V Německu to bylo v nedávné době hned několik ministryní: Anne Spiegel v roce 2022, Christine Lambrecht v roce 2023, ve Skotsku v tomhle roce Nicola Sturgeon, ve Finsku Sanna Marin a na Novém Zélandu Jacinda Ardern. A pak také slovenská prezidentka Zuzana Čaputová v červnu tohoto roku oznámila, že už znovu na úřad hlavy státu kandidovat nebude.

Je to dost podivný vývoj, protože několik z těchto političek svůj úřad a funkci zvládalo skvěle, a to nejenom z mého pohledu, objektivně. Své země morálně i ekonomicky stabilizovaly, některé z nich zásadně přispěly k překonání (nebo dokonce i zabránění) covidové krize. Celá řada z nich ukázala, že mít rodinu a být ve vysoké politické funkci je možné. Sláva, to je přece skvělé!

Když jsou morální hodnoty problém

Jenže pak přijdou komentáře k jejich odstoupení a ty jsou často bezostyšné. Ať už v českém, německém, britském, či americkém tisku se opakovaně dočítám, že těmto ženám stojí v cestě k úspěchu, pozor – jejich empatie či svědomí. Co že to prosím? Takže cítění s ostatními a morální hodnoty se nyní pokládají za problematické? Těmto ženám se vytýká, že to nevydržely a že zklamaly. I to je do nebe volající – zásadní nedostatky totiž neprokazují tyto schopné političky, ale jejich politickospolečenské okolí.

Toxické prostředí

Asi tu laťku odolnosti a úspěchu nasazují totalitní vládci bez skrupulí a svědomí, jako jsou Putin, Orbán nebo Erdogan? Nebo je potřeba být bývalým příslušníkem StB, hystericky vykřikovat jen to, co lidé chtějí slyšet, a svoji politiku založit výhradně na osobním zisku? Protože tohle je „funkční“ politické prostředí, ve kterém aktuálně žijeme v Evropě, takže i v Čechách. Kontext, ve kterém se pohybují a jsou úspěšní předně mužští politici a ve kterém zmiňované političky nechtějí či explicitně odmítají pracovat. Proč? Protože je jednoduše toxické.

Zkostnatělé politické struktury

Jsem přesvědčena o tom, že to není tak, že tyto ženy neuspěly, ale, abych to řekla naplno, že na zažité politické praktiky nemají žaludek a nemohou je tiše slučovat se svým svědomím a morálními hodnotami. Tak! To, že ženy z vysokých vládních pozic všude na světě odstupují, je odrazem celkového politického a částečně i společenského úpadku a stejně tak i zaryté neschopnosti společnosti změnit zkostnatělé politické struktury a mocenské praktiky ve prospěch dynamiky s novými prvky a postupy. To, že při nástupu paní prezidentky Zuzany Čaputové do funkce domácí i zahraniční tisk komentoval předně její účes a později se s oblibou věnoval jejím soukromým vztahům, jen dokládá, v jaké krizi se společnost nachází. Ve velké, i když děláme, že ne…

Autor: Barbara Mertins

BARBARA MERTINS

Barbara Mertins
info

Profesorka psycholingvistiky, výzkum vede na univerzitě v Dortmundu. Vyrostla v Praze, přes 25 let žije v zahraničí, aktuálně v Německu. Jako první nerodilá mluvčí se stala profesorkou německého jazyka v Německu. Je vdaná, má dvě děti. Ve volném čase běhá, běžkuje, lyžuje, cvičí jógu a čte. 

Zdroj: časopis Vlasta

Související články