Faktem, že stárnu, jsem se nikdy příliš nezabývala. Možná i proto, že věci, které nemůžu ovlivnit, nechám jen tak plynout. Cítím se dobře, tělo mi slouží tak, jak má, a doufám, že ještě dlouho bude. Při pohledu do zrcadla se leknu jenom občas. Ano, je pravda, že ze série fotek z dovolených už člověk vybírá pečlivěji – tady mám zamračený čelo, tady moc velkej nos, povislé rysy, tady pupínky na bradě a náznak kníru. Sama sobě se líbím tak na jedný fotce z padesáti, ale tak to bylo vlastně skoro vždycky. Zjistila jsem, že úplně nejhůř člověk vypadá, když ho fotograf zachytí, jak soustředěně čučí do mobilu. Kde se, proboha, vzaly všechny ty brady? Někteří lidé mi dokonce hádají méně, než mi je. Jedna paní mi nedávno povídala: „To jste svého syna musela mít tak v osmnácti, že?“
Ale! Nedávno jsme si zajeli na prodloužený víkend do bulharské Varny. Přímořské městečko před sezonou, modré a zelené moře, příjemné pláže, slunce, které koncem dubna troufale vystrkuje růžky. Neuvěřitelně dobré, poctivé jídlo. Prostě krása! Kamarádka na Facebooku mi doporučila, ať se z Bulharska rozhodně nevracím bez tamního tradičního krému obsahujícího jogurt a výtažek z růží. Jako milovnice kosmetiky jsem neváhala. Navštívila jsem první drogerii v dohledu, příslušný krém si vyhledala a donesla k pokladně.
Jenže pak se to stalo. Prodavačka (tak dvacet let, hezká černovláska) se na mě zadívala a v angličtině mi oznámila: „Ale paní, tento krém je určen MLADÉ pleti.“ Zalapala jsem po dechu a cítila jsem, jak se červenám.
Když jsem se trochu vzpamatovala, zeptala jsem se (s ostnem pasivní agresivity a ublíženosti): „Dobře. A máte tedy nějaký krém pro STAROU pleť?“
„Ano, máme jednu skvělou řadu, pojďte, hned vám ji ukážu,“ pronesla prodavačka bez uzardění a sebemenších rozpaků.
Nakonec jsem se ale rozhodla, že vyhraju (byla to vůbec výhra?), a trvala jsem na koupi svého původně vybraného přípravku. Vždyť přece to, že se na krabičce píše Pro mladou pleť znamená, že díky ní zůstane pleť mladá ne? Kdo by chtěl starou pleť?
Tato příhoda se shodou okolností stala dva dny před mými čtyřiačtyřicátými narozeninami. Bylo to znamení? Možná jsem tedy fakt stará!? Možná musím změnit celkový přístup! Přistupovat k věcem vážněji! Hrozit se dne, kdy mě nějaké milé dítě pustí na sedačku v tramvaji. Francouzských holí, stařeckých bradavic, hrbu!
Nic takového! Jsem si jistá, že pokud budu používat krém s jogurtem a výtažkem z růže…
Zdroj: Vlasta č. 20/2023