Mateřskou lásku neznaly

Starší ze sester Christine se narodila v roce 1905 a mladší Léa přišla na svět o šest let později. Dětství obou sester se rozhodně nedá považovat za idylické. Matka nebyla schopná se o ně starat, a tak nějakou dobu pobývala každá u jiného strýce a následně i v katolickém sirotčinci, kde je matka nechala do té doby, než mohly vydělávat.

Následně po dcerách chtěla, aby si našly zaměstnání a z vydělaných peněz ji vyživovaly. Jako pokojské a služky pracovaly během let v různých rodinách a vždycky musely na matčin nátlak přejít tam, kde se platilo lépe.

Jako služky byly terčem šikany

V roce 1926 získaly zaměstnání u zámožné rodiny Lancelinových a jejich úkolem bylo se starat o pána domu Reného, jeho manželku jménem Léonie a dceru Genevieve. Rozkazy, dokonce výhradně psanou formou, o tom, co je třeba udělat, dostávaly sestry pouze od Léonie, která s nimi nezacházela v rukavičkách.

Potrpěla si na dokonalost a čistotu, a když byla nespokojená, dávala to hodně najevo. Během let se u ní navíc rozvinuly psychické problémy, které se projevily i tím, že své služebné šikanovala. Nutila je pracovat i čtrnáct hodin denně, urážela je, a dokonce se prý uchylovala i k fyzickým trestům včetně mlácení hlavou o zeď.

Poslední kapka po sedmi letech služby

K osudnému dni, kdy pohár trpělivosti obou sester přetekl, došlo 2. února 1933. Sestry v ten den mimo jiné vyzvedly z opravny žehličku, a když ji doma následně zapojily do zásuvky, došlo ke spálení pojistky a v celém domě přestala jít elektřina.

A protože se jejich zaměstnavatelé měli vrátit domů až pozdě večer, rozhodly se sestry, že s opravou počkají do druhého dne. Jenže Léonie s dcerou se domů neočekávaně vrátila o dost dřív a nefungující elektřina paní domu tak rozčílila, že jednu ze sester fyzicky napadla.

Tentokrát si to ale služebné nenechaly líbit

Christine popadla cínový džbán a Léonii s ním silně praštila do hlavy. Její dcera se samozřejmě snažila matku bránit, a tak jí za to Christine vydloubla obě oči. Do šarvátky se následně zapojila i Léa.

Po sestřině vzoru vydloubla oči i paní domu. Krvavý útok, během kterého své oběti bily do hlavy, až jim je úplně zdeformovaly, vytvořily jim na těle hluboké řezné rány a Léonii pomazaly menstruační krví její dcery, trval třicet minut.

Potom sestry zamkly všechny dveře v domě a odebraly se do svého pokoje, kde zapálily svíčku a čekaly na nevyhnutelné. Když se manžel a otec obětí vrátil domů, bylo mu podezřelé, že je všude zamčeno a nikde se nesvítí, a tak zalarmoval policii.

Když policie vtrhla do domu, našla zmrzačená těla a následně i vražedkyně zavřené v pokoji. Ležely nahé v jedné posteli a okamžitě se k činům doznaly s tím, že šlo o sebeobranu.

Smrt vyhladověním i propuštění za dobré chování

Následoval soudní proces, během kterého byly sestry obhajovány tvrzením, že u nich došlo k dočasné nepříčetnosti a také ke stavu sdílené psychózy. Během doby, kdy byly sestry odděleně vězněny a čekaly na rozsudek, musela být Christine dokonce dána do svěrací kazajky, protože se pokusila vydloubnout si oči a jinak se sebepoškozovala. Chování obou sester také napovídalo, že spolu zřejmě udržovaly incestní vztah.

Soud nicméně na verzi o dočasné nepříčetnosti nepřistoupil, obě sestry byly uznány vinnými a odsouzeny. Christine, která vraždění vedla, byla odsouzena ke smrti pod gilotinou a Léa dostala deset let vězení a těžkých prací.

Christine byl následně trest změněn na doživotí, ale už v roce 1937 zemřela, protože se cíleně vyhladověla. Léa si odseděla osm let, po kterých byla za slušné chování propuštěna. Změnila si jméno, odešla bydlet se svou matkou a pracovala jako služebná v hotelu.

Zdroj: vlasta.cz, wikipedia.org, allthatsinteresting.com, murderpedia.org, vocal.media