Shari Lapena je prostě plná překvapení – aby ne, když si z nich udělala živobytí! Nevěrní manželé, vraždící manželky, podezřelí sousedé... V jejích knihách se překvapivými momenty rozhodně nešetří.

Povídáme si poslední den vaší návštěvy České republiky. Jaké máte dojmy?

Jsem neuvěřitelně nadšená! Věděla jsem, že se v Česku mé knihy prodávají velice dobře, moje české nakladatelství má skvělý tým šikovných lidí, ale o takovémto přijetí jsem ani nesnila! Měla jsem dvě autogramiády v Praze a jednu v Brně a každá trvala přes hodinu. Byl to nezapomenutelný zážitek.

Jsou čeští čtenáři něčím specifičtí?

Určitě jsou víc nadšení. Když jsem přišla do knihkupectví v Brně, už tam na mě čekal dav fanoušků, a když mě uviděli, začali spontánně tleskat. To jsou momenty, na které člověk nezapomíná... Podobný entuziasmus jsem viděla asi jenom u čtenářů v Mexiku. V Kanadě si mě neváží, tam jsem ráda, že na mou autogramiádu přijde třicet lidí.

Přišla na vás při návštěvě Česka inspirace na další knihu?

Vlastně ano. Hned po příletu na letiště v Praze jsem viděla obchod s českým sklem, kde bylo velké kulaté těžítko a mě okamžitě napadlo, že by to byla skvělá vražedná zbraň!

Měla jste příležitost ochutnat nějaké české speciality?

Nedělala jsem skoro nic jiného. Naprosto jsem si zamilovala svíčkovou. Tu jsem si dala dokonce dvakrát! Myslím, že to je moje nové oblíbené jídlo. A smažený sýr byl taky lahůdka. Všechno, co jsem tady ochutnala, mi moc chutnalo. Netěším se, až doma v Kanadě zase budu jíst nudná zdravá jídla...

Poslední kniha je podle čtenářských ohlasů, které jsem zaznamenal, vaše nejlepší. Máte recept na bestseller?

To nemám a myslím, že žádný neexistuje. Baví mě sledovat reakce čtenářů, protože každý má ode mě nejraději jinou knihu. Zrovna v případě Nepříliš šťastné rodiny za úspěchem stojí to, že žádná postava není vyloženě kladná. Motiv k vraždě tady mají všichni a všichni lžou.

Říká se vám královna thrillerů ze sousedství. Čím vás prostředí sousedských vztahů a života na předměstí zlákalo?

Ta blízkost. To, že navenek může vaše ulice vypadat jako to nejkrásnější místo k životu, ale ve skutečnosti tam každý něco skrývá. Coby autorce mi to umožňuje zaměřit se na psychologickou stránku příběhu. V mých knihách nenajdete žádnou velkou akci, protože myslím, že to největší nebezpečí často číhá pod fasádou obyčejného života.

Ovšem i váš životní příběh je inspirativní. Psát jste začala až v pětapadesáti letech, protože nikdy není pozdě na to změnit svůj život a plnit si sny?

Asi ano. No, do té doby, než jsem začala psát, můj život moc inspirativní nebyl. Už jako malá jsem dost četla, hlavně Agathu Christie. Ta ve mně zanechala asi velký dojem, protože je to dodnes můj vzor. Vystudovala jsem ekonomii, což byla chyba, protože mě čísla a grafy vůbec nebaví. Trochu lituju, že jsem nestudovala psychologii. Při psaní psychothrillerů by se mi to mohlo hodit.

Taky jste ale byla právnička, ne?

Ano, ale nedělala jsem trestní právo. Dělala jsem obchodní právo, dohlížela na smlouvy, a tak. Vůbec mě to nebavilo a tak jsem s tím po roce sekla. Pak jsem dělala učitelku, to už bylo zábavnější, ale bohužel v té době bylo těžké najít nějaké stálé místo, takže to byly spíš poloviční úvazky. A pak jsem otěhotněla a zůstala doma s dětmi.

A kdy jste se pustila do psaní?

Právě když jsem byla na mateřské. Vždycky když dcera usnula, začala jsem psát. Já vlastně chtěla psát vždycky, ale nevěřila jsem, že se tím člověk dokáže uživit.

No a pak se vám tenhle sen splnil...

Počkejte, to předbíháte! Nejdřív jsem napsala tři humorné romantické knihy. Prodávaly se průměrně, ale díru do světa neudělaly. Až pak jsem si řekla, že zkusím změnit žánr a napíšu thriller. Neřekla jsem to ani manželovi a tajně začala psát knihu Manželé odvedle. A pak už to šlo ráz na ráz. Poslala jsem rukopis agentce, která se zaměřuje na thrillery, ta mi o pár dní později napsala, že si musíme dát kafe. A už následující víkend jsem prodala práva.

Úspěch byl rychlý. Překvapilo vás to?

Byla jsem opravdu v šoku! My spisovatelé nemáme rádi otázky, která kniha je naše nejoblíbenější, protože naše díla jsou pro nás trochu jako děti. Ale Manželé odvedle mají speciální místo v mém srdci právě kvůli tomu, že celý ten kolotoč roztočili.

Momentálně máte na kontě šest knih, která se vám psala nejlépe?

Moje poslední kniha Nepříliš šťastná rodina šla velice hezky. Zaměřila jsem se v ní na vztahy mezi sourozenci, protože mi přijde, že to je trochu opomíjené téma. Většina knih se zaměřuje na partnerské vztahy, ale pouto mezi bratry a sestrami a mezi jejich rodiči je podle mě možná ještě zajímavější!

No a nejtěžší?

Tak to byl bezesporu Nevítaný host. Je to taková moje pocta Agathe Christie a bylo extrémně těžké popsat skupinu lidí v uzavřeném prostoru tak, aby čtenář neodhadl konec, ale zároveň aby motiv dával smysl. Jsem na sebe opravdu hrdá, že se mi to nakonec povedlo. Dokonce jsem musela změnit vraha, protože jsem s tím pořád nebyla spokojená...

Počkat, změnit vraha... Takže vy to neplánujete dopředu, nekreslíte si mapy, kdo s kým a kde?

Vůbec ne! Myslím, že psaní thrillerů mi tak jde právě proto, že jsem při psaní stejně napjatá, jako při jejich čtení. Spřádám různé teorie, kdo by to mohl být, a nechávám prostor všem postavám, aby působily podezřele. Nejvíc jsem si tohle užila v Jejím konci, kde jsem dokonce ponechala lehce otevřený závěr, aby si to každý čtenář mohl domyslet po svém...

Neznepokojuje někdy psaní vaše přátele? Nebojí se, že když je pozvete k sobě na večeři, že si na ně přichystáte nějaké děsivé překvapení, abyste si otestovala jejich reakci?

Zatím všichni přežili! Ale je pravda, že náš statek by byl dobré místo ke spáchání vraždy. Je daleko od všeho, a navíc je v okolí spousta skvělých míst k ukrytí těla... Mimochodem, víte, že když dáte mrtvolu prasatům, tak z ní nezbyde fakt vůbec nic? Nejlepší metoda na zničení důkazů!

Přemýšlíte o těchto věcech často?

Vlastně ani ne. Snažím se soustředit jenom při psaní, jinak chci mít hlavu čistou. Ale i ve volném čase čtu nejradši thrillery. Zejména Gilly MacMillan, Louise Penny a Caru Hunter. Mimochodem, Cara Hunter byla letos taky v Praze na Světě knihy a strávily jsme spolu nezapomenutelný večer v baru... Miluju, že jí v Česku měníte příjmení na Hunterová, odteď jí neřeknu jinak! Trochu mě mrzí, že já nejsem Lapenová.

Přátelíte se i s nějakými dalšími autory?

Ano, je to docela malá komunita, zvlášť my autoři thrillerů o sobě přinejmenším víme. Paula Hawkins je skvělá žena, a i když píše poněkud děsivé knihy, tak jít s ní na skleničku je vždycky zážitek. Margaret Atwood bydlela dvě ulice od nás. A jednou jsem byla na večeři u Harlana Cobena, taky skvělý chlápek.

Už pracujete na další knize?

Ano, svých prvních šest knih jsem napsala v tempu jedna za rok, což bylo skvělé, ale vyčerpávající, takže jsem si po Nepříliš šťastné rodině dala rok pauzu. Stejně jsem to ale nevydržela a začala pracovat na sedmé knize dřív, takže už je ve finální fázi. V Kanadě vyjde příští rok v létě. Bohužel ještě nemůžu prozradit název, ale lehce napovím, že se to točí kolem zmizení devítileté holčičky.

Bude vám po návratu z Česka něco chybět?

Už se moc těším na svou kočku Poppy, která vždycky sedí vedle mě, když píšu. Bude mi chybět evropský styl života, který tady máte – jíst dobré jídlo, i když třeba není moc zdravé, posedět před kavárnou s přáteli a prostě si užívat život. Mám dojem, že u nás je to pořád jenom práce, práce, práce a na ty důležité věci se zapomíná. Ovšem nejvíc mi bude chybět svíčková!

SHARI LAPENA (62)

  • Autorka šesti thrillerů: Manželé odvedle (2017), Někdo cizí v domě (2018), Nevítaný host (2019), Jeden z nás (2020), Její konec (2021) a Nepříliš šťastná rodina (2022).
  • S manželem Manuelem žijí na kanadském venkově, kde mají statek. Mají spolu dvě děti. 
  • Každé ráno se snaží cvičit jógu, protože u psaní sedí a bolí ji z toho záda. 
  • Ve volném čase jezdí na koni, což považuje za skvělé cvičení. Prý je to náročnější, než se zdá! 
  • Její kočka Poppy se dostala do poděkování všech knih, protože Shari dělá společnost při psaní. 
  • Její nejoblíbenější dezert je zmrzlina, zejména kombinace citronové a čokoládové.

ZDROJ: časopis Vlasta

Související články