mužů, se kterými byste mohla být šťastná, se vám vyhýbá a místo toho k sobě přitahujete pořád dokola ty stejné špatné partnery.“

Luciin tip: Představujte si, že už se to stalo.

Když jsem uvěřila, že i já mám šanci být šťastná, svého budoucího muže jsem si každý den představovala. Jak vypadá, co říká a taky jak se vedle něj cítím. Že se víc směju, líp vypadám, jsem spokojená a klidná. Nic totiž nepřitahuje vytouženou budoucnost víc než současné já, které už jedná, „jako by se stalo“.

Hančin tip: Nebojte se učit se.

Až teď jsem schopná všech těch drobných kompromisů, které jsou ale pro spokojený vztah důležité. Je mi, jako bych se vrátila zpátky do školy a každý den se naučila něco nového. Hodně mě to baví a mám pocit, že jsem díky tomu i omládla!

Mariin tip: Proberte kamarádky.

Už nechcete být sama? Přestaňte se stýkat s kamarádkami, které jsou single. Alespoň načas. Neštěstí je totiž dost nakažlivé, ale platí to i naopak. Máte-li šťastnou kamarádku, máte mnohem vyšší pravděpodobnost, že štěstí časem potká i vás.

Rozhovor: Proč máte strach aneb odblokujte se!

Po letech zkušenosti s klientkami tvrdí kouč a terapeut Jiří Čapovec, že existuje jediný lék na zraněné srdce. A tím je mít se raději. A radí, jak na to.

Co ženy brzdí v hledání nového partnera nejčastěji?

Strach ze zklamání. Že se zamilují a zase to skončí neúspěchem. Pak se také bojí vlastních nedostatků, to když mají nízké sebevědomí a obecně nezdravý vztah k sobě. Jenže sebeláska je pro spokojený vztah nejdůležitější. Pokud se nemilujeme a nepřijímáme takoví, jací jsme, pak nás ani nikdo jiný nemůže milovat.

Za nízké sebevědomí prý může otec. Je to tak?

Ano, dost často se setkávám s klientkami, které vyrůstaly bez otce a žily jen s matkou nebo zažily, jak otec jednoho dne odešel. Pak se stává, že v dospělosti potkávají partnery, kteří je stále dokola opouštějí nebo podvádějí, protože nemají tahle vnitřní zranění z dětství vyléčená. Ve vztahu se totiž naše minulost a traumata vynořují na povrch. Děje se to vždycky.

Dá se s tím nějak pracovat?

Vnitřní zátěže se zbavíte jen tím, že sama sobě i svým rodičům či bývalým partnerům odpustíte. Odpuštění je velmi důležitý proces, který uzdravuje nejen naše vztahy, ale i celý náš život. Také je velmi důležité změnit své negativní přesvědčení o opačném pohlaví.

Tedy že jsou všichni muži například nevěrní?

Ano. Hodně žen má v povědomí programy, že mužům jde jen o sex nebo o vzhled, že jsou vlastně všichni stejní a tak dále. Těmito programy si však v podvědomí vytváříte svou vlastní realitu a následně pak potkáváte partnery, kteří vás stále dokola zraňují. Ale dobrou zprávou je, že všechno lze změnit.

Jak přesně?

Jediný, kdo může zaplnit vnitřní prázdnotu láskou a sebepřijetím a kdo může naplnit naše potřeby, jsme my sami. Láska znamená, že milujeme sami sebe a tím dáváme lásku přirozeně i svému partnerovi a dovolujeme, aby nás také miloval.

Co když to sama nezvládnu?

Požádejte o pomoc. Když nemůžete jít k psychologovi, dají se využít online kurzy, takové dělám i já (www.cestarelaxace.cz). Pracuje se v nich hodně s podvědomím. V něm jsou všechny naše vzorce myšlení a chování, naše přesvědčení a návyky. Podvědomí se utváří od narození zhruba do sedmi let a jde o to nejdůležitější období vývoje. Když se tehdy dělo něco špatně, neseme si to dodnes. Dá se s tím ale pracovat.