TEN pocit mě přepadl nečekaně a já se vydala, proti všem svým zásadám, do obchodu ukojit těhotenské choutky, však víte: „zanakupovat si“. Po chvilce rozvažování beru roztomiloučké bodýčko s hrošíky a houpavě se valím k pokladně.
Ve frontě ale kouknu na cenovku. Tý jo… Že existuje růžová daň na kosmetické produkty a drogerii pro ženy, vím, ale že je ještě jedna daleko vyšší – mimískovská –, o tom se moc nemluví. Protože jen nelidský satan by šetřil na dětech! Rozhlížím se kolem: letní šaty stojí o dvě stovky méně než ta něžná krása, co svírám v rukou. I mikina s kapucí a sada spodního bezešvého prádla je levnější. Najednou se mi v hlavě dočasně vyjasní: ten kus, co hodlám v emoční hysterii zakoupit, bude dítěti asi tři týdny a poletí, hotovo šlus… A tak, i když se mi nechce, dupačky vracím do regálu.
Ještě několikrát se ale i po tomto zážitku sadomasochisticky vydávám do vyvoněných obchodů a sleduji nacenění věcí pro nejmenší: kus látky, čti ručník pro citlivou pokožku, devět stovek – pratelná podložka na přebalování šest stovek – svetřík patnáct stovek – obyč botky capáčky i sedm stovek – kosmetický set za rovný tisíc – luxus kočárek za třicet… Jako FAKT?
Promyšlená hra na city
Jasně že chci, aby naše dítě mělo to nejlepší, ale je tohle „to nejlepší“? Asi by mělo být, když je ten tlak tak propracovaný, jásavý a neutuchající – nebo? Musím dýchat, potřebuji čas, a to znám dobře fakta. Skrze děti se bez uzardění a předraženě prodává vše: od potravin po auta za několik milionů. Jde o byznys všech byznysů. Jenže: on je to ve výsledku spíš podvůdek – nebo přesněji: mega podvod, promyšlená hra na city.
Základ vyšší morálky
Mateřská nebo rodičovská kvalita či láska se prostě nepoznají podle zakoupených věcí. A pud utrácet je jen převlečené těšení se, kupování si odpustků anebo snaha vyvolat závist u ostatních konzumentů, kterou umějí menší i nadnárodní firmy obratně využít k naplnění svých pokladen skrze emoční nestabilitu nakupujících. Ano, přesně těch, co se ztratili v přesvědčení, že mít „děti jak malované“ je základ jakési vyšší morálky, pro kterou má smysl a cenu nechat se vykořisťovat.
Vyprat aspoň třikrát… to jako fakt?
Později pak čtu článek – jasně že v časáku na křídovém papíře s pózující maminkou a sladkým mimi na přebalu –, kde se vážně doporučuje, aby byla každá nově zakoupená věc pro kojence alespoň třikrát řádně vyprána, čímž „získá měkkost a poddajnost, kterou ten malý uzlíček štěstí ocení“. Jinými slovy: lehce seprané oblečky jsou pro děti pohodlnější, protože na dotek příjemnější, švy poddajnější a látky mnohdy konečně zbavené agresivních barviv a průmyslových aviváží. Eee… jako vážně? Je bláznivý ten svět kolem nás. A člověk by si snad i hlavu ukroutil, kdyby se snažil všechen ten absurdní zmatek pochopit…
JANKA RYŠÁNEK SCHMIEDTOVÁ
Doposud pracovala na více než padesáti inscenacích po celé republice i na Slovensku. Umělecky vedla Divadlo Petra Bezruče. Je šťastně vdaná a má psa mopse jménem Kapitán Antonín Kuře. Ráda čte, cestuje a pak o svých zkušenostech píše.
Zdroj: časopis Vlasta
