Zdroj: Profimedia
Dnes neperte prádlo a nikomu nepůjčujte: Tradice a zvyky spojené s Velkým pátkem
Velký pátek je jedním z nejvýznamnějších katolických svátků vůbec. Ovšem Češi, kteří mezi katolíky zrovna nepatří, si jej více oblíbili zejména od roku 2016. Tehdy jsme totiž poprvé slavili tento den jako státní svátek. Jenže proč se vlastně svátek slaví?
Velký pátek se slaví jako den, kdy byl Ježíš Kristus odsouzen, ukřižován a pohřben. Podle evangelií zemřel na kříži ve tři hodiny odpoledne. Na památku jeho utrpení se v tento čas konají obřady.
Velký pátek je podle pověr magický a spjatý s mnoha kouzly. Údajně se otevírají poklady v zemi, které označují světýlka, zářící skalní otvor či svítící kapradí. Podle pověsti se na Velký pátek otevírá i hora Blaník.
Tradice na Velký pátek
V tento den se nesmělo hýbat zemí, proto se nepracovalo na poli. Nepralo se prádlo, protože by se namáčelo místo ve vodě v krvi samotného Ježíše. Nesmělo se nic půjčovat, protože vypůjčená věc by vás mohla očarovat. Už před východem slunce se lidé umývali v řece na ochranu před nemocemi a taky pro krásu a proti pihám. Předly se pašijové nitě, jimiž se pak na šatech udělalo několik stehů, které chránily před uhranutím a zlými duchy. Košile z plátna z pašijových nití chránila před bleskem. V noci se tajně vysypávaly cestičky od domu milence k domu milenky. Pokud si hoch do rána cestičku uhlídá nepoškozenou, do roka si povede děvče k oltáři. Rčení: Na Velký pátek nezatopíš do východu slunce, neupečeš, nevybělíš, nezameteš, nevyneseš z domu, neprodáš, nepůjčíš, nedaruješ a nepřijmeš dar.
Barevné dny Velikonoc
Květná neděle: Velikonoční týden začíná tradičně Květnou nedělí, která je posledním dnem čtyřicetidenního půstu. Podle tradice byste měli začít s úklidem, zato odpustit byste si měli pečení.
Modré pondělí: Na Modré pondělí by se nemělo pracovat, alespoň tak to praví tradice. Barva se vzala zřejmě podle německého blau, což kromě modrý znamená také neschopen práce.
Šedivé úterý: Někdy se uvádí také Žluté a odkazuje k počasí typickému pro toto období. Šedivá odkazuje také na pavučiny, které tento den vymetejte.
Škaredá středa: Říká se jí také Sazometná a je to den, kdy Jidáš zradil Ježíše. V tento den byste se neměli mračit, aby vám to nevydrželo celý rok. Také se z domu vymetaly zlí duchové a splíny. Tradičně se podávalo škaredé jídlo, které se škaredé udělalo třeba jen tím, že se natrhalo.
Zelený čtvrtek: Tento den odlétají zvony do Říma, aby stihly zvěstovat zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Tento den byste měli péct jidáše, které připomínají oprátku, na které se zrádce oběsil, a jíst zelené jídlo. Barva dne pochází pravděpodobně od německého gründonnerstag, přičemž greinen znamená plakat.
Velký pátek: Tento den připomíná ukřižování Ježíše Krista. Tento den se, kromě bohoslužeb, také mají otevírat poklady a dějí se magické věci. Tento den byste si neměli nic půjčovat, ani sami nic půjčovat, protože by to mohlo být očarované. Zemědělci měli zakázáno pracovat na poli a v sadech, ženy zase nesměly prát, protože prádlo namáčené do vody by symbolizovalo krev Ježíše.
Bílá sobota: Končí půst a přípravy na největší oslavu vrcholí. Může se opět uklízet, také se ale připravují pokrmy k Božímu hodu velikonočnímu, pečou se beránci, zdobí vajíčka a muži pletou pomlázky z čerstvého proutí. Podle tradice se před kostely mají zapálit ohně, odkud si věřící mohou odnést světlo domů. Kněz také od tohoto ohně zapálil paškál, svíčku, která symbolizuje Krista a jeho vítězství nad smrtí.
Boží hod velikonoční: Někdy se také říká Velikonoční neděle a symbolizuje Ježíšovo zmrtvýchvstání ze soboty na neděli. Hodovaly se dobroty spojené s těmito svátky a bylo tradicí, že si na sebe lidé brali nové oblečení. Odtud možná také pochází zvyk, který dnes lidé dodržují, a to kupování něčeho malého nového, aby je beránek nepokadil.
Velikonoční pondělí: Tradice tohoto svátku jsou Čechům asi nejbližší. Muži chodí na pomlázku, aby ženy pomladili, a ženy jim za to dávají koledu v podobě barevných vajíček. Vajíčka by neměla být vyfouklá, protože ta symbolizují smrt.
Zdroj: Vlasta.cz, Vlasta č. 13/2015
