Ohrožený druh
Na volném moři, daleko od všech kontinentů, bývala žraloků spousta. Pluli v otevřených, rozlehlých a nedostupných vodách, nikdo si tehdy nedovedl představit, že by je nadměrný rybolov mohl ohrozit. Dnes je oceánský žralok dlouhoploutvý, který hlídkuje v Rudém moři u břehů Egypta, zapsán v seznamu ohrožených druhů IUCN. Za posledních 60 let klesl počet jedinců jeho druhu o 98 procent! A to je velmi alarmující údaj – nejen pro žraloky, ale i pro zdraví oceánu. Tito predátoři totiž hrají klíčovou roli v potravním řetězci.
Dalším ze žraloků, který se konkrétně v Rudém moři vyskytuje a který zřejmě stojí za posledními dvěma útoky v Egyptě, je žralok tygří. Kapku krve či zápach návnady je schopen ucítit na vzdálenost až 50 metrů. Na rozdíl např. od žraloka bílého, jenž se obvykle zdržuje s připlutím k potápěčské návnadě až několik hodin, žralok tygří se objeví v řádu desítek minut.
Boj žraloků o přežití
Kromě jejich přirozených nepřátel, kosatek, je ohrožují pytláci, kteří žraloky loví kvůli čelistím. Na černém trhu za ně dostanou 50–100 tisíc dolarů! Žraloci jsou loveni také kvůli ploutvím, které se prodávají na asijských trzích. Centrum takového obchodu je v Hongkongu. Odtud putují tuny sušených ploutví do Číny a ostatních asijských zemí. Přestože komunita lidí, kteří žraloky obdivují a chrání, roste, asijská poptávka po žraločích ploutvích tyto tvory nezadržitelně likviduje.
Tragédie na dovolené
Před pár týdny došlo v Egyptě, jižně od Hurghady, ke dvojnásobné tragédii. Útokům žraloka podlehly dvě turistky v sousední zátoce Sahl Hasheesh. Ze záběrů i svědectví turistů je zřejmé, že první žena šnorchlovala nedaleko břehu, ještě v „bezpečné“ zóně před bójkami. Tělo druhé ženy se našlo jen o pár set metrů dál. Český potápěč Tomáš Kotouč odhaduje, že se ženy staly zřejmě obětí právě žraloka tygřího, který rád pročesává mělčiny. Smrt českého turisty, kterého před čtyřmi lety napadl v letovisku Marsa Alam, tedy poblíž místa poslední tragédie, žralok v hlubší vodě pod molem, přisuzovali odborníci žraloku dlouhoploutvému. Toho pravděpodobně přilákala k pobřeží mrtvá zvířata, která do vody vyhazovala posádka z lodi převážející dobytek. Podobných incidentů se žraloky se po celém světě stane zhruba 100 za rok, z toho 10 až 15 bývá smrtelných.
Proč žraloci útočí?
Útoky žraloků, ač se to v souvislosti s posledními událostmi v Egyptě může jevit jako pochybný výrok, jsou stále výjimečné. Od roku 2007 bylo v Egyptě zaznamenáno 16 útoků na člověka, z toho byly 4 smrtelné. Podle filmaře a experta na žraloky Steva Lichtaga je důvodem oteplování moří, které vede k migraci ryb do hlubších vod a tedy úbytku potravy pro žraloky. Podle jedné z teorií ekologů žraloky k pobřeží zahání nedostatek potravy způsobený nadměrným rybolovem. Objevila se také podezření, že výletní lodi nelegálně házejí maso do vody, aby přilákaly žraloky, protože si je turisté chtějí fotit. Přitom krmit žraloky je v Egyptě zakázané. O házení uhynulých zvířat z lodí do moře ani nemluvě! Žralok je totiž schopen cítit na kilometry daleko a právě uhynulý dobytek ho může k pobřeží přilákat. Problémem je také lehkovážnost plavců. Rakušanka, které žralok ukousl nohu a ruku, se koupala večer, kdy jsou tito predátoři nejaktivnější. „Já sám své děti po páté hodině do vody vůbec nepouštím,“ prozradil Lichtag.
Napadnutí tak nějak omylem
Když žralok zaútočí na člověka, podle všech indicií většinou nemíří konkrétně na lidský druh. „Člověk šnorchlující na hladině může žralokovi připomenout něco, na co by mohl zaútočit – třeba raněnou želvu nebo cokoli, co se podivně mrská na hladině,“ říká Steve Lichtag. Prudké pohyby při pádlování na surfu představují pro predátory útěk, tedy signál: „Toto je potrava.“ Důležitá je i barva neoprenu a ploutví, žádná jiná než černá není přípustná. V barevném neoprenu si vás žralok snadno splete s rybou. Silně vyvinutý žraločí sluch dovoluje citlivě reagovat na tlakové vlny o nízkém kmitočtu, žraloka můžou vyprovokovat k útoku zvuky šplouchání. Pak se ale většinou stane, že si „kousne“, a když zjistí, že se spletl, odpluje. Tenhle omyl ovšem mívá pro člověka tragické následky.
Může se cítit ohrožený
Pokud je žralok zmatený, nachází se třeba ve zkalené pobřežní vodě, může být z nenadálé situace ve stresu. Jako každý jiný živočich se chce co nejdříve dostat do bezpečí a brání se. Pokud cítí, že je pro něj člověk ohrožením, že mu například zabraňuje ve volném odplutí pryč, kousne a odplave. Mořská bioložka Martina Karásková uvedla, že žraloci se lidí bojí, a pokud mohou, plavou od nich pryč. „Žralok se bojí čehokoliv, co je přibližně stejně velké jako on. Neví totiž, co by to mohlo být a jak by se to mohlo zachovat,“ říká bioložka. Útočit podle ní mohou ve výjimečných případech stará nebo nemohoucí zvířata, která se v zoufalé potřebě zaopatřit si jídlo vrhají po jakékoli potenciální kořisti.
Jak se bránit?
Milovnice Rudého moře, učitelka, spisovatelka a potápěčka Marie Hanzová, říká: „Už v potápěčském kurzu nás instruktor učil, jak se máme chovat ve vodě. Že nemáme na nic sahat, nedělat zmatené pohyby… Třeba pro žraloka by to mohl být signál, že je před ním zraněný tvor, a zaútočí. Já se podílím na obsahu webových stránek Fandíme potápění. A tam se dočtete mimo jiné i o pravidlu několika NE. Nekrmit, nedráždit, nesahat, nešlapat, neničit. Bylo by dobře, abychom si uvědomili, že jsme v tom moři jenom návštěvníky. Jsme tady hosty a podle toho bychom se měli chovat. Moře je o pokoře. Není to o tom, že všichni padnou na zadek, že se nějaká Maruška potopila…“ Podle Martiny Karáskové je nejlepší obranou proti žraločímu útoku zdekovat se stranou, nepřekážet zvířeti v cestě. Pokud už o člověka projeví žralok zájem, je pravděpodobně nejlepší pokusit se ho „trefit“ do citlivého místa – praštit ho do čumáku, očí nebo žaber.
Zkuste delfíní zátoku
Jestliže si chcete zašnorchlovat bez obav ze žraloků, řešením jsou delfíní zátoky. V Egyptě třeba Sataya, obří tříkilometrový korálový útes, který má tvar písmene C a uvnitř vytváří lagunu o hloubce 10 metrů. Tam, kde jsou delfíni, se prý žralok vydává nerad, protože delfíni jsou příliš hluční.
O žralocích z praxe
Můj kamarád Pavel Freimann, učitel tělocviku a biologie, původně z Quebecu v Kanadě, přesídlil na posledních pár let pedagogické kariéry do Káhiry, kde se začal zároveň věnovat potápění. Dnes žije právě v Dahabu a potápění je jeho vášní. O žralocích jsme si jen velmi stručně povídali po Skypu, na delší rozhovor a hlavně spoustu nových fotografií z potápění se žraloky z jihu Egypta se můžete těšit v září.
„Žraloci většinou lidi nenapadají, jsou hodně plaší, a když vidí potápěče, tak plavou pryč. Záleží také na druhu žraloka, třeba velrybí žraloci, kteří kolem mě plavali na Maledivách v těsné blízkosti, jsou bezzubí, a i když z nich může jít strach, živí se filtrováním planktonu. Stejně tak se o mě otírali žraloci vouskatí. S agresivními žraloky zatím nemám zkušenost, ale moje známá se potápěla v Polynésii, a tam ji napadl kladivoun. Ubránila se tím, že ho praštila do rypáku kamerou,“ vypráví Pavel Freimann.
„První známkou agrese žraloka je, že tzv. ‚připaží‘. To znamená, že prsní ploutve, které má běžně vodorovně, dá dolů. Když tohle zaregistrujete, zdrhat většinou nemá cenu. Doporučuje se praštit ho do ‚nosu‘, kde má senzitivní orgány. Většina zranění žralokem je nehoda, žraloci nejsou lidožrouti, oni si třeba ve stresu nebo omylem kousnou, a když jim to nechutná, vyplivnou a plavou pryč. Bohužel člověk s ukousnutou končetinou velmi rychle vykrvácí. To, že si na nás žraloci pochutnávají, je nesmysl.“
Zdroj: Vlasta.cz, National Geographic, https://zoom.iprima.cz