Přestože nás takové bilancování může posunout na cestě k větší autenticitě a svobodě, často se v našem prožívání objevuje také bolestné poznání, že možná nejsme nyní takoví, jací jsme si plánovali být, a nežijeme život, jaký jsme si představovali. I náš zevnějšek podléhá přirozeným změnám, které však mnozí z nás nesou velmi těžce, zejména tehdy, pokud se zaměřovali po několik uplynulých desítek let na vzhled a přikládali mu ve svém životě velkou důležitost. Vzhled se totiž neustále proměňuje a po čtyřicítce často neodpovídá našim ideálům, nebo v tomto věku zaznamenáme první známky stárnutí. Stejně tak si můžeme povšimnout i změn v náladách a celkovém emočním ladění, ve výkonnosti a našich kapacitách (emočních, energetických, kognitivních a dalších).

Přijmout se takoví, jací jsme…

Co nám může pomoci nastávající období změn překonat s čistou hlavou a s laskavostí k sobě? Primárně je potřeba se přijmout takoví, jací jsme – teď ještě více než kdy dříve. Jen tak můžeme v konečném důsledku dosáhnout spokojenosti se sebou. Klíčem je poznat svou podstatu a přijmout svou osobnost. Je záhodno pokládat sám sobě otázky: Kdo jsem? Co je pro mě typické? Jak se většinou cítím a jak mi je? Jak jsem spokojený/á se svým dosavadním životem? Kdybych mohl/a předchozí roky prožít ještě jednou, prožil/a bych je úplně stejně? A pokud ne, vím-li o něčem, co mi v životě chybí, co potřebuji, co mě učiní šťastným, jak to mohu přinést do svého současného života? Co mi v životě přináší největší radost, čemu chci věnovat svůj čas? Kdy se cítím sám/sama sebou?

Nejen pátrání po našich současných prioritách a jejich upevňování může výrazně osvěžit naši mysl a vztah k sobě. Nejde o to vyčítat si, čeho jsme v minulosti nedosáhli. Naopak je potřeba přijmout svou minulost se vším, co k ní patří, odrazit se od aktuálního bodu dál s novým nábojem, s novými sny a rozhodnutími.

Jak podpořit víru v sebe sama, že to dokážu?

Sebevědomí je potřeba nyní budovat na jiných než na fyzických hodnotách, o kterých nyní víme, že jsou pomíjivé. Je třeba si opět připomenout, v čem tkví naše vnitřní síla. Položit si otázky: Jaké jsou mé silné stránky? Čeho si na sobě nejvíce vážím a co na mě oceňují mí blízcí? Jak se sebou hovořím? Mluvím k sobě s laskavostí, jako s milovanou osobou, nebo se sekýruji a kritizuji? Je třeba si uvědomit, že sami se sebou hovoříme ve svém životě nejčastěji. Vnitřní dialog, který vedeme každý den, je základním kamenem duševního zdraví a je proto potřeba se sebou komunikovat tak, jak se potom chceme cítit. Nejde o to chválit se slepě za každou maličkost, i když nejsme s výsledkem spokojeni. Cílem by mělo být spíše ocenění snahy, kterou jsme do dané aktivity vložili, adekvátní sebereflexe, případně i uvědomění, co bychom mohli udělat do budoucna pro to, abychom z daného výsledku měli lepší pocit.

Aby nám aktivity, jimiž se zabýváme, přinášely to, co si přejeme v životě mít. Je dobré si připustit chybu, ale není potřeba se za ni trestat. Naopak je velmi důležité právě nyní využít moudrost a zkušenosti, které jsme dosud v životě nabyli, a rozmyslet si, jak s nimi naložíme. Buďme sami sobě životním průvodcem, rádcem, nejlepším přítelem. Naslouchejme si a podporujme sami sebe ve svých snech, jakkoli nám v danou chvíli připadají naivní. Třeba si za tento přístup jednoho dne poděkujeme, až se nám podaří dosáhnout věcí, které si nyní jen opatrně představujeme.

Hledejme své silné stránky, oceňme se za ně a pomozme sami sobě dosahovat dalších kvalit a cílů, které si vytyčíme. Věk rozhodně není překážkou.

Odborná spolupráce: Mgr. Kateřina Vozáryová, psycholožka online poradny MOJRA.cz (www.mojra.cz)