Ve střední dospělosti nás životní situace vedou k určitému bilancování dosavadního života. Je přirozené, že si začínáme uvědomovat limity života a celkovou konečnost naší existence. Toto prozření je sice bolestné, může však v naší mysli otevřít spoustu témat, která potřebují být otevřena. Jen díky uvědomění a připuštění si nevyhnutelnosti smrti můžeme zjistit, zda nám náš současný život vyhovuje nebo zda bychom potřebovali něco změnit, abychom měli pocit, že opravdu žijeme naplno. Na změnu není nikdy pozdě a v tomto věku je dokonce velmi vítaná.

Čtěte také

Být tak aspoň chvíli sama...

Čtěte také

Extroverti a introverti v manželství v době home officu. S kým se to dá přežít?

Zhodnocování a bilancování…

Toto období je, jak již bylo řečeno, prosyceno bilancováním, a kromě toho také často upadáme do úvah nad hlubším smyslem života. Pokud jsme dosud měli dojem, že ke štěstí potřebujeme materiální bohatství, nebo jsme se až příliš zabývali drobnostmi a malichernostmi, teď je prostor si naplno uvědomit a zhodnotit, co je pro nás vlastně v životě důležité. Tváří v tvář počínajícímu procesu stárnutí pak často poznáme, že je potřeba spíše hledat hloubku ve vztahu k sobě samému, k našim blízkým, zaměřit se na vědomý okamžik a na přítomnost.

Některé věci, kterými jsme dříve byli schopni trávit celé dny nebo se přehnaně zamýšlet nad jejich následky, nám nyní mohou náhle připadat naprosto nepodstatné, a je to tak v pořádku. Mění se i naše priority a možná dojdeme ke zjištění, že toho v životě nepotřebujeme tolik, kolik jsme si mysleli.

Čtěte také

K čemu potřebujeme babičky

Čtěte také

Babičková hypotéza: Proč potřebujeme prarodiče? Aby rodiče přežili

Je načase přijmout se takoví, jací jsme

Dalším aspektem, který může procházet proměnou, je to, jak se projevujeme navenek. Jsme dostatečně autentičtí, nebo si pravidelně nasazujeme nějaké masky podle toho, jak chceme, aby nás vnímalo naše okolí? Projevujeme své pravé já v rámci rodiny, přátel, v zaměstnání či v přítomnosti partnera? A pokud ne, není právě nyní ta pravá chvíle na to, abychom si přestali hrát na něco, co pro nás není přirozené? Možná je načase přijmout se takoví, jací jsme, se všemi našimi silnými stránkami i slabinami. Ukázat okolí naše autentické já může být velmi osvěžující a možná právě to je vnitřní změna, která se navenek projeví velikou silou. Pak teprve poznáme, které z našich vztahů jsou opravdové.

V pracovní sféře můžeme nyní vnímat novou potřebu se realizovat. Je dobré podrobit i tuto životní oblast inventuře a zamyslet se nad tím, zda nás naše zaměstnání naplňuje, zda nás samotná práce baví, a pokud ne, proč máme tendenci v ní setrvávat. Je to ze strachu o finanční stabilitu nebo nás děsí samotná nutnost a složitost případné změny? Je naše pozice na pracovišti stabilní? Pociťujeme, že se k nám kolegové a nadřízení chovají s respektem, jaký si zasloužíme?

Čtěte také

Pubertální dcera a otec rovná se sopka před výbuchem

Čtěte také

Rodiče dcer se rozvádějí častěji než rodiny se syny. Čím to je?

Důvěra v rodině

Uvědomění vlastní zranitelnosti, které je rovněž typické pro toto životní období, bývá spojeno i s poznáním, že naše role rodiče má jinou důležitost, než tomu bylo před lety. Naše děti, pokud jsou již ve fázi dospělosti, nebo mají dokonce vlastní rodinu, nás prakticky potřebují méně než dřív, a my tak můžeme mít pocit, že již nehrajeme v jejich životě žádnou podstatnou roli. Není zrovna moudré si svou pozici nyní vynucovat nevyžádanými radami nebo kritikou cílenou na jejich způsob života. Naopak, je velmi prozíravé být klidným pozorovatelem. Žádosti o rady a pomoc směrem od dětí k nám přijdou pak jistě samy. A budou mnohem přirozenější, pokud k nám budou mít potomci důvěru a pocit, že i my věříme jim, že žijí podle hodnot, které jsme jim v dětství jako rodiče předali.

Autor: Mgr. Kateřina Vozáryová, psycholožka online poradny MOJRA.cz

Kontakt: www.mojra.cz

Čtěte také

Zastavte myšlenky!

Čtěte také

Jak ovládnout úzkost: Zastavte včas katastrofické myšlenky a nepropadněte panice