Společnost se neustále mění, ale některé věci zůstávají stejné, třeba stížnosti starší generace na tu mladší. Jsou to ale hlavně mladí, kdo stojí za změnami, jež nás posouvají dopředu a k lepšímu životu.
Starší lidé asi v každé době měli minimálně čas od času pocit, že oni byli v mládí lepší, měli větší úctu ke stáří, smysluplnější zájmy, věděli, co chtějí od života, víc pracovali i toho vydrželi, nebyli přecitlivělí… Je velmi pravděpodobně, že i dnešní dvacetiletí za pár desítek let budou říkat něco podobného.
V historii nejde o nic nového, teď ale máme díky internetu a sociálním sítím pocit, že žehrání na prapodivnou dobu a novou generaci tak nějak zesílilo. Logicky. Když se dříve muži sešli v hospodě u piva a ženy v cukrárně u kafe, zůstalo negativní klábosení jen mezi nimi, dnes si postěžujete ve společnosti počítačové klávesnice a rázem o tom může vědět celý svět. Co všechno se v posledních letech díky mladým lidem změnilo k lepšímu?
Kdysi benefit, dnes norma
Není to tak dávno, co pojem hybridní pracovní model téměř nikdo z nás neznal. Věděli jsme o home office, ale většina jen teoreticky. Přestože v řadě profesí umožnil kombinovat práci a péči o malé děti nebo dospělé odkázané na pomoc druhých, zaměstnavatelé v Česku s ním šetřili. Na práci z domova nahlíželi s předsudkem, že zaměstnanci neodvedou takový výkon, jako když sedí pod dohledem nadřízených v kancelářích, a home office tak byl nadstandardním benefitem pro vyvolené.
Pandemie před třemi lety tohle všechno ze dne na den změnila. Ukázalo se, že nedůvěra vůči zaměstnancům je zbytečná, pracovní výkony neklesly, často se zvedly, a dnes jsou to právě mladí lidé, kteří tenhle model považují za automatický. Průzkumy mezi vysokoškoláky, tedy budoucími zaměstnanci, mluví jasně: nikdo z nich nechce denně pracovat osm hodin v kanceláři, za ideální model považují právě ten hybridní – část týdne práce z domova (z chaty, kavárny, knihovny...), část týdne být s kolegy v kanceláři.
Bez hybridního pracovního modelu nemají zaměstnavatelé u mladých lidí šanci. A stejně tak to byla před lety nová generace, která změnila kanceláře na dog friendly prostory, kde jsou dnes už docela běžně dětské koutky s hlídáním, mnohde i školky. Těžíme z toho nakonec všichni – mladí i staří. Co kdysi bylo benefitem, je dnes normou. A pozitivní dopad má tohle všechno i na životní prostředí, díky tomu, že odpadly každodenní velké přesuny lidí veřejnou dopravou i auty.
Čtyři dny v práci, tři dny volna
Trh práce po celém světě v současnosti vstřebává i další změnu. V plném proudu je testování čtyřdenního pracovního týdne, leckteré firmy už ho i praktikují. A jsou to zase hlavně mladí lidé, kteří tuhle novinku tlačí dopředu. Proč? Na rozdíl od generace rodičů nechtějí v zaměstnání trávit většinu svého času, dne, pět dní v týdnu a k tomu přesčasy. Zaměstnání a volno chtějí mít více v rovnováze.
Že je to správná cesta, ukazují výsledky nejrůznějších výzkumů. Ukázala to i zatím poslední studie neziskové organizace 4 Day Week Global (4DWG). Více než tři tisíce zaměstnanců ve Spojeném království loni půl roku dělalo 80 % své obvyklé pracovní doby, přitom dostávali stejnou mzdu za slib, že odvedou 100 % své obvyklé práce.
Výsledek? Většina (90 %) firem se po skončení experimentu nevrátila k původnímu modelu a zůstala u čtyřdenní pracovní doby. Zaměstnavatelé zjistili, že produktivita práce byla zachovaná, leckde dokonce vyšší. Tržby firem stouply o zhruba třetinu, o firmy projevili větší zájem noví uchazeči, naopak klesl počet výpovědí. Zaměstnanci byli spokojenější, zlepšilo se jejich duševní i fyzické zdraví, snížila se míra vyhoření a problémy se spánkem.
Domácnost rovným dílem
U práce zůstaňme do třetice – se čtyřdenním pracovním týdnem je spojená další pozitivní věc – muži při něm tráví více času se svými dětmi. V rámci zmíněné studie ve Spojeném království se ukázalo, že čas strávený s potomky u nich narostl o 27 %. „Je úžasné vidět, že můžeme posunout číselník a začít vytvářet větší rovnováhu v pečovatelských povinnostech v domácnostech,“ uvedla pro CNN zakladatelka a výkonná ředitelka 4DWG Charlotte Lockhart.
U žen nebyl rozdíl tak velký, při kratším pracovním týdnu narostl čas věnovaný dětem jen o 13 %. Větší část péče o děti je v tuto chvíli na nich, nemají už tak prostor, z čeho pro své děti dál „ukrajovat“. Třeba ty české mají na starosti většinu domácích povinností v každé druhé domácnosti, navzdory tomu, že se mluví o rovnosti pohlaví. Přes týden ženy domácími pracemi a péčí o děti stráví denně 4,5 hodiny, muži 2,5 hodiny.
I tohle se ale díky mladým rodičům pomalu mění k lepšímu. Přibývá mužů, kteří považují péči o dítě ze strany táty za stejně přirozenou jako ze strany mámy. Mezi roky 2010 a 2020 se zdvojnásobil počet otců, již doprovázejí dítě k lékaři, 30 % bere za samozřejmost, že své dítě večer koupe, pečuje o něj v nemoci, vodí ho na kroužky. „Více otců si dnes dovede představit, že by zůstali s dítětem na rodičovské dovolené. Výrazně ubylo otců, kteří jsou pro tradiční dělbu práce, kdy se žena stará o děti a domácnost a muž vydělává,“ uvedla Hana Friedlaenerová z agentury Nielsen Admosphere, která průzkum prováděla.
Stop nenávisti vůči ženám
Absenci moudrosti a slušnosti nedávno prokázal moderátor Jeremy Clarkson. V komentáři pro bulvární deník The Sun se nevybíravě pustil do Meghan, manželky britského prince Harryho, kvůli jejímu dokumentu na Netflixu. Napsal, že se mu hnusí na „buněčné úrovni“ jako sériová vražedkyně Rose West (se svým mužem v Británii znásilnili a zavraždili své i cizí děti). V komentáři snil o tom, že se jednoho dne Meghan bude muset promenádovat nahá ulicemi, zatímco lidé budou skandovat „hanba!“ a budou na ni házet exkrementy.
Moderátor se sice za svá slova omluvil, prý spěchal a text po sobě nedal nikomu přečíst, málokdo mu sypání si popel na hlavu ale věří. Nebylo to poprvé, co něco takového napsal. „Clarkson šíří nenávistnou rétoriku, rozšiřuje nebezpečné konspirační teorie a misogynii,“ řekl mluvčí Harryho a Meghan.
Veřejný výplod moderáta znovu otevřel diskuse o tom, jaké vlně nenávisti čelí ženy v online prostoru. Terčem jsou i muži, komentáře cílené na ženy jsou ale brutálnější, a víc devastují jejich psychiku. Clarksona kromě jiných kritizovala bývalá skotská premiérka Nicola Ferguson Sturgeon s tím, že je pohlcen nenávistí k jiným lidem, zejména ženám, odsoudila ho i jeho vlastní dcera. „Mé názory jsou a vždy byly jasné, pokud jde o misogynii, šikanu a zacházení se ženami ze strany médií. Chci dát jasně najevo, že stojím proti všemu, co můj táta napsal o Meghan Markle,“ napsala na Instagram Emily Clarkson.
Otevřeně o emocích
Péče o duševní zdraví byla u nás v Česku dlouhá léta tabuizovaná. Nemluvilo se o tom, že je zapotřebí se o sebe v tomto směru starat, když máme problém, je třeba vyhledat odbornou pomoc, že to není hanba, ale přirozená věc. Podobně jako si sami neléčíme zlomenou ruku nebo kaz zubu. Společnost stigmatizovala lidi s psychickými potížemi, bagatelizovala jejich problémy, čímž se jen prohlubovaly. „Je to blázen, slaboch, my jsme zažili horší věci a přežili, nemá vůli, není schopný se k něčemu dokopat…,“ znějí ještě i dnes některé komentáře starší generace.
Mladí lidé ale naštěstí i v této sféře boří tabu, když o svých psychických problémech otevřeně mluví, nabízejí řešení a rovnou zakládají pomáhající projekty, což je třeba případ iniciativy Nevypusť duši. U zrodu stály v roce 2015 dvě studentky s vlastní zkušeností s duševním onemocněním. Pozitivní osvětu v tomto směru dělají i známé osobnosti. Nedávno promluvila herečka Barbora Jánová (33) o body shamingu v dětství a dospívání, její kolegyně Denisa Barešová (27) zase o panických atakách. Oběma pomohly psychoterapie.
Pozitivní celosvětový dopad měla v tomto směru i zpověď prince Harryho, když zveřejnil, že se za pomoci terapie vyrovnával se smrtí své matky, princezny Diany. Zemřela, když mu bylo 12 let, zármutek z její smrti vstřebal až těsně před třicítkou, čemuž předcházely dva roky naprostého chaosu, kdy byl na pokraji zhroucení. Odborníci tehdy jeho vystoupení přivítali právě s tím, že může mít pozitivní dopad na vnímání psychických problémů ve společnosti. „Doufám, že to ovlivní náš vzdělávací systém tak, že se děti nebudou bát pojmenovat své emoce,“ řekla stanici Sky News psychoterapeutka Susie Orbach.
Podobných věcí, na jejichž počátku stáli mladí lidé a dnes z nich těžíme všichni, je v celosvětovém i českém měřítku řada. Generace mladých lidí je celkem přirozeně jiná než rodiče v jejich věku, nutně to ale neznamená, že horší.
Co nejvíce dráždí?
Moudrost, nadhled, rozum, klid. Podobné věci si spojujeme s vyšším věkem, když jde o některá témata, často jsou to právě starší, kteří „diskutují“ za pomoci argumentačních faulů a patří k těm radikálním a agresivnějším debatujícím. Jaká témata jsou na první dobrou výbušná?
Cyklisté ve městě
Na jednu stranu postupné omezování aut ve městě, na stranu druhou podpora cyklistů. Městská cyklistika je celosvětový trend s pozitivní dopadem na životní prostředí a tím pádem i na životy lidí, v Česku tohle téma ale budí neskutečné vášně. Paradoxně cyklisty ve městech často kritizují zastánci „tradičních hodnot a pořádků“, kteří v tomto případě ale tradici vůbec nectí. Kolo existuje už více než 200 let a dlouhá desetiletí se používalo hlavně jako dopravní prostředek k cestě do práce, nikoliv k rekreaci, jak je tomu dnes.
Politická korektnost
Kritici politickou korektnost často spojují se svobodou slova a „zlou“ Evropskou unií, která se snaží diktovat mnoho věcí, dokonce i to, jak máme mluvit. Téma politické korektnosti ale není novinkou spojenou s Unií. Panovníci a později politici se odjakživa prostřednictvím jazyka snažili ovládat lidi a určovali, co je vhodné říkat a co se má zatajit. Samotný pojem „political correctness“ je známý už od počátku minulého století. V dnešním pojetí nejde o umlčování nepohodlných názorů, ale o to, aby se lidé vyjadřovali bez předsudků, stereotypů a urážek. Jednoduchým vodítkem, jak být „politicky korektní“, je ctít zásady slušného chování a být empatický.
Feminismus
Definic feminismu existuje celá řada, zjednodušeně by se dala shrnout jako úsilí o rovnoprávné postavení žen a mužů. Ani v tomto případě nejde o novinku, kritika postavení žen v anglosaské společnosti zaznívala už v 17. století.
Přesto i dnes pořád někteří pojem nesprávně vykládají jako boj žen proti mužům. Do vlastních řad střílejí i ženy. Typicky bývalá ministryně spravedlnosti a nynější senátorka Daniela Kovářová. „Mám ze svého feministického období hluboké pochopení pro ženy, které o něco usilují, někam směřují. Které bojují s muži mužskými zbraněmi a chtějí se jim vyrovnat,“ popsala své vnímání feminismu. Pojmy si plete i jindy, třeba když řekla, že „sexuální obtěžování je přirozené chování všech samců a samiček“.
Obtěžování ale přirozené není, je nepříjemné a obtěžující, což vyplývá už z podstaty samotného slova. Nejspíš asi měla na mysli svádění či flirtování.
Greta Thurnberg
Tahle dnes dvacetiletá žena od svých patnácti upozorňuje na problémy související s globálním oteplováním a usiluje o to, aby je politici a veřejnost brali vážně. Její projev v OSN o ukradeném dětství vyvolal bouřlivou odezvu, načež se k častým „argumentům“ o tom, že je prázdný autistický marketingový produkt, přidaly tituly jako hysterka či spratek.
V komentáři se vyjádřil i už jednou citovaný moderátor Jeremy Clarkson. Tenkrát ho po něm asi někdo přečetl, ale i tak vyšel emotivní výplod o tom, že se Greta Thurnberg nemá co k životnímu prostředí vyjadřovat, protože nemá žádné znalosti ani tituly, aby mohla někoho poučovat. Vše završil doporučením, že by potřebovala „naplácat na zadek“. Proč on sám jako moderátor poučuje ji a proč nabádá k násilí, to nevysvětlil.
MeToo
Kampaň upozorňující na problém sexuálního zneužívání a obtěžování od roku 2017 budí u mnohých nelibost. Na počátku stál vlivný hollywoodský producent Harvey Weinstein, který po desetiletí zneužíval svého postavení ve filmovém průmyslu a sexuálně zneužíval ženy. Za znásilnění byl letos odsouzený k 16 letům vězení, před třemi lety za své jednání dostal 23 let odnětí svobody, čímž tento jedenasedmdesátiletý muž stráví zbytek života za mřížemi.
Odpůrci hnutí od počátku výpovědi žen-obětí zlehčovali a názor nezměnili ani po soudních verdiktech.
Například režisér Jiří Strach se tehdy postavil na stranu amerického producenta, když se nechal vyfotit v tričku s nápisem „Je suis Weinstein“. Byla to narážka na výrok „Je suis Charlie“, což byl projev solidarity s oběťmi útoku na redakci satirického časopisu Charlie Hebdo v roce 2015. Navzdory tomu, že soudy opakovaně daly za pravdu ženám a Weinstein je ve vězení, Strach dosud ze své pozice neustoupil.
Zdroj: časopis Vlasta
