Zakláním hlavu a koukám se nahoru do ledovcové trhliny. Jsem v nadmořské výšce přes 3200 metrů, kousek od vyhlídkové plošiny Gefrorene Wand, dvacet metrů nade mnou se prohánějí lyžaři po sjezdovce číslo pět Hintertuxského ledovce. Lyžuje se zde celoročně, v sezoně bývá v provozu až 60 km sjezdovek, a největší nápor českých turistů jeho svahy zažívají v říjnu a listopadu. Od prosince se rozprchnou do níže položených areálů, aby se na jaře zase vrátili zpět.
Lyže jsem nechala v mezistanici, stejně jako lyžáky a přezula se do zimních bot. Protože tady v Ledovcové jeskyni Natur Eis Palast dlouhé 640 metrů se mi v nich dobře nechodilo. Sestupujeme po kovových schůdcích, noříme se do nitra ledovce, necháme se uchvátit ledovou krásou zmrzlých krápníků i stěn osvětlených namodro, fialovo, červeno.... Udělat z ledovce turistickou atrakci nikdy nebylo v plánu. Přispěla k tomu náhoda. Roman Erler, který pochází ze zdejšího údolí, se v srpnu 2007 vydal na skialpovou túru. Když se vracel, všiml si na sjezdovce trhliny. Později se sem vrátil, díru zvětšil a zjistil, že dole pod ním je celá ledovcová místnost. A na ni navazují další a další....
„Nyní si můžete ledovec prohlížet na trase dlouhé 640 metrů, 85 procent paláce vytvořila příroda, nic jsme tady nemuseli kopat, jen jsme dodělali schody a zvětšili průchody. A připravujeme pokračování trasy,“ vypráví náš průvodce Thomas v prostorách, kde se teplota celoročně drží na nule. Tento ledovec se nehýbe, a proto mohou turisté dovnitř, stojí totiž na permafrostu (věčně zmrzlé půdě). Cítím trochu vnitřní neklid, když se nořím hloub a hloub do ledovcového království. Zmrzlé vodopády, ledové krápníky nebo dokonalé krystaly, kaple s křížem, nasvícené jasnými barvami nás provázejí celou túrou, která končí projížďkou na ledovcovém jezírku.
Venku fouká, sněží, a tak přijmeme pozvání na místní atrakci – typický tyrolský oběd v gondole, která vyjíždí ze stanice Gefrorene Wand. Během chvíle se gondola změní na malou restauraci se stolem. Místo, které důvtipní lyžaři používají na komorní oslavu narozenin, na žádost přítelkyně o ruku anebo jako my, aby oslavili život. Tyrolský špek, salámky, místní sýry, pomazánky, preclíky, pivo, radler... A taky schnaps a nevlídné počasí způsobí, že už se nám zpět na sjezdovky nechce a trasu lanovky si projedeme asi pětkrát.
Češi plní sjezdovky
Kocháme se výhledem na okolní hory, kterým vítr dává co proto, a těší nás, že se lyžaři vrátili zpět na hory. „Během covidu areály vypadaly jako místa duchů,“ říká nám Michael Gstrein ze Stubaiského údolí, kam se později přesuneme. Rakouská střediska byla totiž během covidových restrikcí v provozu, ale vstoupit do nich mohli jen místní obyvatelé. I na Stubaiském ledovci, kde se v plném provozu lyžuje na 42 kilometrech sjezdovek, otevírali na konci září a od té doby je tu rušno.
„Říjen a listopad patří na ledovcích Čechům a Polákům. Nemůžete se dočkat, a tak často vyrážíte už v předsezoně,“ říká Katarzyna Gaczorek, pracující pro centrálu Tirol Werbung. Sluníčko, prašan a absence covidových opatření přitáhlo v říjnu a listopadu do rakouských hor více českých návštěvníků než loni. A během volných dnů spojených se 17. listopadem všechny areály praskaly ve švech. „Věříme, že to tak zůstane po celou sezonu. Hoteliéři nám hlásí, že si lidé objednávají ubytování na další měsíce, jako by žádná krize nebyla,“ dodává Hermann Erler ze Sdružení cestovního ruchu Tux-Finkenberg.
A neodradily je ani ceny. Lanovky v průměru zdražovaly o čtyři až šest procent. „Jednodenní permanentka v hlavní sezoně, kterou na ledovci máme už nyní, loni stála 54 eur. Nyní zaplatíte 57,80 eur,“ uvádí Michael Gstrein ze Stubaie, který patří mezi jedno z nejvíce oceňovaných rodinných středisek v Alpách. Jezdí se tam na čtyři místa, kromě obrovského ledovcového areálu se návštěvníci mohou přesunout (někdy je nahoře nevlídno a dole svítí sluníčko a naopak) do tří středních a malých areálů – Schlick, Elfer a Serles.
Přípravy vrcholí
Přípravy na sezonu na Stubaiském i Hintertuxském ledovci vrcholí. Sněžná děla jedou v noci „na plný plyn“, lanovkáři se modlí, aby jim v tom pomohl i přírodní sníh. „Věříme, že v příštích dnech napadne až půl metru. To by nám přípravy ulehčilo,“ dodává Ines Eberl-Kammerlander z lanovkářské společnosti Bergbahnen Tux. „Jen nesmí moc foukat. Na ledovcích se v tom případě totiž sníh neudrží.“
Pokud se vypravíte na ledovec, myslete i na to, že se vaše tělo musí vypořádat s nadmořskou výškou přesahující 3000 metrů. „Hodně pijte, věnujte svému tělu pozornost,“ radí lyžařský instruktor Alar původem z Estonska, který už letos na svazích Hintertuxského ledovce strávil třicet dnů. „A nezapomeňte na místní schnaps, to je medicína,“ směje se.
I Zillertalské údolí, kterému „Tux“ kraluje, má svá nižší patra. Vypravit se můžete i do dalších lyžařských středisek, například do Hochzillertal Hochfügenu, Zillertalské Areny, Mayrhofenu, Fügenu či Gerlossteinu, jejichž vrcholy končí nad dvěma tisíci metry.
ZDROJ: časopis Vlasta
