Jak přijíždějí filmoví fanoušci, profesionálové a novináři z celého světa, bobtná okolí festivalového paláce před očima, z desítek policejních aut vyskakují muži a ženy, kteří budou v následujících dnech střežit bezpečnost. A budou ji střežit přísně.

Bezpečnost nade vše

Zatímco do roku 2016 stačily u vstupů do festivalového paláce i kinosálů prohlídky tašek, od roku následujícího jsou do všech dveří instalovány bezpečnostní rámy. Problémem může být i „smrtonosná“ žvýkačka. Nad hlavami návštěvníků bdí na 500 kamer, střechy jsou osazeny ostřelovači. A na pobřežní promenádě Croisette potká člověk před nejdražšími hotely, mezi lidmi v luxusních večerních šatech, vojáky se samopaly připravenými k zásahu.

VIDEO: Podívejte se na nejlepší a nejhorší outfity festivalu v Cannes 2024!

Zdroj: Youtube

Ceny vzrostly přes noc

Kavárny a restaurace čekají největší nápor a výdělek roku, ceny hotelových pokojů stoupou v ten den až trojnásobně. Kameloti rozdávají první čísla festivalových vydání prestižních filmových časopisů jako Variety, Hollywood Reporter nebo Screen, první neakreditovaní fanoušci s cedulemi „prosím o vstupenku“ doufají (většinou marně), že se dostanou do kina.

Tlačenice, stromolezci i zloději

Dospělí se tísní u zátarasů, kluci šplhají na palmy, všichni vyhlížejí hvězdy slavnostního zahájení. Na žně se chystají i zloději: v mumraji příštích dnů nebude nikdo dost ostražitý.

Letos po legendárních schodech vystoupali jako první členové mezinárodní poroty, mezi nimi vysoký černý krasavec Omary Sy, režisérka hitu Barbie Greta Gerwig či Bond girl z Casina Royal Eva Green. Po nich laureátka letošní čestné Zlaté palmy Meryl Streep a herci z úvodního filmu Druhé dějství Vincent Lindon, Léa Seydoux či Louis Garrel.

Dva světy

Na deset dnů se pak Cannes rozdělí na dva světy: ve ztemnělých sálech se na plátnech odehrává všechna bída, krutost i mravní rozklad světa, na což odkazují zejména filmy v hlavní soutěži, venku zastíní lesk a luxus i přímořské slunce.

Hlavní soutěž samozřejmě není to jediné, co se v Cannes promítá, ale ukazuje trendy v té části kinematografie, jíž už jsme si zvykli říkat festivalová, protože v běžné distribuci se tyto filmy sice objevují, ale mnoho šancí u diváků nemají. Ty mají spíše hity, které v Cannes nikdy nechybějí a které reprezentuje sekce nazvaná Mimo soutěž. Letos to byl třeba film George Millera Furiosa: Sága šíleného Maxe a lidé se mohli přetrhnout, aby ho viděli jako první.

Woody Allen tvrdí, že film není sportovní utkání, a proto své filmy uvádí vždy jen v této speciální sekci, ale takový Quentin Tarantino se právě Zlatou palmou za Pulp Fiction: Historky z podsvětí v roce 1994 celosvětově proslavil, a jistě nelituje. Když už jednou Zlatou palmu dostal, mohl by natočit doslova cokoliv a do Cannes mu to vezmou. Cannes totiž mají své oblíbence a na ty nedají dopustit.

Takový Brit Ken Loach už tu měl v soutěži patnáct filmů a za dva z nich, Zvedá se vítr a Já, Daniel Blake, Zlaté palmy získal. Rozpor těchto dvou světů, na plátně a venku, vyvolává logicky kontroverze. Například režisérkám Sofii Coppola a Valerii Bruni Tedeschi se před časem posmívali, že ve filmech kritizují povrchnost západní společnosti, a samy předvádějí nesmyslně drahé modely.

A když byl předsedou poroty Steven Spielberg, mluvilo se hodně o tom, že bydlí v Cannes na vlastní jachtě. Když mu totiž festival nabídl ubytování v luxusním hotelu Majestic, namítl, že si s sebou přiveze padesát přátel. Majestic prý používá jako převlékárnu…

Drby a jídlo zdarma

Ti slavní nebo třeba jen bohatí po projekcích hodují zadarmo na luxusních večírcích, ostatní posedávají za své u venkovních stolků hospod, kaváren a bister, co jich v Cannes je – a nezkoušejte je počítat.

Často zaberou podstatnou část chodníku a někdy i ulice, dlouho do noci se tu potkávají známí z minulých let, ke každému jídlu se přikusují bagetky, pije se víno, pivo i pastis a vedou se řeči o filmech, o tom, kdo asi letos vyhraje a komu to na červeném koberci nejvíc slušelo. Róby pak zhodnotí módní policie na celém světě, o nejlepších filmech rozhodnou poroty.

Letos dostal Zlatou palmu film Anora amerického režiséra Seana Bakera, dojemné drama plné černého humoru, které vypráví příběh exotické tanečnice Ani, která se v mladické nerozvážnosti vdá za syna ruského oligarchy a pak čelí nesouhlasu jeho rodiny. Snad ho uvidíme i u nás, stojí za to.

Zdroj: vlasta.cz

Související články