Ohlédnutí do školní historie: Víte, že se učilo i v neděli a první povinný školní rok nezačínal v září?

Dějiny školních prázdnin a začátku školního roku v českých zemích jsou zajímavým příběhem vývoje vzdělávacího systému a jeho adaptace na potřeby společnosti. Víte, že dřív škola nezačínala v září? A proč se prázdniny postupně posouvaly na léto? Na tyto otázky vám odpoví historie a následující řádky.

Opravdu slovo prázdniny poprvé vyslovil Komenský?

V českých zemích se o prázdninách začalo mluvit už v dobách Jana Amose Komenského. Vždyť to byl právě on, kdo propagoval školu hrou. Z jeho výroku se ale v běhu času stal slogan, což Komenský jistě nemyslel.

VIDEO: Poválečnou výuku nádherně ukazuje film Obecná škola. Podívejte se na jednu ze scén.

Zdroj: Youtube

„Obrozenecká doba ukotvila Komenského v české paměti jako učitele národů,“ říká historik Vladimír Urbánek z Filozofického ústavu Akademie věd v rozhovoru pro Lidovky. „Většinový konsensus panoval ohledně jeho jazykových učebnic a didaktiky, jež byly považovány za významné počiny.“

Završení této práce představuje u Komenského dílo Orbis (sensualium) pictus. Jde o jeho nejúspěšnější a nejproslulejší učebnici z roku 1658, kterou známe i dodnes pod českým názvem Svět (vnímaný) v obrazech a bereme ji jako první učebnici vůbec.

Zavedení školní docházky patří Marii Terezii

Definitivně prázdniny zavedla ale až Marie Terezie spolu s povinnou školní docházkou. Ta pro ni byla jistě důležitější – vždyť se dosud nacházela plně v církevních rukách – ovšem žákovské volno s ní úzce souviselo.

Před reformou Marie Terezie u nás systém vzdělání postrádal řád, logiku i návaznost. Existovaly samozřejmě městské školy, školy církevní i univerzity, ale pro chudý venkovský lid byly nedosažitelné.

Do školy v listopadu

Tato reforma školství vyhlášená císařovnou a českou královnou 6. prosince 1774 ustanovila povinnou školní docházku pro děti od šesti do dvanácti let. Byla vytvořena síť bezplatných obecných škol přístupných každému dítěti.

Dekret Marie Terezie z roku 1776 pak doplnil, že hlavní prázdniny jsou podzimní, a to mezi daty 21. září až 31. října. Školní rok tak začínal 1. listopadu.

Královský syn pokračoval a posouval

Na reformy své královské matky navázal i její nejstarší syn Josef II. Jeho nařízením z roku 1786 byly hlavní prázdniny přesunuty do období 16. července až 31. srpna. Poprvé hlavní prázdniny začínaly v červenci o rok později a zároveň se tak staly prázdninami letními.

Důvodem byl fakt, aby děti mohly pomáhat svým rodičům při sklizni na polích. Tento posun školního roku se stal předchůdcem dnešních letních prázdnin, které jsou tradičně spojeny s červencem a srpnem.

Nic dlouho nevydrželo

V průběhu 19. století docházelo k dalším úpravám délky a termínů prázdnin. Například v roce 1805 bylo stanoveno, že prázdniny nesmějí trvat déle než pět týdnů. Tento limit byl zaveden kvůli obavám, že delší prázdniny by mohly negativně ovlivnit vzdělávací proces.

V roce 1870 bylo nařízeno, aby školní rok začínal mezi 1. zářím a 1. listopadem a trval 46 týdnů, přičemž prázdniny byly rozděleny na šest týdnů. Tehdy děti ještě neměly volné víkendy, a to ani v sobotu, kdy se vyučovalo celé dopoledne. V neděli pak starší děti musely chodit do nedělní školy.

Volné neděle přibyly školákům až ve 20. století

Roku 1882 byly prázdniny sjednoceny na osm týdnů, což se blíží současné délce letních prázdnin. Během této doby se však výrazně zmenšil počet dnů volna spojených s církevními svátky, což odráželo postupné snižování vlivu církve na každodenní život.

Volné neděle byly uzákoněny až v roce 1905, volné sobotní půldne se zákonem přidalo až před první světovou válkou.

Po vzniku Československa

V nově vzniklé republice došlo na školství až v roce 1925, kdy byly ministerským výnosem prázdniny upraveny tak, že už takřka odpovídaly dnešnímu modelu. Bylo stanoveno, že školní rok trvá od 1. září do 31. srpna, s tím, že prázdniny jsou od 29. června do 31. srpna, což se stalo prakticky standardem pro celé dvacáté století.

V roce 1968 byly zrušeny pracovní soboty, kdy se muselo i do školy, ale ještě dlouho poté se občas tyto „náhrady za svátky“ vyhlašovaly. Poslední pracovní sobota tak byla až 11. března 1989.

Současný stav

Dnes organizaci školního roku popisuje legislativa Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Podle ní vyučování začíná 1. září nebo nejbližší následující pracovní den.

Školní rok je rozdělen na dvě pololetí. To první trvá od září do ledna, druhé pak od února do června. Konec výuky je stanoven na poslední pracovní den v červnu.

Debaty o změnách

Diskuse o možném přesunu termínů hlavních prázdnin z července a srpna na červen a červenec probíhají dodnes. Důvodem těchto úvah je lepší počasí v červnu, kdy bývají teploty příznivější než v srpnu. Nicméně meteorologické údaje to nepotvrzují.

Vzdělávací experti pak upozorňují na komplikace, které by taková změna přinesla. Harmonogram školního roku je totiž těsně spjat s termíny zkoušek, a proto by jakákoli změna měla dalekosáhlé důsledky pro celý vzdělávací systém.