Když se zeptáte v cizině, co si myslí o českých dětech, budete překvapeni. Dotyční často nevědí, kde přesně Česko leží, ale vědí, že zdejší děti zvládnou všechno. Četli přece titulek, který oblétl svět: „Čtyřletá Češka vystoupala do základního tábora Everestu!“

Ještě že zprávy s titulky „Vyděšení čeští rodiče už děti nepouštějí ani 200 metrů od domova“ tak velký dosah neměly. Pravda je oboje. Máme ale oprávněnou obavu o své děti? Na to jsme se zeptali vedoucího odboru obecné kriminality Policie ČR Jaroslava Hrabálka.

„Česká republika, a to prokazují i výzkumy, je v celosvětovém měřítku jedna z nejbezpečnějších zemí na světě. Případů, že by venku číhal neznámý predátor, který by dítě přepadl, je za poslední roky velmi málo. Ve většině případů zneužívání dětí oběť pachatele zná. Buď je to někdo z rodiny, lektor kroužku, nebo pak někdo, s kým se dítě seznámilo na internetu.“

Křehká kráska

Prožívá teď nejlepší a nejklidnější období svého života. Čeká ji natáčení seriálů, které pro ni mají smysl, má za sebou i roli v zahraničním filmu. S herečkou a vítězkou soutěže StarDance, Darijou Pavlovičovou, jsme si povídali také o hledání sebedůvěry a velké lásce ke koním.

Jak moc se jí dotýká, co si o ní veřejnost myslí? „Je i není mi to jedno. Když jsem odešla z konzervatoře a opustila divadlo, protože mi bylo psychicky nejhůř, najednou přišla nabídka na účast ve StarDance. Když jdete do tak velkého projektu, musíte být připravena i na negativní reakce. Vím, že lidé umí být na internetu opravdu oškliví. Sama jsem ale nevěděla, jestli jsem na to připravená. Po prvním přenosu, kdy jsem byla v největším stresu, jsem okamžitě začala číst reakce na internetu – jo, udělala jsem to nejhorší, co jsem mohla – a byla si jistá, že budu číst samé hnusné věci.“

Jenže to bylo přesně naopak. „Lidé psali moc hezké reakce a to mě zbavilo počátečního strachu. Čeho jsem se během soutěže bála nejvíc, se nestalo, když tedy nepočítám pár negativních výjimek. Díky StarDance jsem se naučila pracovat se svým strachem a nenechávám se jím ovlivňovat tolik jako dřív.“

Jak se učí chodit dospělí

Může začít chodit člověk, který byl patnáct let na vozíku? Může, ale musí se to učit. „Váš mozek má osvojený určitý stereotyp chůze a s protézou se učí úplně nový,“ říká Vítězslav Ježek, supervizor Školy chůze Nemocnice Vršovice.

A jeho slova potvrzuje i jeden z jeho pacientů. Když se loni 9. září ženil Mirek Novotný, dostal však pojem „dojetí“ na úplně jinou úroveň. Muž, který přišel ve svých dvaceti letech o obě nohy a je posledních patnáct let upoután na invalidní vozík, před oddávajícím vstal a celou svatbu absolvoval na nohou.

Omlaď svůj krk

Většina žen se odličuje a líčí v zrcátku, které zabírá jenom obličej. Když pak potkají větší, může je překvapit, že se o něco níž dějí nepěkné věci.

Věděli jste, že krk a dekolt se rychle vysušují, podráždí, červenají? A že stejně jako tvář i krk a dekolt je nutné chránit slunečním faktorem, minimálně třicítkou?

Krásná Slávka

Od narození Slávky Budínové uplyne 24. dubna 100 let. Byla to herečka, která svou profesi brala jako poslání, a kolegové jí proto odpouštěli i její manýry.

Někdy se chovala jako primadona, ve své podstatě to ale byla slušně vychovaná dívenka z Ostravy, která milovala své rodiče a vždycky byla připravena pomoct druhým.

Nejste na sladké? Pak jsou slané koláče pro vás!

Slané koláče z křehkého, listového či jiných těst jsou šikovným způsobem, jak dokonale využít zbytky z ledničky. Náplní můžete vykouzlit tolik, kolik vám fantazie dovolí, a kombinovat je s různými tvary a tipy koláčů. Vlasta, to je moře zajímavých informací a rad, vaše kamarádka a důvěrnice.

Zdroj: časopis Vlasta, Vlasta.cz

Související články