Hašlerky považujeme za český výrobek, který je spojen s českým obchodníkem s cukrovinkami Františkem Lhotským a písničkářem Karlem Hašlerem. Tyhle bylinné bonbony ale vznikly už mnohem dřív než v roce 1920.
Bylinnou směs z anýzu, meduňky, jitrocele a máty prý vymyslel jeden hamburský lékárník. Tehdy měl ve městě vystoupit slavný operní pěvec Caruso a objevily se u něj potíže s hlasem. Hlasivky mu zachránila lékárníkova směs, proto zpěvák dovolil, aby ji lékárník pojmenoval po něm.
VIDEO: Jak si doma vyrobit bonbon na bolavý krk? Podívejte se!
Z Vídně zamířily do Prahy
Caruso bonbony pak vyráběla před první světovou válkou vídeňská firma cukráře Ericha Kirsteina, od něhož pak v roce 1917 koupil český podnikatel František Lhotský recept.
Vyrábět je začal v Praze na Vinohradech. Jako skutečně podnikavý obchodník ale přemýšlel, jak tuhle cukrovinku dostat ještě víc mezi lidi. Caruso bonbony se totiž moc neprodávaly. Zkusil je přejmenovat na Destinky podle Emy Destinové, ale ani to nepomohlo.
Úspěch přinesl bonbonům až Karel Hašler
Lhotského napadlo, že by se jeho cucavé bonbony líp prodávaly, pokud by měly český název. Psal se rok 1920 a blížily se Vánoce, když Lhotský vyrazil s krabicí bonbonů do pražské Lucerny, kde právě vystupoval Karel Hašler.
Traduje se, že i on, podobně jako kdysi Caruso, bojoval s hlasivkami, a Lhotského bonbon mu pomohl, aby mohl odzpívat své vystoupení.
Obchodník František Lhotský požádal písničkáře, zda by se bonbony mohly jmenovat po něm. Ten nejprve nechtěl, bránil se a říkal, že nechce, aby si „ho každý bral do huby“.
Nakonec ale svolil a v Národním muzeu je dodnes dochován jeho písemný souhlas. A hašlerky začaly cestu k úspěchu, s českým názvem. Navíc v době, kdy byli Češi extrémně pyšní na nedávný vznik samostatné republiky.
Reklamy s hašlerkami
O tom, že byl Lhotský zdatný podnikatel, není pochyb. Používal jako jeden z prvních lákavé a netradiční reklamy, říkanky a vymyslel dokonce fiktivního pana Vozába. Po Praze například jezdila auta ve tvaru hašlerkové ruličky a nabízela bonbony dětem před školou, reklama byla i na vlacích.
Lhotský najímal „copywritery“, kteří vymýšleli reklamní texty, například Svěží dech, polovina dobré nálady. Fiktivní postavu pana Vozába pak stvořil akademický malíř Josef Vodrážka.
Žaloba a mimosoudní vyrovnání
Lhotský se snažil vymyslet jméno, které není moc časté, a tak projížděl i telefonní seznam. K žalobě ale stejně došlo, protože v Praze existoval v té době skutečný pan Vozáb, který žaloval Františka Lhotského za zneuctění jména. Nakonec se ale obě strany dohodly na finančním mimosoudním vyrovnání – spokojení byli nakonec všichni.
Od znárodnění až do dnešní doby
Po druhé světové válce byla Lhotského továrna na cukrovinky znárodněná a v 50. letech se výroba přesunula do Holešova do závodu Sfinx. Po roce 1989 odkoupila hašlerky švýcarská firma Nestlé.
A i když se to nezdá, hašlerky chutnají pořád stejně po anýzu (nikoli po lékořici), pořád mají stejný obal (modrý s bílými pruhy) a pořád jsou stejně oblíbené.
Zdroj: vlasta.cz, cesky.radio.cz, forbes.cz, nestle.cz/cs
