I přesto, že návštěvníci si Vysoké Tatry velmi oblíbili a zejména o prázdninách sem míří spousty zájemců o horské výhledy i nádherná plesa, můžete udělat pár věcí, které pravděpodobnost setkání s davy turistů minimálně sníží.
Prvním z nich je návštěva méně známého místa, kterých je v Tatrách stále dost. Další variantou je vydat se do vyšších poloh, kam si tolik turistů netroufne, ale je třeba počítat s větší náročností výletu, rizikem změny počasí a podobně. Také je možné zvolit jiný dopravní prostředek, třeba e-bike a davům prostě ujet. A když tohle všechno ještě zkombinujete s návštěvou mimo hlavní sezonu, třeba v září a říjnu, nejvyšší slovenské hory si náramně užijete.
K Jamskému plesu mimo davy
Výchozím bodem tohoto celodenního výšlapu je Štrbské pleso. Byl by hřích se k němu při návštěvě Vysokých Tater nepodívat, ale jestli chcete více klidu na vnímání krásné horské přírody, nezdržujte se tu dlouho. Jedna fotka s jezerem na dřevěném mole a šup šup na červenou značku Tatranské magistrály, která vás povede. Pozvolna bude stoupat z 1328 metrů nad mořem krásnou cestou vedoucí loukami s fialovými květy vrbovky úzkolisté až k nejvyššímu bodu výšlapu ve 1475 metrech. Tuhle kótu minete asi po dvou hodinách chůze, přičemž k Jamskému jezeru je to jen necelý kilometr. Pokochat se nádhernou hladinou jezera můžete pár minut, ale dá se tu v klidu odpočívat i několik hodin. Kdyby vás tu zastihlo špatné počasí, je tu jeden přístřešek přímo u plesa a druhý asi tři sta metrů před cílem. Zpátky se můžete vrátit buď stejnou cestou, anebo se po sedmi stech metrech vydat po modré na odbočce na Biely Váh a odtud po modré až k Cestě Slobody a pak po zelené zpět ke Štrbskému plesu. Takový výlet bude podle mapy.cz trvat něco přes pět hodin a ujdete v horském terénu přes 12 kilometrů.
Na elektrokole do kopců
Elektrické kolo v horách má pro méně zdatné jednu nespornou výhodu. Výkonem elektromotoru v podstatě smázne převýšení na trase. Klobouk dolů před všemi, co chtějí zdolávat Vysoké Tatry vlastní silou, a není jich málo. Kopce z vás ale udělají součást pěší skupiny drápající se k výletnímu cíli. S elektrokolem je pohyb přece jen svižnější, ale zapomeňte na to, že nebudete muset šlapat.
Kola se dají půjčit na různých místech pod Tatranskými Štíty, poměrně nová půjčovna elektrokol je třeba ve Starém Smokovci. Odtud se můžete vydat na různé túry. K Velickému plesu je to něco přes deset kilometrů a čeká vás převýšení kolem 720 metrů. Cesta nahoru je asfaltová, občas jsou v ní díry, takže zejména při sjezdu je třeba být opatrný, ale to platí rozhodně při jakémkoliv horském sjezdu. Bezpečnostní helma je samozřejmostí. Cestou nahoru nemusíte potkat tolik turistů třeba jako při cestě na Popradské pleso, protože z Tatranské Polianky vede pro pěší alternativní trasa po zelené turistické značce, ze Starého Smokovce zase žlutá značka. Když všechno dobře půjde, měli byste před Sliezskym Domom zastavit po necelé hodině a půl. V hotelu mimochodem skvěle vaří, takže ideál ní příležitost. Doporučujeme, ale ještě před jídlem vystoupat po zelené značce po levém břehu Velického plesa, kolem věčného deště až k vodopádu nad jezerem. Všechna zmíněná místa patří k tzv. Tatranským unikátům. Když už budete nahoře, dojděte si ještě ke Květnici, přírodní tatranské zahradě bohaté na květy. Základem jsou sedimenty Květnicového plesa a závlaha Velického potoka. Místo se nachází na rovinaté ploše v alpinském vegetačním stupni nad Velickým vodopádem.
Výšlapy s podporou lanovky
Ve Vysokých Tatrách samozřejmě funguje i v létě řada lanovek, které vás k cíli přiblíží. To je na jednu stranu skvělé, protože vám to ulehčí cestu, zkrátí čas výstupu, ale současně se do vysokých hor dostanou také lidé, kteří by třeba na výstup neměli fyzickou kondici. Je proto vždycky potřeba pečlivě zvážit své možnosti a rozhodně se nepřeceňovat.
Takhle můžete udělat třeba výlet z Hrebienku, kam vás přiveze krásná zubačka. Ti zdatnější se mohou rozhodnout dojít třeba až k Téryho nebo Zbojnické chatě a zpět. Pro rodiny s dětmi bude úplně stačit vyjít si na rozcestí nad Rainerovou chatou, projdete dále kolem ní a kolem Studeného potoka, na kterém je po cestě několik vodopádů, a dostanete se zpět na Hrebienok. Zdatnější mohou sejít po žluté značce do Tatranské lesné, kde nasednete na místní vláček a jednu zastávku zpět do Starého Smokovce popojedete.
Z Tatranské Lomnice vede lanovka až na druhý nejvyšší bod Tater, Lomnický štít, který se tyčí do výšky 2634 metrů, ale dostat se na něj není úplně snadné, lanovku je třeba objednat dopředu. Nicméně ze Skalnatého plesa se dá také udělat řada hezkých výletů. Třeba vyjet sedačkovou lanovkou do Lomnického sedla a odtud se vydat na vyhlídku pod Velkou Lomnickou Vežou. Případně můžete po Tatranské magistrále sejít k Zamkovského chatě a přes Hrebienok se zase vrátit do údolí. Takový výlet může trvat čtyři až pět hodin pohodové chůze včetně oběda v některé z chat.
Počasí se nevzpírejte!
Chceš-li Vysoké Tatry rozesmát, řekni jim o svých plánech. Tak by se dal parafrázovat citát Woodyho Allena. Do hor je vždy dobré mít plán, ale současně nějakou jeho podhorskou alternativu. Počasí se mění velmi rychle, a tak je nutné být připraven. I když v Tatranské Lomnici svítí slunce a je horko, stačí lanovkou vyjet na Skalnaté pleso a situace může být diametrálně odlišná. A co se děje za hřebenem není vidět ani odtud. Takže se vám může stát, že přijdete do některého ze sedel a na druhé straně vás překvapí silný vítr, mlha, déšť nebo všechno dohromady. Takže i když Vysoké Tatry jsou poměrně dobře vybaveny horskými chatami a místy, kde si můžete koupit jídlo nebo se ukrýt, je nezbytné mít s sebou náhradní teplé oblečení, dostatek jídla a především vody! Samozřejmostí jsou pevné boty, které podrží nohu v poměrně náročném skalnatém terénu Tater. Není ale žádná ostuda naplánovaný výlet kvůli počasí vzdát a vrátit se stejnou cestou zpět. Obzvlášť, když jdete do hor s dětmi! I tak budete odměněni krásnou přírodou a dobrodružstvím. Hory o sobě dokážou dát vědět a není nutné být dalším Čechem, kterého z nejmenších velehor světa bude zachraňovat vrtulník.
Co ale určitě nesmíte minout, je kostel svatého Egídia, jehož založení se datuje do první poloviny 13. století. Původní raně gotický kostel byl postaven jako jednolodní stavba s rovným presbytářem pravděpodobně s věží. Nejcennějším a nejzajímavějším prvkem interiéru kostela je jeho bohatá fresková výzdoba z 15. století s náboženskými výjevy. Záchraně fresek v interiéru paradoxně pomohlo to, jak byl kostel v minulém století zanedbáván.
Každý den v 15 hodin nebo po dohodě v turistické kanceláři se dá vystoupat na věž kostela, odkud se vám otevře nádherný výhled na celé Vysoké Tatry a vy se s nimi tak budete moci důstojně rozloučit. I když asi tušíte, že jste tam nebyli naposled.
ZDROJ: časopis Vlasta
