Někteří houbaři jsou konzervativní a sbírají v lese jen „praváky“, tedy hřiby, zejména hřiby dubové, smrkové nebo modráky. Ovšem jsou houbaři, kteří sbírají holubinky, růžovky, bedly, ryzce a další lupenaté houby a tam už k omylu dojít může. Vlastně i v případě hřibu kováře se můžete seknout a do košíku dát hřib satan. Jak se nesplést a na které jedovaté houby si dát pozor?
Hřib satan
Roste v teplomilných listnatých lesích, hlavně pod duby, habry a lípami. Najít ho není snadné, je vzácný. Klobouk je polokulovitý až kulovitý, tlustě masitý, na povrchu sametový. Barva klobouku je bělavá nebo našedlá či krémově plavá. Na řezu je modrající. Má nasládlou chuť a za čerstva i příjemnou chuť, později pach připomíná hnijící kapustu. Za syrova je prudce jedovatý, vyvolává střevní a žaludeční problémy.
S čím si ho můžete splést:
Hřib satan je možné zaměnit za hřib kříšť, který ale roste výhradně pod jehličnany. Liší se od satana jinak zabarvenými póry s rourkami a odlišnou chutí a taky pachem dužiny. I on má ale bělavý klobouk. Záměna je možná i s hřibem kovářem, který roste také v listnatých lesích, ale liší se barvou klobouku, který má kovář tmavohnědý až hnědočerný. Při řezu ale i tento hřib modrá. Hřib kovář má na třeni červené šupiny, satan červenou síťku.
Muchomůrka zelená
V lesích roste hojně od června do října hlavně v listnatých nebo smíšených lesích pod duby, habry i jinými listnáči. Patří k našim nejjedovatějším houbám. Klobouk je téměř čistě bílý, světle, tmavě či olivově zelený nebo žlutozelený. Lupeny jsou vysoké, husté a trvale bílé. Třeň je válcovitý, v dospělosti dutý a opatřený blanitým prstenem (jakoby punčoškou), a především typickou bělavou pochvou. Dužina připomíná po zaschnutí vůni medu.
S čím si ji můžete splést:
Dospělou muchomůrku zelenou si můžete splést s holubinkou či bedlou. Mladé plodnice muchomůrky vypadají zase jako pýchavka. Základním poznávacím znakem je spodní třeň, který u muchomůrky vypadá jako punčocha. Tu nemá ani jedna z výše uvedených jedlých hub.
Muchomůrka tygrovaná
Tato prudce jedovatá houba roste hojně v listnatých lesích, řidčeji i v jehličnatých lesích od června do listopadu. Natrefit na ni můžete pod duby, buky a borovicemi. Klobouk má široký, vejčitý, v dospělosti plochý a na okraji rýhovaný. Barva klobouku je šedohnědá až světle okrově hnědá. Třeň je velký a válcovitý, na povrchu jsou vločky až šupinky. Konzumace této houby vede k závažným neurologickým příznakům.
S čím si ji můžete splést:
Muchomůrku tygrovanou si můžete splést s muchomůrkou růžovkou, která se od jedovaté verze liší prstenem, který je na okraji často vlnkovaný, na vrchu svisle rýhovaný a bílý, vespodu je hladký nebo jemně šupinkatý a je obvykle stejné barvy jako třeň. Růžovka je velmi oblíbená a chutná houba, která obsahuje protizánětlivé látky.
Ryzec kravský
Tato houba je nejedlá, některými mykology je považovaná za jedovatou. Vyvolává silné průjmy a zvracení. Roste hojně od července do října, obvykle ve skupinách. Klobouk je široký, v mládí vyklenutý, v dospělosti plochý až nálevkovitý. Na okrajích je chlupatý a barva klobouku je růžová až červenohnědá. Třeň je bělavý až narůžovělý.
S čím si ho můžete splést:
Nejčastěji s ryzcem smrkovým, který má klobouk v mládí sklenutý, v dospělosti nálevkovitý. Barva klobouku je oranžová nebo červenooranžová. Dužina je při řezu oranžová až červená. Říká se o něm, že roní červené mléko. Ryzec kravský bílé mléko. Voní tak trochu po mrkvi. Jeho chuť je příjemně kořeněná a výtečně chutná připravený na sádle nebo naložený do octa.
Závojenka olovová
Prudce jedovatá houba, která roste od července do října spíše vzácně v dubohabrových lesích s vápencovým podložím. Klobouk je široký, zpočátku polokulovitý, později vyklenutý a v dospělosti plochý až prohloubený. Barva klobouku je bělavě našedlá až světle okrová. Lupeny jsou vysoké, vykrojené a zoubkované, v mládí mají barvu bělavě krémovou až nažloutlou, později je lososově růžová.
S čím si ji můžete splést:
Mladé plodnice závojenky vypadají téměř identicky jako malé hříbečky – především hřiby dubové či smrkové. Bohužel taky rostou velmi často právě vedle pravých hřibů, takže neopatrní houbaři se mohou velmi snadno splést. Pokud si nejste jistí, stačí odlomit klobouk – závojenka má na rozdíl od hřibu lupeny, nikoli rourky.
Zdroj: vlasta.cz outdoorlife.com myko.cz houby.naturatlas.cz