Letecké katastrofy jsou vždy obrovským neštěstím jak pro rodiny obětí, tak pro celou leteckou společnost a její zaměstnance. Paradoxně však některé z těchto tragédií vedly ke zlepšení nebo zpřísnění bezpečnostních opatření, která jsou nyní standardem. Jednou z nejvýznamnějších havárií, která pomohla ustanovit nová pravidla, byla ta největší ze všech.
VIDEO: Podívejte se, jak vypadaly vteřiny před touto katastrofou.
27. 3. 1977 – místo činu Los Rodeos
V souvislosti s touto leteckou nehodou, často označovanou jako největší katastrofa v historii letectví, se používá termín „model švýcarského sýru“. Co tento pojem znamená? Představte si kostku sýru s dírkami, které symbolizují problémy nebo překážky vedoucí k nehodě.
Následně si musíme vybavit ještě špejli, která prochází několika dírkami tak, aniž by poškodila sýr. Teorie modelu švýcarského sýra metaforicky říká, že kdyby byla jen jedna dírka na jiném místě, špejle by tělem sýru neproklouzla.
Převedeno do běžné řeči – kdyby se jen jedna jediná okolnost udála jinak, k nehodě by nedošlo. V případě katastrofy na Tenerife, při níž zahynulo 583 lidí, hrála roli řada náhodných faktorů, které spustily řetězec dalších událostí. Pojďme se ale na všechny podívat postupně.
Jedna komplikace za druhou
Na letišti v Las Palmas byla hlášena bomba, takže všechny lety byly přesměrovány na malé letiště Los Rodeos na Tenerife. Toto letiště nebylo připraveno na zvýšený provoz, obvykle totiž sloužilo jen místním linkám. Navíc byla ten den hustá mlha, což výrazně snižovalo viditelnost. Velká letadla různých společností stála ve frontách a čekala.
Další komplikací byl personál řízení letového provozu na Los Rodeos, který nebyl na takový nápor zvyklý, a někteří z nich měli špatnou angličtinu, což ztěžovalo komunikaci. Mezi čekajícími letadly byly dva boeingy, Pan Am a KLM. Let Pan Am mířil z Los Angeles na Gran Canaria s 380 cestujícími a 16 členy posádky. Let KLM letěl z Amsterdamu na Las Palmas s 235 cestujícími a 14 členy posádky.
Na kapitánské židli seděla hvězda KLM
V kokpitu Boeingu KLM seděl kapitán Jacob Veldhuyzen van Zanten, hvězda společnosti, spolu s mladým co-pilotem Klaasem Meursem. Van Zanten, který nedávno udělil Meursovi pilotní licenci, byl ten den nervózní, protože se snažil dodržet plánovaný čas odletu.
Při velkém zpoždění by let musel být odložen, dokud by nedorazila čerstvá posádka z Nizozemska, a současná posádka by musela jít na povinný odpočinek, což by bylo drahé a způsobilo by to další zpoždění.
Van Zantena to znepokojovalo nejen jako pilota, ale i jako vedoucího instruktora a člena managementu KLM. Pokud by překročili povolenou dobu letu, hrozil by posádce trestní postih.
Za obrovský risk zaplatilo životem 583 lidí
Kapitán Veldhuyzen van Zanten věděl, že pokud vzlétne do 18:00, stihne se vrátit do Amsterdamu bez problémů, a proto začal hazardovat s myšlenkou odletět z daného letiště tak rychle, jak jen to půjde.
Boeing společnosti Pan Am dostal pokyn od řídící věže, aby se přesunul na třetí odbočku (v té době nebyly odbočky označeny). Kvůli husté mlze a špatné viditelnosti však posádka omylem zamířila k čtvrté odbočce, kde již čekal Boeing KLM na povolení ke vzletu.
Ve stejný moment, kdy se Pan Am přiblížil ke čtvrté odbočce, dostal KLM „předpovolení“ ke vzletu. Kapitán Veldhuyzen van Zanten, který spěchal, odstartoval bez finálního povolení, protože se jeho co-pilot z úcty k němu neodvážil zasáhnout.
Kvůli husté mlze a vysoké rychlosti došlo ke srážce obou letadel. Záznamy z černé skříňky KLM odhalily, že palubní inženýr i druhý pilot se snažili kapitána zastavit, ale ne dostatečně důrazně, aby je vzal vážně.
Kvůli tomu, že KLM před vzletem natankovalo palivo, letadlo ihned po srážce explodovalo a nikdo na palubě nepřežil. O něco málo větší štěstí měl Boeing Pan Am, ačkoli byl roztržen, 61 lidem se podařilo z hořícího pekla uniknout.
Letecká katastrofa změnila bezpečnostní standardy
Ačkoliv byla katastrofa na Tenerife nesmírně tragická, přinesla i několik důležitých změn v letectví. Jedním z přínosů bylo lepší označování odboček na letištních drahách, kde se nyní používá letecká abeceda s písmeny a jejich slovními ekvivalenty, jako například A – Alfa, B – Brava, T – Tango a podobně.
Nejdůležitějším přínosem však bylo zavedení nového oboru nazvaného CRM (Crew Resource Management), který se zaměřuje na výuku komunikace mezi členy posádky. Tento předmět, nyní součást výcviku jak pilotů, tak letušek, učí zásady a pravidla komunikace, jež musejí být během letu dodržovány. Díky CRM je komunikace mezi posádkou a řízením letového provozu mnohem jasnější a efektivnější, což výrazně zvyšuje bezpečnost letů.
Zdroj: vlasta.cz, youtube.com, autorka článku Adéla Víchová – bývalá letuška české a americké letecké společnosti
Sledujte nás v Google Zprávách