Hudební film Noc na Karlštejně letos slaví 50 let od svého vzniku. Natáčet se začal v únoru 1973 a v říjnu téhož roku padla poslední klapka. Premiéru měl o rok později v roce 1974. Legendární příběh patří k nejznámějším českým filmům a zahrála si v něm plejáda velkých hereckých osobností. Muzikál vychází ze stejnojmenné divadelní hry, kterou napsal už v roce 1884 Jaroslav Vrchlický, a která byla tehdy dokonce uvedena v Národním divadle. Později s představením herci hostovali na nádvoří hradu Karlštejn.
Samotný děj vypráví příběh o Karlu IV. a jeho údajném nařízení, které zakazovalo vstup ženám na hrad. A zákaz se týkal i manželky Karla IV., Elišky Pomořanské. V kultovním příběhu však zákaz poruší dvě ženy, kromě královny také neteř purkrabího Alena. Pokud náhodou znáte původní divadelní hru Vrchlického, pak zjistíte, že režisér Zdeněk Podskalský se jí nechal zcela inspirovat. Přibyla „jen“ hudba Karla Svobody a desítky žertíků a hlášek, které Vrchlický samozřejmě ve své hře neměl. Co všechno jste o muzikálu možná netušili?
Související články
Tvůrce hudby Karel Svoboda
Nabídku napsat muziku k filmu dostal Karel Svoboda přímo od režiséra Zdeňka Podskalského a rád ji přijal. Jako textaře si vybral Jiřího Štaidla, s nímž se přátelil. Později oceňoval Štaidlovu „pseudohistorickou češtinu“, která okouzluje a rozesmává dodnes. Ve filmu zazněly takové hity jako Lásko má, já stůňu, Jeden král, Hoja hoj či Muži sluší nejlíp sólo.
Purkrabí Jaroslav Marvan
Původně měl hrát purkrabího Jan Werich, ale v té době měl zákaz hrát, takže roli získal Jaroslav Marvan. V době natáčení byl už ale velmi nemocný, měl rakovinu a pobýval na nemocničním lůžku. Režisér Podskalský mu ovšem vytvořil takové podmínky, aby natáčet mohl. Přivezl ho vždy z nemocnice, Marvan odehrál svoji scénu a zase ho odvezl zpět do nemocnice. Jaroslav Marvan se dokázal vždy přemoci a projevil se jako naprostý profík.
Premiéry filmu se však bohužel nedočkal. Zemřel o dva měsíce dříve, v květnu 1974.
Karel IV. a Eliška Pomořanská
Karla IV. si zahrál Vlastimil Brodský, jeho ženu Jana Brejchová. V té době byli herci manželé i v soukromí. Ovšem při natáčení se Jana Brejchová zakoukala do Jaromíra Hanzlíka, který zde hrál královského šenka Peška. Následně se pak Brodský s Brejchovou rozvedli.
Pokud si jen trochu vybavujete film, možná jste si všimli ženské tváře, na kterou najela kamera v soukromé kapli sv. Kateřiny. Buď se kameraman spletl, nebo to byl záměr, jedno je jisté. Nebyla to Eliška Pomořanská, ale třetí Karlova žena Anna Svídnická. Mimochodem, když si Karel IV. bral Elišku, svou čtvrtou a poslední manželku, bylo mu už 47 let, kdežto Elišce jen 16. A ještě něco. Eliška Pomořanská podle historických pramenů dokázala ohýbat podkovy, což by ta filmová Eliška, kterou ztvárnila Jana Brejchová, asi nedokázala.
Související články
Opravdu ženy nesměly do hradu?
Podle předlohy Vrchlického nesměla do hradu vstoupit žádná žena. Zákaz měl sloužit k tomu, aby se císař mohl v klidu věnovat státnickým záležitostem a rozjímání, v čemž by ho jeho manželka mohla rušit. To je ale omyl, Karel IV. k ženám nebyl tak tvrdý. Existovalo sice jisté omezení, ale to se týkalo pouze zákazu vstupu žen do kaple sv. Kříže a do Velké věže.
Točilo se jen na Karlštejně?
Kromě Karlštejna se točilo také ve filmových ateliérech Barrandov, kde se postavily kulisy podle karlštejnských komnat. V úvodu se ve filmu objevil i hrad Křivoklát a nádvoří zámku v Dobřichovicích, přestože ve skutečnosti z hrádku Karlík, v němž Eliška Pomořanská skutečně pobývala, zbyly jen ruiny. Všechny interiéry se točily na Barrandově, protože v té době se hradní komnaty rekonstruovaly. Filmaři je však okopírovali opravdu věrně, takže vypadají jako ty skutečné.
Filmařské chyby a chybičky
Film se natáčel během běžného provozu, takže všude pobíhali turisté. A nejen ti. V úvodu filmu, kdy se odehrává rytířský turnaj a Jana Brejchová usedá na trůn, se v levé části obrazu mihne dělník v montérkách a s jízdním kolem. V pozadí je pak vidět několik cyklistů.
Zdroj: vlasta.cz csfd.cz České zpívající filmy, Robert Rohál
