Oslovilo ji to natolik, že se rozhodla věnovat „těšínským Lidicím“ samostatnou knihu, která právě vychází. „Nebylo to pro mě nové – vyrostla jsem v Havířově a během školních let jsem absolvovala několik organizovaných návštěv památníku. Zůstala mi mlhavá vzpomínka na válečnou událost, v níž figurovali partyzáni, Němci a mrtví obyvatelé vesnice. Rétorika sedmdesátých let nám předkládala událost čistě ideologicky, bez souvislostí, bez podrobnějších informací, které by snad mohly přitáhnout pozornost žáků základní školy,“ vzpomíná v doslovu ke knize. A tak se do tématu pustila sama: vyhledala žijící potomky obětí masakru, kterým nebylo tehdy v roce 1944 víc než šest sedm let, přesto si obrazy mrtvých otců a zoufalých matek nesly stále v paměti, formovaly je, paralyzovaly na dlouhou dobu. A mluvila s nimi, získala od nich fotografie a cenné dokumenty. Zdroj: Nakladatelství Bílá vrána

Vznikl dokumentární román na pomezí žánrů, který beletrizuje archivní materiály, ale podobným stylem jako Šikmý kostel nabízí čtenáři i pocity a východiska žen a dětí postižených rodin nebo dává nahlédnout do myšlenkových pochodů mužů, kteří stáli na straně bezpráví: starosty a hospodského Životic, který bez skrupulí hostil gestapáky, místního policejního pohlavára, který si masakrem vyřizoval osobní účty, nebo velitele partyzánů, který stál za zpackanou diverzní akcí, na niž masakr reagoval.

Životice nejsou v pravém slova smyslu románem, nebýt Lednické předchozích úspěchů s Šikmým kostelem, zřejmě by zapadly jako poctivě zpracovaný nicméně vlastivědný materiál určený třeba pro havířovské muzeum životické tragédie. A byla by to škoda – protože právě takové knihy potřebujeme, abychom pochopili, že Lidice nestály samy o sobě, že takových Lidic nebo Životic je v naší historii mnohem víc.

„Chtěla bych, aby téma životické tragédie znovu vstoupilo do veřejného prostoru, aby se o těchto událostech vyučovalo ve školách, aby pomníčky zavražděných nebyly skryty mezi náletovými dřevinami nebo ohrožovány plánovanou výstavbou,“ píše Lednická. Díky její knize najednou vidíme osudy celých rodin – a třeba se je skutečně podaří důstojně uchovat.

Karin Lednická: Životice

Nakladatelství Bílá vrána

Hodnocení * * * * *

KLÁRA KUBÍČKOVÁ 

Spisovatelka, redaktorka, reportérka, komentátorka a kulturní specialistka Vlasty připravila i letošní druhou přílohu o knihách a čtení. Klára vystudovala sociologii a žurnalistiku na FSS Masarykovy univerzity. Deset let působila v MFDnes a od roku 2017 pracuje pro Vlastu.

Čtěte také

Lucie Řehoříková

Čtěte také

Ukrajinistka o tom, jaký je vztah Ukrajinců k Čechům, a proč nás mají rádi