Prezidentská kandidátka Danuše Nerudová přišla v polovině ledna po prvním kole voleb do svého štábu na sčítání hlasů ve velmi uvolněné náladě. Korespondovalo s ní i její oblečení. Byl to důležitý den, rozhodovalo se o tom, jestli postoupí do dalšího klání, nebo ne. Na rozdíl třeba od televizních debat už ji ale nesvazoval žádný protokol, nemusela se řídit striktními společenskými pravidly, mohla být sama sebou. A taky byla.
Formální oblečení nechala doma a s manželem a dětmi do pražského Mánesu dorazila v oversize kabátu od návrhářky Hany Zárubové, casual sukni v oblíbené béžové a v bílé košili. Jejímu stylu se nedalo nic vytknout, outfit to byl naprosto vhodný a přiměřený situaci. Co bylo pro mnohé nečekané, byly její boty. Chyběly klasické lodičky, na nohách měla světlé tenisky. Ostatně, její muž a většina volebního štábu rovněž. Ještě před pár lety by něco takového bylo módním přešlapem probíraným na stránkách seriózních i bulvárních médií. Ženy ve vysokých pozicích, zvlášť těch politických, na většinu formálních i neoficiálních akcí zásadně mířily v botách na podpatku. Časy se naštěstí mění a s nimi také pravidla oblékání.
Státníci jako obyčejní lidé
Nebylo to poprvé, co se Danuše Nerudová na veřejnosti objevila v teniskách. Sama na svém blogu uvedla, že jsou jí bližší než boty na podpatku. „Mám ráda pohodlí a eleganci. Cítím se dobře v šatech, ale raději než lodičkami je doplním teniskami. Lodičky patří na oficiální příležitosti, v teniskách můžu zase celý den běhat mezi lidmi,“ napsala.
Bývalá rektorka brněnské Mendelovy univerzity není jediná vysoce postavená žena, která, když to okolnosti dovolují, dá přednost modernímu stylu oblékání před tím konzervativním. Uvolněný trend oblékání je vidět všude po světě. Když například loni v květnu přijela na Den matek na Ukrajinu manželka amerického prezidenta Jill Biden, první dáma Olena Zelenská ji v Užhorodu přivítala v černém kalhotovém kostýmu, v bílém tričku a bílých teniskách.
Tenisky měli na nohách loni v září také francouzský prezident Emmanuel Macron a jeho manželka Brigitte, když kráčeli londýnskými ulicemi, aby se poklonili památce zesnulé královny Alžběty II. Byli oblečeni podobně jako mnoho ostatních lidí v dlouhém zástupu – v tmavých kalhotách a saku, na nohách černé tenisky.
Pohodlí na prvním místě
Upřímně, tenisky nejsou žádným novým módním výstřelkem. Populární už jsou dlouhá léta, podobně třeba jako nesmrtelné džíny. Co se ale změnilo, je oblečení, ke kterému je ženy dnes nosí, i příležitosti, kam je vynášejí. Zatímco dříve si je obouvaly výhradě ke kalhotám a sportovně laděnému outfitu, dnes je běžně nosí k šatům všech délek, k sukním i elegantním kostýmkům. Ženy napříč věkem a postavením je mají na neformálních akcích, neváhají si je nazout ani na ty formální. Běžně v nich potkáte vysoce postavené manažerky, lékařky, advokátky a vědkyně, zahlédnete je ale třeba i na nohách nevěst.
Je to trend, který se k nám se zpožděním dostal ze zámoří. „Když jsem byla v USA někdy před 10 lety, byla jsem v šoku z toho, když jsem šla po Manhattanu a viděla byznysmeny, kteří kráčeli v obleku, ženy různého věku od nejmladších až po starší dámy v kostýmcích, a všichni měli na nohách tenisky,“ vzpomíná na první setkání s tímto trendem módní návrhářka Hana Zárubová. „Nejspíš si je pak při jednáních přezuli, ale na cestu po městě je to ta nejpohodlnější obuv.“
Je to tak. Jestli tenisky něco charakterizuje, tak je to pohodlí. Kdyby se hlasovalo, v kterém typu bot se ženy cítí nejvíc příjemně, vysoké jehly by to rozhodně nevyhrály. Lodičky na podpatku jsou sice elegantní, s ženskou nohou dělají divy, protože ji opticky prodlužují a zeštíhlují, jinak se k ní ale chovají dost macešsky. A bohužel ani geniální návrháři jako Manolo Blahnik a Christian Louboutin dosud neudělali botu na vysokém podpatku, v níž se dá bez nepříjemných následků strávit den v kanceláři, zvládnete v ní rychlé přesuny po městské dlažbě a nakonec v ní absolvujete zahradní párty. V tomto souboji lodičky o výšku svého podpatku vždycky prohrají za teniskami.
Ženská síla
Umíte si představit, že by třeba někdejší britská premiérka Margaret Thatcher chodila v rámci předvolební kampaně mezi lidmi v typickém kostýmku, pečlivě upraveném účesu a na nohách měla tenisky? A co třeba královna Alžběta II.? Nemyslitelné. Ani princezna Diana, která do protokolem přísně sešněrované královské rodiny vnesla pořádnou porci civilnosti, se v nich na veřejnosti neobjevovala. Výjimkou byly okamžiky, kdy šla sportovat. Kate, manželka jejího staršího syna Villiama, v nich dnes chodí běžně. „Každá žena se chce oblékat hezky, ale zároveň pohodlně. Krásným příkladem je třeba právě Kate, která často nosí upnuté šaty a jehly, ale kdykoliv to jen trochu protokol dovoluje, dá přednost pohodlnějšímu oblečení i obuvi,“ komentuje to stylistka Ruth Šariská.
Ženy v exponovaných pozicích to s oblékáním měly vždycky těžší než ty neznámé. Ať chceme, či ne, veřejnost neposuzuje jen jejich práci, hodnotí i jejich módní styl. I proto v minulosti co nejvíc přizpůsobovaly šatníky mužské přesilovce – aby nevybočovaly a spíš s kolegy splývaly. V módě na to existuje od 70. let minulého století výraz power dressing. Charakteristický pro tento styl je černý či šedivý blejzr, tedy sako s vycpávkami, doplněný sukní nebo kalhotami. Byla to ale právě Margaret Thatcher, která svým nástupkyním prošlapala cestu a vnesla do vyšších pater politiky ženskost. Jak získávala politické sebevědomí, rostlo i to její módní a přešla k barvám. Hravost a ženskost dodávala outfitům ještě s pomocí kabelek a šperků.
Konzervativní politické vody v tomto směru zčeřila i německá kancléřka Angela Merkel. I ona se zpočátku objevovala v kalhotových kostýmech nevýrazných barev, když si poprvé vzala nebesky modrý blejzr, už se barev nikdy nevzdala. Jejich prostřednictvím vysílala směrem k politickým protějškům jasné signály. Zelená symbolizovala klid a kompetentnost, modrá spolehlivost, objektivnost a odpovědnost, červená agresivitu, rozhodnost a sílu. Ještě více s konvencemi zatočily současné političky. Třeba finská premiérka Sanna Marin před třemi roky udělala nevídanou věc a ve svých čtyřiatřiceti letech se nechala pro módní magazín vyfotit v saku na nahém těle. Byl z toho skandál, ale u lidí nakonec získala plusové body. A současná viceprezidentka USA Kamala Harris? Ta celou svoji volebním kampaň absolvovala v pohodlných converskách. Stejnou značku tenisek nakonec měla na nohách i předloni při focení pro magazín Vogue.
Módní zklidnění
Uvolnění, pohodlí, civilnost, univerzálnost a nadčasovost se v módě v posledních letech skloňují více než kdy jindy. Všechny tyhle věci vtrhly do našich šatníků společně s covidem. Jakmile nás virus uvěznil do domovů, proměnil nejen pracovní a volnočasové zvyklosti, ovlivnil i oblečení. Módě v roce 2020 kralovaly bavlněné tepláky. Britská analytická firmy Edited hlásila, že počet vyhledávání slova „tepláky“ a „tepláková“ stoupl v prvních týdnech pandemie o 2000 procent.
Infarktovou situaci v tomto směru módnímu světu tehdy způsobila jeho ikona, šéfredaktorka Vogue Anna Wintour. Jakmile se objevila na instagramové stránce magazínu v pruhovaném svetru a červených teplákách, bylo nezvratitelné, že tohle je trend. Od té doby se trendy už několikrát proměnily, pohodlí a civilnější styl oblékání našim životům a oblečení dominují pořád.
Tepláky, stejně jako tenisky dnes mají v nabídce všichni výrobci oblečení, na změnu životního stylu zareagovaly i známé módní domy. „Tenisky nabízí dokonce i Dior, který je nikdy nedělal. Jsou pochopitelně jiné než klasické sportovní boty, je to taková zmutovaná podoba pohodlné boty, která je zároveň velmi elegantní,“ říká návrhářka Hana Zárubová. V nabídce tenisky najdete i u Valentina, Prady, má je Gucci, Balenciaga nebo Isabel Marant či Chanel.
Na Hrad stejně jako na čundr
Teniska, univerzální bota pro jakoukoliv příležitost, je prostě na výsluní. „Ale není teniska jako teniska. Když se podíváte na celebrity, zjistíte, že mají boty za desetitisíce od slavných módních domů nebo drahých italských značek. Vypadají v nich elegantně, ženy žensky, což, když se rozhlédnete po ulici, u nás ne vždy platí. Lidé bohužel někdy sklouznou k lacinému stylu,“ upozorňuje na jistá úskalí stylistka Ruth Šariská.
Tahle bota může outfit pozvednout, ale taky velmi snadno srazit k zemi. Čímž se dostáváme k tomu, že i navzdory velké uvolněnosti je stále třeba ctít etiketu a jistá společenská pravidla. Příklad za všechny budiž opět ze světa politiky, byť tentokrát v mužském podání. Když nedávno v americkém Kongresu ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj přednesl projev a poděkoval za podporu ve válce s Ruskem, měl na sobě zelený svetr a vojenské kalhoty. To, co by jindy bylo nemístné a v diplomatické řeči urážkou, prošlo a bylo až dojemné. Mělo to totiž v sobě symboliku, prezident svým oblečením podtrhl situaci, v jaké se jeho země nachází.
Společenským trapasem se tohle oblečení stalo v případě českého režiséra Roberta Sedláčka, který v tričku a mikině před lety vyrazil na Hrad na předávání státních vyznamenání. „Krásnými šaty a krásnými teniskami nic nemůžete zkazit, ale pořád platí, že oblečení musíte uzpůsobit příležitosti, na kterou jdete,“ zdůrazňuje stylistka Ruth Šariská. Ostatně i Danuše Nerudová, jakkoliv má teniska ráda, přišla novému prezidentovi republiky Petru Pavlovi pogratulovat v lodičkách. Dva týdny před tím byly tenisky namístě, po vyhlášení voleb už by byly nemístné.
Chytrý šatník vítězí
A u Danuše Nerudové a jejího módního stylu zůstaňme i na závěr. V předvolební kampani prostřednictvím oblečení vyslala veřejnosti hned několik pozitivních signálů. Ačkoliv pro ženu jejího postavení a rodinných poměrů není problém nakupovat v Pařížské ulici u drahých módních značek, vsadila ve své kampani na lokální návrháře. Oblékala v ní věci od Hany Zárubové, Josefiny Bakošové a značek jako Leeda či Timoure et Group. „Podporuji zkrátka tvůrce, jejichž věci se mi líbí a pohodlně se nosí. Několik kousků mám i z druhé ruky a samozřejmě z konfekce,“ uvedla.
Svým stylem potvrdila i to, co akcelerovalo s covidem u mnoha jiných lidí, kteří protřídili své šatníky a místo bezhlavého nakupování módních výstřelků si začali pořizovat nadčasové, univerzální kousky. „Nemám velký šatník a určitě se nepřevlékám na každou schůzku nebo zastávku, kterých mám za den i šest. Občas mi někdo napíše, že se na fotkách celkem často objevuji ve stejných šatech. Já ale ráda věci opravdu nosím, ne jen nechávám viset ve skříni,“ vysvětlovala.
I tohle je trend. „Lidé chtějí více věci pohodlné a zároveň univerzální, aby je mohli vzít do práce, ve volném čase i večer za zábavou. Začali daleko víc také přemýšlet, jak si postavit šatník, aby byl lokální, kvalitní a věci se daly kombinovat. Ne aby je bezhlavě nakupovali a pak jim ve skříni ležely,“ potvrzuje proměnu módní návrhářka Hana Zárubová.
Ze sportovišť na přehlídky
- Jejich historie se začala psát v roce 1839, když Charles Goodyear vynalezl proces vulkanizace. Časem se guma začala používat i na podrážku bot. Gumová podešev byla praktická – hodně vydržela, neklouzala a byla snadno omyvatelná. Boty byly ale také velmi tiché, odtud název sneakers (plížit se).
- První tenisky na počátku 20. století nesly jméno Keds (odtud český název kecky) od US Rubber Company, následovaly ikonické All Star od Converse, zrodila se značka New Balance, pak přišli němečtí bratři Rudolf a Adolf Dasslerovi a s nimi Adidas a Puma.
- Tehdy, na počátku minulého století šlo o ryze sportovní botu určenou běžcům, hráčům fotbalu či basketbalu. Když si tenisky v druhé polovině minulého století vzaly na nohy celebrity jako Marilyn Monroe, Audrey Hepburn a Marlon Brando, bylo jasné, že tyhle boty zazáří i v ulicích.
- Skutečný boom přišel v 70. a 80. letech, když vznikly legendy jako Nike Cortez či Adidas Superstar a Reebok Club C 85. Sportovci v nich vítězili na závodištích, do ulic je v masivním měřítku dostali hip hopoví zpěváci a rappeři. Legendární verzi bot Superstar zpropagovala v 80. letech skupina Run -DMC, když se tenisky objevily v jejím klipu i v samotném názvu písničky My Adidas. Něco takového se do té doby nikdy nestalo.
- Rapoví zpěváci spolupracují s velkými značkami jako Adidas či Nike dodnes. Kanye West má ve spolupráci s Adidasem úspěšnou značku Yeezy, svoje boty navrhnul zpěvák a rapper Pharrell Williams, na návrzích spolupracují i umělci.
ZDROJ: časopis Vlasta