Loňský rok byl v USA ve znamení zpackaných poprav.

Přinejmenším 7 z 19 pokusů o vykonání rozsudku smrti bylo „viditelně problematických“, a to včetně tří, z nichž nakonec definitivně sešlo. Uvedlo to ve své výroční zprávě federální Centrum pro informování o trestu smrti, o které referoval britský list The Guardian.

Většina pro trest smrti

Koncem ledna letošního roku přilila olej do ohně veřejné debaty o trestu smrti alabamská konzervativní guvernérka Kay Ivey, když prosadila přijetí nového zákona, který nepřináší očekávanou liberalizaci a humanizaci exekucí v tomto americkém státě, ale jde právě opačným směrem. Ruší totiž dosud platné ustanovení, kdy u popravy musel být přítomen nezávislý soudce dohlížející na to, aby probíhala v souladu se stanovenými pravidly. Doteď fungovala praxe, že pokud se exekuci odsouzeného nepodařilo vykonat do půlnoci dne, kdy měl být popraven, termín vykonání rozsudku byl z morálních důvodů odložen. To bylo ostatně důvodem, proč byly tři zpackané popravy loni na podzim v Alabamě nakonec zastaveny.

Nový zákon se okamžitě ocitl pod palbou kritiky demokratů, ochránců lidských práv a odpůrců trestu smrti. Média označila lednový krok guvernérky za „odporující zdravému rozumu a ignorující právo občanů na důstojnou smrt“. Novináři připomínali, že stejná politička na podzim v reakci na tři nepodařené popravy v řadě dočasně přerušila vykonávání trestu v Alabamě do doby, než se podaří vyšetřit, kde se stala chyba, a přislíbila, že bude zjednána náprava tak, aby ve jménu spravedlnosti nebylo pácháno zbytečné násilí na odsouzencích.

Nejenže tedy slib nesplnila, ale naopak učinila alabamské exekuce ještě méně průhlednými a právo odsouzených „nebýt vystavován mučení“ prakticky vymazala ze zákona. „V listopadu sama plamenně prohlásila, že občané, kteří porušili americké zákony, musí být po právu potrestáni způsobem, který není v rozporu s morálkou naší společnosti, aby to o pár měsíců později zcela popřela,“ píše The Guardian.

Neztratil víru v zázrak

Jak taková nepodařená exekuce vypadá a co cítí odsouzenec k smrti, kterého se dlouhé hodiny marně snaží sprovodit ze světa? Tyto podrobnosti většinou úřady úzkostlivě tají, nyní se ovšem taková svědectví podařilo získat novinářům z deníku The Guardian. Dva muži, kteří vlastní popravu přežili, jim poskytli rozhovor.

Tři minuty před 20. hodinou 17. listopadu 2022 se otevřely masivní dveře cely smrti v nápravném zařízení ve městě Atmore v jižní Alabamě a dovnitř vstoupili vězeňský lékař, tři dozorci a eskadra smrti – speciální tým zodpovědný za vykonání popravy. Přišli si pro Kennetha Smitha, který čekal na tento osudový den od roku 1988, kdy byl odsouzen k trestu smrti za nájemnou vraždu manželky evangelického kněze. Dozorci mu nasadili okovy na ruce i nohy, odvedli ho do místnosti určené k exekuci a pevně připoutali k lůžku, aby mu podali smrtící injekci.

„Ležel jsem tam a v duchu se připravoval na to, že bude konec. Po 33 letech za mřížemi jsem ale neztratil víru v zázrak,“ řekl reportérům. „Díval jsem se na fluoreskující světla nade mnou a byl překvapen, když jsem uviděl, že se světlo najednou zformovalo do tvaru kříže,“ dodal muž, který nakonec svou popravu shodou okolností skutečně přežil.

Nesnesitelné utrpení

Jen asi deset minut předtím, než se otevřely dveře ve Smithově cele, dospělo kolegium soudců k názoru, že poprava bude vykonána navzdory lékařské zprávě, kde se psalo, že exekuce smrtící injekcí je v tomto případě extrémně riskantní, protože vězeň trpí vzácnou nemocí žil, kvůli níž bude mimořádně těžké trest smrti vykonat, a pokud se to podaří, hrozí, že to odsouzenci způsobí „nesnesitelné utrpení“. Popravčí četa vstoupila do místnosti, jeden z jejích členů stáhl odsouzenému obinadlem pravou paži a vpíchl mu do těla směs jedů.

Kenneth Smith vykřikl bolestí a začal si stěžovat, že mu jehlu nevpíchl do žíly, ale do svalu. První pokus se nepodařil a stejně neúspěšně dopadlo dalších pět, protože žíly byly tak špatně viditelné, že nebylo možné je najít a vstříknout do nich jed. Když si odsouzenec stěžoval, že chce zemřít, ne být mučen, jeden z dozorců na něj křikl: „Lež a mlč, je to pro tvoje dobro.“

Vpravit jehlu do jeho žil se nepodařilo ani jednomu ze tří přítomných vězeňských lékařů, kteří se o to postupně pokoušeli. Nečekaný vývoj situace donutil soudce, aby nakonec popravu kvůli zdravotnímu stavu odsouzeného zrušil.

„Každý další vpich jehly pod kůži působil Smithovi nelidskou bolest. Pokaždé cítil ostrou jehlu, jak mu proniká do těla a pohybuje se pod kůží sem a tam,“ uvedli následně ve zprávě pro soud Smithovi advokáti.

Středověká krutost

Přežít popravu se loni podařilo i Alanu Millerovi odsouzenému za zastřelení tří kolegů z práce v roce 1999. Po 22 letech strávených za mřížemi ho 22. září 2022 ve 22 hodin přivedli do exekuční místnosti ve věznici a začal proces, který jeho právníci později u odvolacího soudu označili za psychickou torturu. Na soudním stání ještě před schválením popravy totiž předložili lékařskou zprávu, z níž vyplývá, že má žilní problémy (podobné těm Smithovým).

TROCHA STATISTIKY: SMRT JAKO POMALÉ TONUTÍ

Exekuce smrtící injekcí jsou podle amerického nezávislého Centra pro informování o trestu smrti (DPIC) nejproblematičtější ze všech zákonem povolených druhů poprav. Nejčastěji při nich dochází k nepředvídatelným účinkům na organismus a zbytečnému utrpení odsouzenců, nejčastěji musí být z nejrůznějších důvodů zastaveny. Zatímco v případě exekucí na elektrickém křesle je zmařeno v průměru jen asi 1,4 procenta z nich, u poprav smrtící injekcí přesahuje dlouhodobý průměr neúspěšných pokusů 7,5 procenta.

DPIC provádělo posmrtné pitvy těl více než 200 lidí popravených tímto způsobem a zjistilo, že 84 % z nich umíralo se silnými příznaky plicního edému, jimiž jsou intenzivní bolest a utrpení, které experti srovnávají s pocity, které zažívají vězni mučení tzv. waterboardingem (pomalým topením ve vodě).

V USA bylo za posledních 120 let popraveno celkem 8776 lidí, z toho ve 276 případech nemohla být z technických nebo zdravotních důvodů exekuce vykonána. Jen v loňském roce muselo být pozastaveno nebo zrušeno 7 z 19 poprav, což je celých 37 %.

Kenneth Smith a Alan Miller jsou nakonec jediní dva odsouzenci k smrti, jimž po nezdařené exekuci soud neurčil náhradní termín popravy, ale nejtvrdší trest jim definitivně nahradil doživotním vězením. Třetí z odsouzenců, jehož poprava se nezdařila, takové štěstí neměl: zemřel v cele na covid.

Test demokracie

Kolotoč nepodařených poprav po celý loňský podzim americká média hojně kritizovala a veřejnost proti nim několikrát protestovala. Zatímco v 37 z 50 amerických států byl trest smrti už buď zcela zrušen, nebo nebyl vykonáván déle než deset let, v dalších spory o jeho efektivitě a morální udržitelnosti ostře rozděluje společnost. Podle posledního průzkumu firmy Gallup ovšem s popravou člověka odsouzeného za vraždu stále souhlasí 55 procent Američanů, v převážně konzervativní Alabamě je to dokonce 69 procent lidí. Pravým důvodem lednového schválení zákona, směřujícího proti liberalizaci alabamských exekucí, je proto podle médií snaha zalíbit se voličům.

„Pokud by probíhaly exekuce Kennetha Smitha a Alana Millera letos, oba dva by zřejmě byli po několikadenním utrpení umučeni k smrti. To je neodpustitelný krok zpět, který nemá s demokracií v 21. století nic společného,“ říká expert na smrtící injekce z Univerzitní nemocnice Emory v Atlantě Joel Zivot a dodává: „Je zřejmé, že osoby odsouzené k smrti za zabití jiných lidí musejí být po právu a přísně potrestány. O tom není třeba debatovat. Druhá věc je, že způsob, jakým budou potrestány, jeho morální oprávněnost a civilizační úroveň se nyní pro nás stávají testem americké demokracie. To, co se stalo v Alabamě, se rozhodně stát nemělo.“

S tím souhlasí i česká historička Jana Pospíšilová, žijící dlouhodobě ve Spojených státech, která se zabývá politickými souvislostmi zavádění, nebo rušení trestu smrti v Evropě po 2. světové válce. „V Evropě je od porážky fašismu a komunismu trest smrti nepředstavitelný a politicky neúnosný. V Americe je ale společně se zákazem interrupcí jedním z nejčastěji vytahovaných politických témat republikánů, což vede k tomu, že jsou během boje o voliče také nejvíce zneužívána,“ řekla telefonicky Týdeníku Květy. „V Itálii zavedli trest smrti v roce 1933 fašisté, když se dostali k moci. Po konci války a vítězství demokracie byl zrušen. V USA ho zpravidla po volebním vítězství zrušili politici Demokratické strany, ovšem ve státech, kde tradičně vládnou republikáni, zůstává,“ vysvětlila.

NEÚSPĚŠNÉ EXEKUCE: POPRAVENÍ, A PŘECE NAŽIVU

Historie – i ta nejmladší – zná hned několik příběhů odsouzenců k smrti, kteří zázračně přežili vlastní exekuci. Přinášíme nejzvláštnější z nich.

  • Joseph Samuel byl násilník a lupič, odsouzený koncem 18. století k pobytu v australské trestanecké kolonii. Odtud se skupinou kumpánů uprchl a po zatčení byl v roce 1803 odsouzen k popravě na šibenici za vraždu, za kterou ovšem odmítal převzít vinu. Poprava se tehdy ještě nevykonávala oběšením, kdy dochází ke zlomení vazu váhou padajícího těla, ale pomalým udušením. Lano, které jindy zvládalo zátěž do 500 kg, pod ním ovšem prasklo. Při druhém pokusu se smyčka rozvázala a při třetím se přetrhla znovu. Další pokusy zhatil přihlížející dav, podle něhož i tentokrát zaúřadovala vyšší moc.
  • John Lee byl rváč a zloděj z Devonu na jihozápadě Anglie, který byl v roce 1885 odsouzen k smrti oběšením za vraždu své bývalé zaměstnavatelky Emmy Keyse a za žhářství, přestože chyběly přímé důkazy. Sám s ledovým klidem neustále opakoval, že je nevinen. Zkušený kat mu uvázal oprátku na krk, trhl pákou propadla, ale to se zaseklo a nešlo otevřít. Trest se pokoušeli vykonat třikrát. Přihlížející úředník ministerstva vnitra popravu zrušil, protože považoval to, co se stalo, za důkaz vůle Boží. John Lee byl nakonec v roce 1907 propuštěn z vězení a žil až do roku 1945.
  • Wenceslao Moguel byl ve svých 25 letech odsouzen k smrti zastřelením kvůli podezření, že bojoval po boku rebelů v mexické revoluci v roce 1915. Popravčí četa do jeho těla vystřelila devět nábojů a následně mu velitel popravčí čety zasadil ránu z milosti zblízka do hlavy. Těžce zraněný, ale pořád ještě živý mladík se v noci odplazil do blízkého kostela, kde se mu díky pomoci kněze podařilo přežít a zotavit se. Z příběhu muže, který získal přezdívku Popravený, se stala slavná legenda, píseň o něm měla na repertoáru dokonce známá britská kapela Chumbawamba.
  • Zoleykhah Kadkhoda byla jako dvacetiletá dívka v srpnu 1997 v Íránu odsouzena ke smrti ukamenováním kvůli obvinění z „oddávání se sexu mimo manželský svazek“. Nejprve byla do pasu zakopána do země a potom poprava začala. Kamenování ustalo až ve chvíli, kdy byli popravčí přesvědčeni, že je mrtvá. V márnici, kam bylo její tělo odvezeno, ale začala dýchat, a tak byla tajně převezena do nemocnice. O rok později se o její případ začala zajímat lidskoprávní organizace Amnesty International a 26. listopadu 1998 jí byla udělena milost.
  • Mykola Kuličenko přežil vlastní popravu během ruské invaze na Ukrajinu loni v květnu v Černihivské oblasti. Ruští vojáci u něj v bytě našli ukrajinskou uniformu a medaile jeho dědečka, který bojoval za banderovce během 2. světové války. Mykolu s jeho dvěma bratry vyvedli na ulici, zavázali jim oči a odvezli je autem do areálu místní pily, kde je mučili. Po několika dnech byli odvezeni na odlehlé místo, kde jednoho po druhém zastřelili. Oba bratři byli na místě mrtví, ale Mykolovi prošla střela měkkou tkání v obličeji a nezasáhla žádné životně důležité orgány. Po několika hodinách se doplazil do nejbližší vesnice, kde mu místní pomohli, a on se nakonec dokázal zcela zotavit.

Zdroj: časopis Květy, www.theguardian.com, deathpenaltyinfo.org

Vyšlo v Květech 23. 2. 2023.