Většina turistů začíná procházku u chrámu svaté Barbory, ke kterému vede most s galerií světců. Ve středověku se však toto místo nacházelo až za městskými hradbami. A centrum veškerého dění bylo tehdy úplně jinde.
Groše předběhly euro
K objevu kutnohorského stříbra se váže legenda o mnichu Antoňovi, který se měl mimo jiné později zasloužit i o název města. Zmíněný muž si při práci na klášterní vinici na chvíli zdřímnul a po probuzení si povšiml toho, že mu u hlavy vyrostly tři stříbrné pruty. Místo si označil mnišským oděvem, takzvanou kutnou, a se zprávou o vzácném nálezu spěchal do nedalekého cisterciáckého kláštera v Sedlci. Právě jeho odložená kutna měla později dát městu jméno. Těžko říct, co je na této historce pravdy. Jisté však je, že ložiska stříbrných rud byla ve středověku skutečně nalezena na pozemcích, které patřily sedleckému klášteru.
Právě tady, v Sedlci, který je dnes součástí Kutné Hory, vznikaly první hornické osady. Postupně z původní hornické osady vyrostlo bohaté královské město s mnoha výsadami. Jen málokterá země středověké Evropy se mohla pyšnit tak velkou zásobárnou stříbrné rudy. Díky tomuto bohatství se Kutná Hora tehdy stala hned po Praze druhým nejvýznamnějším městem českého království. Husitské války sice na řadě staveb zanechaly mnohé šrámy, ale většinu z nich se podařilo zacelit. Díky tomu máme dnes možnost obdivovat půvaby zdejších stavebních a uměleckých památek. Mimo jiné můžete vstoupit i do Dačického domu, kde se narodil známý kutnohorský bouřlivák a ke sklonku života kronikář Mikuláš Dačický.
Dozvíte se zde leccos nejen o jeho životě, ale také o českých památkách zapsaných na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Vypravit se dá i do Vlašského dvora, místního sídla českých králů, kde zároveň bývala i královská mincovna. Razit se tam začaly také takzvané pražské groše, které je možné s nadsázkou označit za předchůdce dnešního eura. Dobře se za ně totiž nakupovalo nejen v Čechách, ale i v některých dalších evropských zemích. A pokud máte rádi výpravy do časů minulých, nejspíš se vydáte i do středověkého dolu, který dnes spravuje České muzeum stříbra. Dostanete možnost sestoupit do podzemních prostor, kde se kdysi těžila stříbrná ruda. A to jsme přitom teprve na začátku toho, co toto město nabízí.
První zakázka pro Santiniho
K objektům, jež byly za husitských válek citelně poškozené, patří i klášter v Sedlci. Neštěstí, které ho postihlo, připomíná i obraz Michaela Leopolda Willmana nedaleko vstupu do svatostánku. Malíř na něm zobrazil požár, který založili husité, poté co klášter vyrabovali a mnichy vyvraždili. Při pádu žárem zborcené klenby z více než dvacetimetrové výšky vysklila tlaková vlna okna i krajky kamenného okruží v jejich lomených obloucích. Na opravu si muselo klášterní torzo počkat téměř tři sta let.
Nelehkým úkolem byl tehdy pověřený geniální architekt Jan Blažej Santini Aichel, kterému v té době bylo pouhých pětadvacet let. A katedrála Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele v Sedlci byla jeho první velkou uměleckou zakázkou. Přestavěl ji ve stylu barokní gotiky a uplatnil při tom řadu svých originálních nápadů. Při návštěvě katedrály si můžete půjčit skvělého audio průvodce, který vás upozorní na nejdůležitější zajímavosti. Přiblíží vám biblické děje zobrazené na freskách v jednotlivých kaplích, zavede vás k unikátnímu schodišti i na ochoz, z něhož je skvostný pohled na klášterní interiér.
V letošním roce uplyne už tři sta let od úmrtí architekta Santiniho, na jeho počest proto kutnohorští po celý rok chystají kulturní akce. Se vstupenkou do sedlecké katedrály se můžete navíc vydat i k nedalekému hřbitovnímu kostelu Všech svatých s kostnicí, jehož výzdobu téměř výhradně tvoří lidské ostatky. Záměrem autora, který tuto unikátní výzdobu vytvořil, bylo upozornit na pomíjivost lidského života a nevyhnutelnost smrti.
Vinohrad pod jezuitskou kolejí
Za patronkou havířů
Pokud se budete chtít po návštěvě kostnice zbavit pochmurných myšlenek, stačí se vypravit do historického jádra města. Ve středověkých uličkách a romantických zákoutích na vás přijdou úplně jiné myšlenky. Obzvlášť malebným místem je okolí chrámu sv. Barbory, k němuž vede most ověnčený vinicí. Ten lemuje galerie barokních soch podobně jako ten pražský Karlův. Určitě stojí za to moc nespěchat a aspoň na chvilku se zastavit u jeho zábradlí, odkud je moc pěkný výhled na město. Mimo jiné odsud zahlédnete i věž kostela sv. Jakuba, postaveného před sedmi stoletími. Zmíněná věž měří více než osmdesát metrů, proto se mu také původně říkalo Vysoký kostel. Za bližší průzkum určitě stojí rovněž budova bývalé jezuitské koleje, která v minulém století sloužila jako kasárna. Dnes má v těchto prostorách sídlo galerie GASK, kde pořádají zajímavé výtvarné výstavy.
Hlavním magnetem na konci mostu je však chrám zasvěcený patronce havířů, svaté Barboře. S jeho stavbou se začínalo už ve čtrnáctém století, s poklesem těžby stříbra však docházely potřebné finance. A tak byl svatostánek zcela dokončený až na začátku minulého století. Na jeho výstavbě se podíleli nejvýznamnější stavitelé tehdejší doby. Prvním projektantem byl Jan Parléř, syn Petra Parléře, stavitele Svatovítské katedrály. K dalším mistrům, kteří poznamenali tuto stavbu svým rukopisem, patřili i Matyáš Rejsek či Benedikt Rejt. Zcela ojedinělé ve středověkém umění jsou zde pozdně gotické fresky s báňskou tematikou v některých kaplích. Také dřevěná plastika horníka v dobovém pracovním oděvu připomíná, komu byla gotická katedrála zasvěcena. Za prohlídku ovšem stojí nejen interiér, ale i exteriér jehož vnější opěrný systém připomíná kamenné krajkoví. Nakouknout můžete i do gotické kaple Božího těla ze čtrnáctého století, vchod do ní je v těsném sousedství chrámu sv. Barbory. Nikoho nejspíš při návštěvě těchto míst nepřekvapí sdělení, že Kutná Hora patří k městům, jejichž historické jádro je zapsané na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
Na Sion za Roháčem z Dubé
Jestli vám při chození po městě vyhládne, zajděte si třeba do restaurace Kozlovna. Obsluha je zde rychlá a ceny meníček celkem přiměřené. Dobrou volbou je i útulná rodinná restaurace Na Pašince na okraji historického města, kde si pochutnáte na jídlech moderní i klasické české kuchyně. Rodinné prostředí a útulná zahrádka ve vnitrobloku na vás čekají v restauraci Čtyři sestry.
Jestliže však máte chuť podniknout výlet za město spojený s obědem, pak doporučujeme zajet do Malešova. Ve zdejším Přátelském pivovaru se dobře najíte a můžete vyrazit do nedalekých Chlístovic. Na území této obce se nacházejí zříceniny hradu Sion, o němž se v učebnicích dějepisu mluví jako o poslední baště pravé kališnické víry. Jeho majitel Jan Roháč z Dubé se totiž po porážce vojsk u Lipan odmítl podřídit papeži a králi Zikmundovi. Spolu se svými věrnými bránil hrad čtyři měsíce, nakonec se však královským vojákům podařilo tuto poslední baštu dobýt. Majitele hradu zajali prý v době oběda u hradních dveří právě ve chvíli, kdy spěchal na pomoc svým lidem.
Převezli ho do Prahy a nedaleko hlavního města na šibenici popravili. Při archeologickém výzkumu, který tam probíhal, se podařilo mimo jiné nalézt i kamenné koule do velkých praků, které vojáci před šesti stoletími při dobývání hradu používali. Údajně dokázaly prorazit nejen střechu, ale i podlahy několika hradních pater. Jedna z těchto koulí je vystavena také v Kutné Hoře na zahradě bývalé synagogy, další najdete pak přímo v areálu hradu Sion. Při jeho obhlídce se dozvíte leccos nejen o majiteli hradu, ale i o hradní historii a archeologických výzkumech. V obci Chlístovice se také každoročně pořádají sportovní akce Pohádkový les (aneb Sionský šlapcuk) a Běh Roháčovou stezkou.
Zdroj: časopis Vlasta
