Fobie z pohřbení

Není divu, že naši předci trpěli často fobií z toho, že budou omylem pohřbeni zaživa. Této fobii se říká tafefobie a podle některých zdrojů se jednalo o tu vůbec nejrozšířenější v 19. století. Představa toho, že se probudíte v rakvi, nebudete moci odsunout její víko a uvědomíte si, že vás někdo skutečně pohřbil zaživa, je děsivou noční můrou a připomíná horor.

Jak dlouho je možné přežít v rakvi?

Doba vašeho trápení v uzavřené rakvi pod zemí záleží na několika faktorech. V rakvi byste podle vědců vydrželi po dobu 10 minut až 36 hodin. Záleží zejména na tom, kolik kyslíku byste měli k dispozici. Velkou roli hraje také to, jak jste vysocí. Nižší lidé mají k dispozici více kyslíku a vydrží naživu déle.

Nejrychleji ovšem smrt nastává tehdy, kdy se s touto situací nedokážete vypořádat a zemřete na infarkt. Protože by vaše volání o pomoc stejně nikdo neslyšel, je infarkt pravděpodobně tou nejmilostivější možností.

VIDEO: Co se děje s člověkem, když ho pohřbí zaživa? Podívejte se.

Zdroj: Youtube

Proč docházelo k tolika omylům?

Odpověď na tuto otázku je vlastně docela prostá. Protože znalosti medicíny nebyly ani zdaleka na takové úrovni jako nyní. Občas se zkrátka přihodilo, že když lékař nemohl nahmatat puls a pacient nevykazoval žádné známky života, prohlásil ho za mrtvého.

V historii skutečně bylo dost lidí omylem pohřbeno zaživa, a proto kolem toho samozřejmě vzniklo i množství pověstí. Není divu, že po vyslechnutí následujících hrůzných příběhů trpěli lidé tafefobií.

Nešťastné nevěsty

Mnoho z pověstí se týká pohřbení nevěst, které v den své svatby omdlely a nejevily známky života. V některých případech bylo odhaleno, že nejsou po smrti, ve chvíli, kdy se je pokoušel okrást hrobník. Snad se tihle pracovníci na hřbitovech poučili a znovu se již o krádež nepokoušeli.

Strašidlo z Jakubského mlýna

Dobře známá je také pověst z Olomoucka. Její hlavní postavou je žena šafáře. Ta bohužel nečekaně „zemřela“ v předvečer Nového roku a zoufalému šafáři ihned přišly na pomoc ženy z okolí. Tělo zesnulé omyly a oblékly do rubáše.

Tělo ženy Lenky tou dobou ještě nevykazovalo posmrtnou ztuhlost, a proto šlo ženám její oblékání poměrně snadno. K překvapení všech se ale domnělá mrtvá po půlnoci probudila a z komory, kam její tělo prozatím umístily, odešla po svých. Oslavy příchodu nového roku tak po počátečním šoku přítomných mohly pokračovat.

Příběh Octavie Smith Hatcher

Dalším děsivým příběhem je ten, který prožila Octavie Smith Hatcher z Kentucky. Po smrti svého milovaného syna upadla do těžkých depresí, následně dokonce do kómatu. Protože nejevila známky života, truchlící manžel ji nechal pohřbít.

Ani ne po týdnu podobné symptomy začali vykazovat další obyvatelé vesnice, ti se ale vyléčili. V té chvíli byla Octaviina rakev otevřena. Bohužel pozdě. Víko bylo z vnitřní strany poškrábané, nehty zemřelé zcela zničené a její obličej doslova zkřivený hrůzou.

Nebohá paní Bogerová

Ještě hrůzostrašnější příběh zažila nebohá paní Bogerová. V roce 1893 zemřela z neznámých důvodů a byla pohřbena. Její muž se její ztrátou trápil, a když mu kdosi řekl, že ještě před jejich seznámením trpěla hysterií, nedokázal se ubránit pocitu, zda nebyla pohřbena zaživa.

Po otevření rakve se skleněným víkem čekalo na všechny hrůzné zjištění. Tělo nebohé bylo otočeno tváří dolů, šaty roztrhané, kůže na rukou i obličeji pokrytá krví od střepů. Mrtvole kompletně chyběly prsty, předpokládá se, že si je hrůzou ukousala.

Vznik márnic

Aby k podobným událostem dále nedocházelo, začaly vznikat márnice. Zemřelí v nich byli uloženi na vysokých podstavcích v otevřených rakvích a v zimě se v márnicích topilo, aby případní naoko zemřelí nezmrzli. K ruce měli přivázanou šňůru se zvonečkem, kterým by mohli v případě procitnutí alarmovat okolí.

Přestože první márnice začaly vznikat již na konci 18. století a měly být součástí každého kostela, k jejich výstavbě nebyl dostatek peněz a mnoha lidem připadala jejich existence zbytečná. Kdo ví, kolik pohřbených zaživa by nebylo, kdyby se více rozšířily.

V současné době je pravděpodobnost pohřbení zaživa nulová. Medicína je na tak vysoké úrovni, že lékaři dokážou naprosto přesně určit, zda je pacient naživu, či po smrti. Nemusíte se tedy bát toho, že byste se probudili na svém vlastním pohřbu a vyděsili všechny pozůstalé. Nicméně v historii byl tento strach skutečně oprávněný.

Zdroj: vlasta.cz, wikipedia.org, stoplusjednicka.cz, zoom.iprima.cz, dotyk.cz, refresher.cz, findagrave.com