Když se řekne cukr, většina z nás si představí bílou, případně hnědou látku, kterou si vylepšujeme kávu nebo čaj a která dává sladkou chuť zmrzlinám, koláčům nebo třeba limonádám. Cukr má ve skutečnosti mnohem více podob a často se skrývá i tam, kde bychom ho na první dobrou nečekali – třeba v uzeninách, zálivkách na salát nebo různých, zdánlivě zdravých, například proteinových tyčinkách.
Nejběžnější řepný nebo třtinový cukr se se správně označuje jako sacharóza a je jedním ze sacharidů, což je souhrnné označení pro cukry různého typu. Některé z nich jsou vyloženě přírodního původu, ale bohužel, neznamená to, že je to automaticky činní zdravějšími nebo méně kaloricky vydatnými.
Úplně omezení sacharidů? Raději ne
Na druhou stranu, snažit se o úplné vymýcení sacharidů z jídelníčku není například podle dietoložky Karolíny Hlavaté, odborné garantky inciativy Vím, co jím, dobrým nápadem, protože by to znamenalo ochuzení jídelníčku. Narážela tak například na přísné keto diety nebo stravovací směry označované jako sugar free.
„Naprosté vyřazení sacharidů, včetně všech výrobků z obilovin, ovoce i některých druhů zeleniny, totiž znamená výrazné ochuzení jídelníčku, nedostatečné zastoupení vlákniny a vitaminů B skupiny ve stravě. Zpravidla také nelze takový jídelníček dodržovat dlouhodobě,“ upozornila. Podle ní má ale samozřejmě smysl si mezi sacharidy pečlivě vybírat, dávat přednost celozrnnému pečivu nebo těstovinám, jíst hodně luštěnin a zeleniny.
Stoprocentně přírodní cukr? Ano, ale…
Ovoce, zelenina a celozrnné výrobky jsou zkrátka důležitou součástí zdravé výživy, protože jsou zdrojem cenných vitaminů, minerálů, antioxidantů a vlákniny. Zároveň sacharidy v nich obsažené zdaleka tolik nepřispívají k rozvoji zubního kazu a také, vzhledem k tomu, že je tělo zpracovává déle, nezpůsobují velké výkyvy hladiny krevního cukru – ty jinak vedou například k záchvatům vlčího hladu.
Problém představuji všechny přidané cukry a pak už je vlastně jedno, jestli je to cukr bílý či třtinový, med či třeba agávový a javorový sirup či cukr z rýžového sladu. A to přesto, že někteří lidé považují tyto cukry za zdravější variantu toho bílého, případně třtinového. Není proto dobré skočit na různá reklamní tvrzení prezentující některé výrobky jako zdravější, protože obsahují „čistě přírodní cukr“. Platí to i o ovocném cukru zvaném fruktóza nebo o hroznovém cukru neboli glukóze, případně o glukózo-fruktózovém sirupu. Označení přírodní většinou znamená jen to, že ve výrobku není žádný řepný nebo třtinový cukr.
Pozor na skryté cukry!
Cíl? Nejvýše 25 gramů denně
Doporučení WHO nejsou tak přísná jako rady některých výživových poradců, ale rozhodně rovněž radí, abychom spotřebu cukru omezili – dospělí lidé by podle nich neměli denně sníst více než pět až deset kávových lžiček cukru denně. To zní docela velkoryse, ale je do toho třeba započítat všechen cukr ukrytý v potravinách, nápojích či třeba ovoci.
Další doporučení Světové zdravotnické organizace k tomu dodává, že energie z cukru by měla tvořit nejvýše desetinu denního kalorického příjmu, což pro průměrného dospělého člověka tvoří asi 50 gramů. Cílem, k němuž by bylo podle odborníků z WHO dobré směřovat, tvoří snížení této spotřeby na půlku, tedy na 25 gramů cukrů v různých formách denně. Pro představu, tři deci sladkého nápoje obsahují 20 až 30 gramů cukru, kelímek ovocného jogurtu 30 až 40 gramů cukru.
Většina lidí přitom nemá ponětí, kolik cukru každý den zkonzumuje, protože většina z něj je ukryta v různých vice či méně zpracovaných potravinách. Tady se skutečně vyplatí číst složení, protože s překvapením zjistíte, že například tak populární proteinové tyčinky mají často na prvním místě ve složení cukr.
Zdroj: Vlasta.cz, WHO, Vím, co jím
