V roce 2021 by se dožila stovky. Zemřela ale předčasně, na vrcholu mladého života, který jí ovšem připadal nesnesitelný. Jiné řešení než sebevraždu zřejmě talentovaná sestra Lídy Baarové neviděla. Lehké to neměla, vždy ve stínu své sestry, která byla považovaná za femme fatale českého filmu. Přitom „našlápnuto“ měla od malička. Už jako miminko se objevila na krabičce kojeneckého pudru a ve dvanácti si zahrála ve filmu Madla z cihelny, kde ztvárnila sestru své slavné sestry. Ostatně, právě to bylo navždy jejím prokletím. Být pořád „ta druhá“.

Deník jako svědek její bolesti

Během gymnaziálních let začala chodit do recitačně-dramatického sboru Voice-band a v kvintě přestoupila na konzervatoř. Byla velmi sečtělá a „hrála“ si na intelektuálku, hodně také sportovala. Atmosféra v rodině nebyla ideální, což Zorce nepřidalo na psychické pohodě. Rodiče se často hádali a ukřivděná matka, která se sama chtěla kdysi stát operní pěvkyní, přenášela frustrace na dcery, převážně na Zorku. Několikrát se taky pokusila o sebevraždu, což se samozřejmě na Zorce podepsalo. Ostatně, to všechno poctivě zaznamenávala Zorka do svého deníku. V lednu 1941 například napsala: „Můj bože, stalo se něco strašného. Srdce mě bolí a slzy nepřestávají téci. Zachránila jsem mámu, chtěla se otrávit.“

V roce 1937, to jí bylo šestnáct, si zahrála ve filmu Děvčata, nedejte se, o rok později se objevila ve snímku Škola základ života a Cech panen kutnohorských. V roce 1939 jí Václav Krška a František Čáp nabídli velkou roli ve snímku Ohnivé léto (Červená Klárka). Spolu s ní ve filmu hrála i sestra Lída a Svatopluk Beneš. Zorka zde představila dívku, která je nešťastně zamilovaná do studenta, a příběh jako by předznamenal její skutečný život.

Diety, migrény a deprese

Teprve devatenáctiletá si zahrála ve filmech Pacientka doktora Hegla, Minulost Jany Kosinové, Čekanky či Baron Prášil. Zdravá ani šťastná ale nebyla ani náhodou. Nevěřila si, neustále se srovnávala se sestrou Lídou, držela diety (za den snědla třeba jen jednu okurku), trpěla migrénami. A pomoc nenacházela nikde, slavná Lída jí několikrát řekla, že je tlustá, takže není divu, že začala trpět anorexií.

Na zlínském filmovém festivalu v roce 1940 se zamilovala do ženatého Františka Kožíka, kterému psala zamilované dopisy. Ten byl nejprve okouzlen, že o něj má zájem tak mladá žena, ale poté, co se mu narodil syn, se Zorkou přerušil kontakt. Zorka toužila po lásce, velmi často se zamilovávala, ale nikdy ne do správného muže. V denících se objevují zápisky: „Karle, stýská se mi po tobě,“ nebo „Tony, má lásko, spi sladce. Má marná lásko.“ Šlo o Karla Högera, který ji začal navštěvovat v roce 1941, ale její úporná snaha si ho k sobě připoutat ho naopak odradila a brzo se začal scházet s jinou herečkou. Do deníku si psala, že se cítí sama a že se často vidí s revolverem v ruce. Tehdy ještě sebevraždu nespáchala.

Rány osudu ji dovedly k sebevraždě

Po válce však přišly tvrdé rány pro celou rodinu Babkových (tak se jmenovala Zorka i Lída ve skutečnosti). Lída skončila na Pankráci ve vězení kvůli lásce ke Goebbelsovi, při výslechu v Bartolomějské zemřela matka na infarkt a otec přišel kvůli sepsi o nohu. Jedna rána za druhou. Poslední tečka přišla v podobě výroku herce Václava Vydry, který při vstupu do Vinohradského divadla, kde tehdy hrála, pronesl: „Dovnitř nesmíte, sestra Lídy Baarové mezi české herce nepatří.“

Od té doby nejedla, s nikým nemluvila a uzavřela se do sebe. Lída Baarová později vzpomínala v dokumentu z roku 1989 na poslední chvíle sestry Zorky. Šla do koupelny, aby se umyla, a protože nejedla, byla velmi slabá a musel jí do vany pomáhat otec. Ten pak něco připravoval v kuchyni a najednou si všiml, že kolem okna něco proletělo. Byla to Zorka, která skočila kuchyňským oknem ven. Dvacet minut po dopadu ještě žila, ale cestou do nemocnice zemřela. Bylo jí čtyřiadvacet let. Její slavnější sestra o ní o mnoho let později řekla: „Byla lepší než já.“