Nebylo by to lepší s hudbou? Hrajte! Určitě si vybavíte tuhle romantickou scénu ze slavné pohádky Tři oříšky pro Popelku, kde se během zámeckého plesu zakouká do krásné Libušky Šafránkové tak trochu lehkomyslný princ. A určitě si taky vybavíte kultovní Formanův film Hoří, má panenko, který líčí peripetie jednoho nepovedeného plesu dobrovolných hasičů. Plesy byly, jsou a budou odrazem společnosti a zdá se, že tenhle fenomén nikdy nezmizí. Jejich kouzlo spočívá nejen v tanci, ale i v prostředí, ve kterém se odehrávají. Plesá se v zámcích, starých lázeňských domech, zajímavých budovách. Takový je například pražský Obecní dům, Žofín nebo Státní opera v Praze, kde se plesá už od druhé poloviny 19. století a tančí se tu stále.

Zdroj: Youtube

Zimní plesání

V České republice začíná plesová sezona v lednu a obvykle trvá do konce února. Je spojená se starým lidovým zvykem masopustních slavností a stala se tradicí. Správně by měly plesy začít až po skončení půstu, ale to se dávno nedodržuje a některé plesy se konají dokonce už v prosinci a jiné až v březnu. Plesy jsou nejen zpestřením zimy, ale pro mnohé taky velkou společenskou událostí. „Jednak přinášejí do života lidí radost, kulturní obohacení a posilují tradice. Jsou ideálním místem pro rozšíření sociální sítě, poznávání nových lidí a budování přátelství. Vytvářejí prostor, kde se lidé mohou spojit mimo každodenní rutinu. Účast na plese tak může být nejen zábavná, ale i prospěšná pro širší komunitu. Plesy bývají totiž často spojeny i s charitativním účelem,“ říká odbornice na etiketu Iva Pluháčková.

Na skok do historie

Tanec je součástí lidských společenství od pradávna. „Od rituálních účelů přešel k zábavě a postupem času na sebe navázal širokou škálu symbolických prvků. Dvorské zábavy i tanec prostého lidu známe už od středověku. Renesance i baroko přinášely postupně upevnění struktur, taneční školy i divadelní tanec. Plesy, jak je známe dnes, jsou ale spíše záležitostí koncem 18. a poté 19. století. V té době také vznikly některé z klasických tanců, které tančíme dodnes,“ říká historička Anežka Špinlerová z Muzea města Brna. Nejvíc bálů se konalo v období mezi Vánocemi a Popeleční středou. „Pro účastníky to znamenalo mimo jiné ukázat se v určité společnosti, což přispívalo k dobrému jménu jednotlivce i rodin,“ dodává Anežka Špinlerová.

Tradiční rozdělení plesů na panské (společenské), měšťanské a obecné se v 19. století přestalo tak striktně dodržovat a panstvo navštěvovalo plesy měšťanské a naopak. „V našich zemích byly bály v tomto období často spojovány s vlasteneckými kruhy, které se snažily prosazovat češtinu jako konverzační jazyk, zařazovat „české“ tance, dokonce se objevují i česky psané jídelní lístky. Za zmínku stojí například umělecké plesy z let 1844 a 1845, které patřily mezi velmi obdivované, jak bohatou výzdobou, tak například tanečními pořádky s drobnými rytinami od předních umělců,“ říká historička.

Svobodně a česky

Jaký byl první velký český, tedy vlastenecký, bál na našem území? Odehrál se za vlády Ferdinanda v únoru 1840 v pražském Konviktském sále. A byla to velká sláva. „Mezi organizátory patřily osobnosti národního obrození jako Josef Kajetán Tyl, Karel Sabina nebo Václav Nebeský. Cílem bylo zejména uspořádat bál, na kterém by se mohlo svobodně a bez předsudků hovořit česky. Sál byl vyzdoben v národních barvách, tančila se sousedská (český lidový tanec, pozn. aut.) a úspěch bálu, o kterém se hovořilo jako o veselém, nenuceném a všeobecně spojujícím, byl nezanedbatelný. Bál byl pro zvané hosty a zúčastnili se ho ctihodní měšťané, umělci, důstojníci a také inteligence. Samozřejmě nechyběli představitelé vlasteneckých kruhů,“ říká Anežka Špinlerová.

Smím prosit?

Ples bez tance? Nemožné. „Kolem roku 1830 se těšily oblibě valčík, polonéza, galop, kotilion, ale i český rejdovák. Později se tančila polka, čtverylka, mazurka, beseda a jiné, které se pak v různých obměnách opakovaly za večer několikrát,“ vypráví historička. Ovšem takový valčík, přestože se dostal na „scénu“ už v druhé polovině 18. století, si musel svou cestu na parket doslova tvrdě vybojovat. „Zpočátku byl zakazován, protože ho považovali za nemravný a zdraví škodlivý. K zármutku všech mravokárců ale nebyl vymýcen a stal se nejoblíbenějším párovým společenským tancem,“ říká Anežka Špinlerová. Polka spatřila světlo světa pravděpodobně až ve 30. letech 19. století a její zrození se připisuje osobám kolem národního obrození a sympatizantům s polským národním povstáním. „Byl to také tanec, kterým bylo možné se vymezit proti ,německému‘ valčíku,“ dodává odbornice.

Taneční pořádek

Chodili jste do tanečních? A vzpomínáte na prodloužené a věnečky? Škoda, že neexistovaly taneční pořádky, leckterá dívka nebo mladík by se vyhnuli nepříjemnému trapasu, kdy si pro ně nikdo nepřišel. Stalo se mi to jednou a byla to dlouho moje noční můra. Přitom jsem jinak o tanečníky neměla nouzi a vlastně ani netuším, proč k tomu tehdy došlo. Taneční pořádky byly v 19. století zajímavý fenomén. „Nejstarší z dochovaných se v našich zemích objevují kolem roku 1830. S velkým nárůstem obliby plesů se hlavně v druhé polovině 19. století můžeme setkat s pořádky různých vzhledů, podle toho, kdo ples pořádal. Nejčastěji se jednalo o malé knížečky nebo dvojlisty, ve kterých bylo vepsané pořadí tanců. Ke každému z nich si držitel tanečního pořádku mohl připsat jméno dohodnutého tanečního partnera. Taneční pořádek dostal návštěvník společně se vstupenkou. Podle finančních možností pořadatele byl i pořádek více či méně zdoben peříčky, umělými květinami, sametem i zlatem. Některé měly netradiční tvar, například kabelky nebo medailonku, srdce, zrcátka nebo vějíře. Byly opatřeny háčkem, aby je mohl mít tanečník stále při sobě, a obvykle měly malou tužtičku,“ vysvětluje historička Anežka Špinlerová.

Vějíř nebyl jen doplněk

Vějíře používaly dámy už ve třináctém století a oblíbené byly i později v 19. století. Na dlouhou dobu se pak staly nedílnou součástí dámské toalety. „Byly dostupné v široké škále materiálů a od nich odvíjejících se cen a stejně jako oděv podléhaly aktuální módě. Kromě funkce čistě praktické, tedy ochlazení, plnily taky funkci společenskou tím, že dodávaly eleganci a ladnost gestům dámy při rozmluvě,“ vysvětluje Anežka Špinlerová. Vějíř se stal také prostředkem komunikace beze slov. „K tomu účelu se vyvinula poměrně složitá vějířová mluva. Jednotlivé posunky vějířem měly svůj specifický význam,“ říká. Když si žena položila vějíř přes levou ruku, naznačovala tím, že chce tančit. Když přes pravou, tančit nechtěla. Když směřoval vějíř k srdci, značilo to, že dotyčný si získal její srdce. Když se dotkla žena vějířem špičky nosu, znamenalo to, že pověst tanečníka je mizerná. Že byste to zkusili i dnes a pořídili si na nějaký ples i vějíř? I když vaší vějířové mluvě nebude nikdo rozumět, aspoň se ochladíte. Hlavně nezapomeňte na to, že ples není diskotéka a že pro něj platí určitá pravidla. V džínách se na plesy nechodí, naopak se můžete pořádně rozšoupnout, pokud jde o krásné róby, šperky a líčení. Jdete přece za Popelku, nebo ne?

3 NEJSLAVNĚJŠÍ PLESY U NÁS

Česko-slovenský ples
Ples oslaví 17. února dekádu společenské elegance, kultury a vzájemnosti. Jako obvykle se uskuteční v Obecním domě, perle pražské secese. Tradiční setkání osobností z oblasti kultury a umění, vědeckého, podnikatelského, diplomatického a politického života připomíná vzájemnost obou států. Vrcholem večera se letos stane slavnostní připomínka významného jubilea, dvě stě let od narození hudebního skladatele Bedřicha Smetany. Pro zajímavost, loni byla součástí hlavního menu telecí svíčková s pyré z fialového květáku a bordelaise omáčkou. Dopřát si hosté mohli ale také čerstvé ústřice, trhanou kachnu či brynzové halušky. Pokud byste letos chtěli na ples zajít, počítejte, že nejlevnější vstupenka vás přijde na 7500 Kč, nejdražší pak na 19 500 Kč.

Rakouský ples
V reprezentačních prostorách paláce Žofín se koná vždy v lednu vyhlášený Rakouský ples. Je považován za vrchol pražské plesové sezony. Navazuje na věhlasnou tradici vídeňských plesů a do Prahy každý rok přináší kousek vídeňské plesové atmosféry. Dodržují se při něm vídeňské plesové tradice, například slavnostní zahájení včetně předtančení mladých párů, zahájení tance tradiční výzvou „Alles Walzer“ nebo půlnoční čtverylka vedená vídeňským tanečním mistrem. Samozřejmostí je i malý dárek pro každou dámu, tradiční damenspende, což je třeba zápisníček, drobná bižuterie či sladkost.

Český ples
Další z plesů, který je považovaný za skutečný vrchol české plesové sezony. Pokud máte zájem, koná se 24. února v Obecním domě. Můžete se těšit na jedinečný program vytvořený umělci, kteří patří k české špičce. Čeká vás nejen atraktivní prostředí, zábava a tanec až do rána, ale také vybrané nápoje a gastronomické delikatesy. Součástí bude i charitativní dražba pro tři handicapované děti. Loni se v rámci dražby vybrala celková částka 670 tisíc korun. Cena vstupenky do Smetanovy síně a lóže stojí 14 tisíc korun.

Zdroj: časopis Vlasta

Související články