Nikole ve čtrnácti letech diagnostikovali rakovinu. Podstoupila několik agresivních procedur včetně transplantace kostní dřeně, chemoterapie a ozařování. To všechno jí zachránilo život, ale vedlejší účinky podle lékařů zahrnovaly i nemožnost otěhotnět. Nikola nejenže porazila rakovinu, ale o 14 let později otěhotněla přirozeně uprostřed pandemie covidu a v listopadu 2020 porodila zdravého chlapečka. „Naučila jsem se během léčby rakoviny bojovat. A i když mi lékaři říkali, že léčba může vést k neplodnosti, stále jsem doufala, že se stanu matkou. Jsem prostě taková. Když někdo řekne „ne“, já řeknu „hm, uvidíme“. Zázraky se ale dějí a někdy je nedokáže ani nejvyspělejší moderní lékařská věda objasnit.
Iluze o plodnosti
Téměř dvě třetiny mladých lidí se domnívají, že pravděpodobnost přirozeného početí je v době ovulace padesát až sto procent, což ani zdaleka neodpovídá realitě. I zcela zdravé páry ve věku 29–33 let mají pouze 20–25% šanci na početí, po šesti měsících snažení jen 60 procent párů otěhotní bez lékařské pomoci. Přitom matka příroda je dost záludná. Aby se zrodil nový život, je potřeba, aby celý proces oplodnění „fungoval“ jako dobře namazaný stroj. Žena musí uvolnit zdravé vajíčko, které musí zachytit funkční vejcovod. Muž musí produkovat zdravé spermie a dostat je do pochvy blízko děložního čípku a doufat, že se spermie dostane k vajíčku. Spermie musejí být odolné a dobře plavat, aby se dostaly přes děložní hrdlo a dělohu do vejcovodu. Jedna zdravá spermie musí narušit ochranné vrstvy vajíčka a teprve pak může dojít k početí. A to ještě není konec.
Související články
Oplodněné vajíčko musí získat správný počet chromozomů z vajíčka i spermie. Stěna dělohy musí být zdravá a připravená k uchycení oplodněného embrya. To, že k početí opravdu dojde, je tedy doslova skutečný zázrak. Může totiž dojít k mnoha problémům, které početí zabrání – problémy s načasováním pohlavního styku, selhání ovulace, nezdravé spermie nebo poškozené vejcovody. Odhadem 60–80 procent všech přirozeně počatých embryí je vyplaveno s menstruací bez povšimnutí. A velkou roli hraje i věk ženy, přestože to ženy nerady slyší. Počet vajíček je totiž geneticky daný od narození a nedá se zvýšit. „Zřejmě nejvýznamnější iluze, pokud jde o plodnost, spočívá v tom, do jakého věku je žena schopná otěhotnět. Zhruba po 35. roce totiž šance na úspěšné přirozené početí začínají klesat. Po čtyřicítce už je pravděpodobnost poměrně nízká a s každým dalším rokem rapidně klesá. Spousta mýtů koluje také o plodném období v rámci menstruačního cyklu. Spermie přežijí nanejvýše pár dnů, naděje na početí jsou nejvyšší při styku v den před ovulací, kdy se udává pravděpodobnost otěhotnění mezi 30–40 %,“ vysvětluje gynekolog Martin Vosecký. Spousta mladých párů spoléhá ale na to, že věk nehraje žádnou roli, protože stačí zajít na reprodukční kliniku a lusknutím prsty je žena těhotná. Někdy ale ani po mnoha pokusech o umělé oplodnění k zázraku početí nedojde.
Související články
Příčiny neplodnosti
V mnoha případech jsou důvodem neplodnosti u žen zdravotní potíže, o nichž často ani nevědí a dozvědí se o nich až v okamžiku, kdy se otěhotnět nedaří. I proto je dobré včas vědět vše o svém gynekologickém zdraví. „Mezi nejčastější důvody neplodnosti u žen patří syndrom polycystických vaječníků, endometrióza, neprůchodnost vejcovodů, k níž dochází většinou po prodělaném zánětu, stárnutí vaječníků či imunologické problémy, jako například protilátky proti spermiím,“ říká Martin Vosecký. Není divu, že v případě, že žena trpí některým z těchto problémů, je pak početí skutečně zázrak. Ale i přes špatné vyhlídky na přirozené otěhotnění může žena nakonec přece jen otěhotnět. Velmi často ale pouze po zásahu asistované reprodukce. „Ale skutečně se stává, že žena i po letech neúspěšného snažení přirozeně otěhotní. Máme s tím zkušenosti na klinikách asistované reprodukce, kdy klientka přinese pozitivní těhotenský test doslova po první konzultaci, ještě než stihneme vůbec vyhodnotit výsledky a zahájit léčbu. Tyto případy jsou vzácné. Pokud jsou známy objektivní důvody, proč se páru nedaří počít, nebo neúspěšná snaha prostě už trvá příliš dlouho, je jednoznačně lepší problém včas konzultovat s odborníkem,“ radí lékař.
Související články
Psychika a plodnost
Hlavně na to nemysli, moc se stresuješ, neřeš to. Tohle dost často slýchají ženy, kterým se nedaří otěhotnět. Něco na tom možná bude. V roce 2017 diagnostikovali Andree endometriózu a ucpaný vejcovod. Bylo jí 34 let a její šance na přirozené otěhotnění byly prý minimální. Tři roky se pokoušeli s manželem o umělé oplodnění, vždy bez úspěchu. Poté si manželé řekli, že si dají pauzu se vším. Přestali si plánovat sex na plodné dny a rozhodli se, že se budou milovat jen pro radost. Stačily čtyři měsíce a Andrea s údivem zjistila, že je těhotná. Přirozeně, bez hormonální léčby, bez asistované reprodukce. Dnes mají manželé svého zázračného tříletého syna Lea. Andrea říká: „Tak zoufale jsme toužili stát se rodiči, i když šance přirozeně počít byly podle doktorů jen dvě procenta. Udělali jsme všechno pro to, abychom šance zvýšili, včetně sledování ovulace, hormonální léčby a IVF. Pevně věřím, že jakmile jsme se zbavili tlaku na to, abychom se stali rodiči, jakmile jsme si neplánovali sex, teprve pak se to podařilo.“
Přestože Andrea otěhotněla až poté, co „to přestala řešit“ a zklidnila se, mnozí lékaři tvrdí, že vliv psychiky na početí se přeceňuje. Martin Vosecký říká, že vliv psychiky na neplodnost lze přesně hodnotit jen obtížně. „Je nepravděpodobné, že by stres sám o sobě způsobil neplodnost, některé studie ale ukazují, že špatný psychický stav, jako je například deprese nebo úzkost, mohou k problémům s otěhotněním přispívat. Jedná se pak trochu o začarovaný kruh, protože sama neplodnost může k psychické nepohodě přispívat.“
Je početí opravdu zázrak?
Z hlediska vědy zrození zázrak není a celý proces je „pouze“ otázka evoluce, biologie a statistiky. „I metody asistované reprodukce, které by ještě nedávno lidé za zázrak považovali, jsou výdobytkem vědy, technologie a zkušeností. Velkou část procesů týkajících se reprodukce jsme již schopni vědecky popsat a na odhalení dalších výzkumy pracují. Jedná se ale pouze o jeden, poněkud odosobněný pohled na věc. Ale jako čerstvý otec, který si nedávno na porodním sále utíral z tváře slzy dojetí, však musím tvrdit opak. Je to zázrak,“ říká gynekolog Martin Vosecký. Možná vás příběhy žen v článku přesvědčí o tom, že i když se některé soudy a diagnózy zdají být konečné, nikdy neříkejte nikdy. Protože zázraky se dějí a mohou potkat i vás.
SIMONA (46 let), syn MÍŠA (8 let)
O miminko se s manželem pokoušeli několik let. Na příčinu, proč to nejde, se dlouho nemohlo přijít. „Po dvou neúspěšných IVF cyklech a po změně gynekologa vzalo vše obrat. Zjistili mi vývojovou vadu dělohy a rozsáhlou endometriózu, následovala léčba a operace, lázně. Třetí a čtvrtý pokus IVF, opět neúspěšný. Bylo mi naznačeno, že s vlastními vajíčky je šance minimální a že pokud bychom šli do dalšího IVF, měla bych přemýšlet o variantě s darovanými vajíčky,“ vypráví Simona. V tu chvíli to byl šok, zklamání i zoufalství. „Nikdy jsem ale nebyla zásadně proti a nikdy mi neprolétlo hlavou, že tuhle možnost bychom měli zavrhnout. Jen jsme se rozhodli ,vypnout‘ a dát si prostě pauzu, pár měsíců na rozmyšlenou,“ říká Simona. Mezitím požádali o adopci s tím, že někdy, výhledově, možná zkusí poslední možnost, kterou jim lékaři navrhli s darovanými vajíčky. A pokud to nevyjde, prostě tuhle etapu ukončí a budou čekat na své „adopčátko“.
Kouzlo neplánovaného
Život to ale zašmodrchal jinak a dva týdny před Vánocemi v roce 2013 Simona zjistila, že z posledního adopčního víkendového „soustředění“ se vrátila těhotná. „Bylo to naprosto neskutečné, šok, radost a strach v jednom. Nemohli jsme tomu dlouho uvěřit.“ V létě 2014 se jim narodil po zcela bezproblémovém těhotenství úžasný kluk. Jak je to možné? Pokud jde o lékaře, byl ve stejném šoku jako oni. „Později přiznal, že už nám moc šancí nedával. No a my jsme přesvědčení, že to nebyla náhoda, že si nás ta dušička prostě vybrala a přišla, jako odměna za to letité velké trápení. Asi šlo o souhru více věcí: endometrióza byla zrovna po léčbě a operacích pod kontrolou, navíc jsem se hodně psychicky zklidnila během procesu adopce, protože už jsem věděla, že miminko prostě jednou bude, a hlavně jsme se soustředili na jiné věci než výhradně na to, kdy už konečně otěhotním,“ říká po letech Simona.
HANA (30), dcera 1,5 roku
Hanin příběh začal zhruba před pěti lety, když jí bylo 25. Vlastně mnohem dřív, když začala jako dívka menstruovat. Měla neustále záněty, silnou a bolestivou menstruaci, kdy i zvracela a omdlévala. Vše odstartoval v pětadvaceti akutní zánět slepého střeva, kdy ji i po operaci trápily velké bolesti v podbřišku. Při jedné z kontrol jí dokonce doporučili odstranit dělohu. Navštívila kliniku v zahraničí, kde jí provedli sono a následovala operace, která prokázala endometriózu a také zánět a neidentifikovatelné útvary, které se poslaly na histologii. Ta dopadla naštěstí dobře. Pak měla Hana chvíli klid a na jaře 2020 šla na kontrolu ke své gynekoložce, kdy se ze vzorku děložního čípku zjistilo, že Hana je pozitivní na dva nejrizikovější typy HPV. „Dostala jsem termín na operaci, kde mi odstranili část děložního čípku, a vše dopadlo naštěstí dobře,“ vypráví. Na zákroku byla Hana v létě 2020 a v září se začali pokoušet o miminko. Několik měsíců se s partnerem snažili o početí, ale marně.
Už jsem to vzdala. Změnila jsem všechno
„Řekla jsem si, že to tak asi opravdu je, že nemůžu mít děti a lékaři měli pravdu, přestala jsem to tedy řešit a snažila se užít si Vánoce. Změnila jsem všechno a začátkem ledna přišel zázrak. Měla jsem pozitivní test. Otěhotněla jsem přirozenou cestou,“ říká Hana. Byl to zázrak, jak říká, protože v to už ani nedoufala. „Ten pocit štěstí si pamatuji dodnes.“ A jak si své zázračné otěhotnění vysvětluje? „V mém případě se jedná asi hlavně o změnu v pohledu na život, ale také ve fungování. Každodenní cvičení, běhání, otužování, tím jsem naprosto zničila veškeré vaginální záněty, bolesti hlavy. Podporovala jsem vše nosními výplachy pomocí bylinek, neužívala jsem žádné léky, změnila jsem myšlení. Pokud není žena správně nastavená, nemůže nic fungovat. Hlava je základ. Za vším je taky můj partner, který mi byl po celou dobu oporou, nevzdal to a za to moc děkuji. Všem ženám bych doporučila jednu věc, začněte samy u sebe. Buďte trpělivé, pozitivní, a on vám to vesmír vrátí.
Netvrdím, že mé řešení je jediné správné, ale třeba vás inspiruji. Protože já jsem byla podle lékařů neplodná a dnes usínám vedle rok a půl staré holčičky.“
ZDROJ: časopis Vlasta, Centrum reprodukční medicíny ISCARE
