Na konci září se stalo něco nevídaného, získala jsem pět dní sama pro sebe, které jsem mohla strávit cestou do zahraničí. Volba byla jasná – Tunisko. Proč právě to? Z řady důvodů. Předně je to blízko. Zní to možná podivně, protože země leží na jiném kontinentu, nicméně charterovým letem je tam člověk za dvě a půl hodiny. Sotva se rozloučíte s českou ranní mlhou, přivítá vás jasný tuniský den. A jasný by být měl: Tunisané se holedbají více než třemi sty slunečnými dny v roce. Na ostrově Djerba jich prý je dokonce 320. Takže chytit špatné počasí už je velký pech. Dalším pozitivem kromě relativní blízkosti je závan orientální exotičnosti v námi pochopitelných kulisách. Zkrátka turista v tamních městech najde prastaré mediny, stará města s tradičními orientálními bazary a podél silnic vidí běžně velbloudy, kteří slouží nejen coby lákadlo na cizince, ale i jako běžná domácí zvířata. Najde tam ale i nápisy v latince, nikoli jen v arabském písmu, v naprosté většině ve francouzštině. Celkově je v Tunisku komunikace snazší než v řadě jiných arabských zemích. Mnozí (samozřejmě spíše při pobřeží) se vedle francouzštiny domluví i anglicky. Ne nadarmo se o Tunisku říká, že je vstupní branou do arabského světa.
Celoroční koupání i golf
Cílem bylo město Súsa neboli Sousse, jak ho nazývají Francouzi. Město založili už v 11. století před naším letopočtem Féničané, později se v něm vystřídala celá řada kmenů a národností. Dnes je Súsa s více než 220 tisíci (a aglomerací přes 700 tisíc) obyvateli třetím největším tuniským městem, přesto si zachovává příjemně klidný, až provinční ráz. Kdo přijede do Súsy neomylně zamíří k moři, které rámují bílé písečné pláže. A koupací sezona je od brzkého jara až do konce října, vzhledem k rostoucímu počtu otužilců v naší kotlině může být pro někoho až celoroční. Okolo súských pláží je postaveno mnoho hotelů, které nejsou příliš drahé. Ostatně Tunisko bývá považováno za levnou destinaci, své si ale najde i náročnější turista. „Tunisko je proslulá letní turistická destinace, my se ale nyní snažíme i o něco trochu jiného,“ vysvětluje Taoufik Gaied ze súské centrály cestovního ruchu. „Chtěli bychom, aby turisté jezdili po celý rok, tady sezona nemusí vůbec končit a také nekončí,“ pokračuje a vyzdvihuje, že v některých městech – včetně Súsy – jsou například golfová hřiště. Ta mají v oblibě hlavně turisté z Velké Británie nebo USA, ostatně osmnáctijamkové golfové hřiště El Kantaoui Golf Course, které se rozkládá na více než 130 hektarech při okraji Súsy, navrhl proslulý americký architekt golfových hřišť Ronald Fream.
Bahenní zábaly pro krásu
Popravdě golf není nic pro mě. Mě láká něco jiného – tradiční arabský hamám – takzvaná turecká lázeň nebo prostě a jednoduše – pára. Pro muslimy je hamám rituální záležitostí, do parní lázně by měl chodit každý muslim pravidelně, přinejmenším před páteční návštěvou mešity (páteční obřady jsou v arabských zemích podobně důležité jako nedělní bohoslužby v křesťanských zemích). Hamámy jsou přísně rozdělené na ženské a mužské části, případně mají určené dny a hodiny, kdy je navštěvují muži a kdy ženy. I cizinci si mohou zajít do veřejné lázně a bývá to zážitek, ti ostýchavější mohou zkusit hamámy v některých SPA hotelech. Třeba taková thalassoterapie. Než jsem se k ní v Tunisku nachomýtla, neznala jsem ji. Jde o starořeckou metodu, při níž se používají mořské řasy, voda a bahno. Tělo díky těmto zábalům vstřebá řadu důležitých prvků a minerálů jako jsou vápník, draslík, hořčík a další. Na letáčku stojí, že thalassoterapie zjemní pleť, vyhladí vrásky, zkrátka mezi řádky vyčtete, že z procedury vyjdete nejméně o patnáct let mladší. Tak to se mně nestalo, nicméně ten pocit, že o vás chvíli někdo pečuje, je vyloženě blahodárný a pleť je vskutku jemnější. Byť to není pro každého. Když jsem manželovi nadšeně psala, co jsem zažila, popřál mi k hezkému zážitku, ale dodal, že on „by na sebe žádné bahno o své vlastní vůli nikdy nenamazal“.
Když pookřálo tělo, zbývala duše. A ta si užila mimo jiné v súském archeologickém muzeu s nádhernými mozaikami. Mimochodem tamní sbírka je druhá největší na světě, přičemž první pozici drží rovněž Tunisko, a to přímo v Tunisu v Národním muzeu Bardo. Súské mu zeum bylo otevřeno už před více než 70 lety, před časem ho ale zavřeli a dlouho rekonstruovali. V současné podobě je od roku 2012 a povedené je, že velké části sbírky si lze prohlížet pod přirozeným světlem díky ohromným nově proskleným částem staré budovy. Kromě velkoplošných mozaik (například hlavy Medúzy nebo Neptuna v jeho podmořské říši) z dob starověkého Říma, jsou v muzeu i votivní sošky z dob punských válek, náhrobní kameny a další zajímavé, často pohřební artefakty.
Oči bych ti dala
Když člověk navštíví Súsu, rozhodně by neměl vynechat tamní medinu. Řekne-li se Medina, většinu lidí zřejmě napadne posvátné saúdskoarabské město, nicméně svou medinu má mnoho severoafrických měst. Je to označení pro staré město, často obklopené hradbami, mnohdy i zastřešené. V křivolakých uličkách starých medin jsou mnohdy tržiště a nejinak je tomu i v Súse. Tamní medina s orientálním bazarem je natolik vzácná, že byla připsána na Seznam světového dědictví UNESCO. Seženete tam všechno, od různobarevného koření přes arganové, mandlové a růžové oleje po mobily, boty a kabelky. A koho baví adrenalin smlouvání, na tržišti si ho může užít měrou vrchovatou. Důležité je vědět jedno, i když vám prodavač bezmála v slzách rukama nohama vysvětluje, že pokud ještě trochu zlevní, jeho děti nebudou moci do škol, tchyně umře hlady a manželka ho zbije, tak věřte, že nikdy neprodá nic, na čem by prodělal. Ideální je, když jsou na konci obchodu spokojení oba. Prodavač i zákazník. Dobré je začít smlouvat o něco, co opravdu chcete. Dělat to jen tak ze sportu a pak mávnout rukou, že jdete dál, nemá nikdo rád. Zato ženy budou mít rádi tuniští muži. Skoro každá žena si při návštěvě Tuniska může po chvíli připadat jako bohyně. Zleva zprava se na její hlavu snášejí komplimenty, na trhu, na pláži, v hotelu u baru. Opravdovou náklonnost v tom ale tolik nehledejte. Tunisko je přece jen africká země a má své velké ekonomické potíže, což je nepřehlédnutelné i v Súse – mimochodem někdejší arabské jaro, neboli vlna revolucí v arabském světě, odstartovalo právě v Tunisku. Mnozí místní muži touží po vízu do Evropy, sami o sobě ho ale jen tak nezískají. Řada z nich si proto hledá způsob, jak se na starý kontinent dostat, a tím může být i evropská přítelkyně či manželka. Ty se také někdy stávají mecenáškami celých rodin. Je řada případů žen, které se po dovolené v Tunisku začaly do země opakovaně vracet za svým „přítelem“. Jakkoli je drink s mnohdy o dvacet a více let mladším Tunisanem na pláži při měsíčku jistě romantický, člověk by měl zvážit, zda kvůli němu převrátit svůj dosavadní život naruby. Na druhou stranu Tunisané – muži i ženy – jsou velmi srdeční a příjemní a turisté se v zemi nemusejí bát o svou bezpečnost.
ZDROJ: časopis Vlasta
