I když jste u svých vlastních zkoušek nepatřili k nervákům, tady vás osud (už zase) překvapí. Už ty předcházející akce, jako přípravy na zkoušky, jsou očistec. A je jedno, jestli je vaše dítě zodpovědný typ – stejně bude nervózní, že toho nestíhá dost, a vy budete mít nakažlivé motýlky v břiše taky. Je-li salámista, tím hůř pro vás.

Už jste to párkrát absolvovali se starším potomkem? Na tento typ stresu se plně adaptovat prostě nedá, protože každé vaše dítě je originál a vy každému přejete to nejlepší, ať je génius, nebo lempl. Právě tím procházím už po xté a je to pořád stejně nervy drásající. Nicméně! Léty praxe budete umět svoje obavy lépe maskovat. Navenek pevná skála, uvnitř roztřesené želé… Moje strategie zvládnutí přípravného období je VVV. Vyslechnout – cokoli dítě má potřebu sdílet. Když se vás ptá na názor, řekněte jej. Když se neptá, jen se chce vymluvit, mlčte a poslouchejte. Vyplnit – jednak v přeneseném smyslu slova dostupná přání, jako dobroty, po kterých mu jde učení líp, relax u filmu, který si vybere, a pak doslova, tedy pomoci s vyplněním přihlášek (i mě dospělou zkušenou osobu takřka každé úřední lejstro rozhodí a mám pocit, že mi pohledem na ně klesá jak IQ, tak schopnost porozumět psanému textu, co pak nebohé mládí…). A taky zapsat všechna data, kdy je potřeba co odeslat, nebo se někde fyzicky objevit, do všech kalendářů, co doma máte. Věřte mi, zjistit, že přijímačky byly včera, vážně nechcete. A nakonec Vypnout – po každém náročném dni si na chvilku někam zalezte sami a rozdýchejte to. To nejhorší, co můžete pro své dítě udělat, je nechat se zachvátit panikou.

A pak je tady den D! Mně se osvědčilo přibalit k nezbytnostem na zkoušky kousek čokolády a malý talisman pro štěstí. Člověk by tomu nevěřil, ale potěší to i dvacítku s nonstop nepřístupným výrazem v obličeji. Pokud vám okolnosti a dítě dovolí doprovázet jej na přijímačky, doporučuju čas čekání vyplnit svižnou procházkou. Uklidňuje to a taky těch kafí nemůžete vypít deset, že jo. Pokud ne, naplánujte si nějakou spíš mechanickou práci, která nevyžaduje kreativní nasazení. Na mě jednou zabralo umýt doma okna, jindy zase vyplnění excelové tabulky.

Nebudu vás zrazovat od výslechu přijímaného hned po skončení testů. Teda ono by to asi bylo fajn, ale ubránit se nelze. Ale kroťte se v okamžitém hodnocení, počkejte na oficiální resumé. Někdy bývá paměť náporem stresu tak vykolejená, že se tragicky jeví i naprostý sukces.

A to nejdůležitější? Po celou dobu opakujte, že dítěti věříte. Že jakýkoliv výsledek nijak nezmění váš vztah k němu. Že ani nepovedené přijímačky nejsou katastrofa, život mu nezkazí, jen možná trochu změní jeho nejbližší plány. Máme za sebou úspěšné přijímačky na vysněnou školu, která však naživo nebyla výhra, stejně jako neúspěšné zkoušky, které dítě navedly jinam, a bylo spokojené. A sobě přiznejte, že ta žena v porodnici, která vám tvrdila, že malé děti znamenají malé starosti a velké děti velké, měla pravdu. Ale co už, aby se člověk těšil z radostných událostí, musí si občas projít i starostmi, už jen proto, aby ty radosti vůbec poznal.

MONIKA BINAROVÁ

S žurnalistikou začínala před 30 lety, stejně tak i s manželem. Obojí jí zůstalo. Pracovně prošla např. Týdnem, magazíny MF Dnes a vedla lifestylové weby Seznam.cz.
S mužem si život zpestřili třemi dětmi. Je nadšená pejskařka, saunařka, čtenářka a výletnice. Na střední kolena našla radost ve cvičení, neumí si svůj život představit bez okruhu svých dobrých kamarádek.

Článek vyšel v časopise Vlasta 22. 2. 2023.