Kdyby se jako nemoc z povolání braly všechny bolesti zad, naše země by se zhroutila. Vždyť kdo se občas neprotahuje za doprovodu křupavých zvuků v zádech, kdo nenadává na ischias či podle stavu svých beder neprorokuje nadcházející počasí?!
Vůči zádovým svalům a páteři jsou „nepřátelské“ prakticky všechny běžné pracovní činnosti, počínaje celodenním sezením v kanceláři a konče zvedáním beden někde ve skladu e-shopu či zásilkové služby. Zatímco naše hlava se na moderní dobu už téměř dokonale adaptovala, tělo pořád patří spíš pračlověku, plížícímu se po čtyřech za kořistí. Proto není divu, že bolesti zad ze sedavé práce jsou u osob mladších 45 let nejčastější příčinou pracovní neschopnosti. Léčení těchto stavů je velmi obtížné. Autor tohoto článku rovněž trpí bolestmi zad, na které mu jeden holistický lékař dal jednoduchou radu: „Jdi do lesa kácet stromy a máš po bolestech.“ Dobrá rada, ale k ničemu…
Bolesti se ubráníte cvičením
„Mezi rizikové faktory vzniku chronické bolesti zad patří především nepřirozený postoj těla, jako jsou práce ve výrazném předklonu, úklonu nebo rotaci trupu, či nevhodné těžiště manipulovaného břemene. Čím je břemeno hmotnější, tím je riziko vyšší,“ vysvětluje příčiny bolesti zad MUDr. Lukáš Šoltys, předseda České ergonomické společnosti.
„Pro překročení únosné zátěže na meziobratlové ploténky musí být splněno kritérium komprese 3400 N po dobu 30 minut za směnu. Té je však možné dosáhnout již při manipulaci s kilogramovým břemenem, pokud se tak děje ve velmi nevhodných polohách trupu,“ popisuje s tím, že při vyhodnocování, zda konkrétní činnost překračuje stanovené limity, se mimo jiné sleduje poloha trupu, doba manipulace nebo dráha břemene. „Z toho vyplývá, že nejvíce jsou ohroženi skladníci, zdravotníci, pracovníci v sociálních službách, v přepravních a zásilkových službách, ve stavebnictví atp.“ dodává.
Potížím se podle Lukáše Šoltyse do značné míry dá předejít prevencí, zejména ergonomickou úpravou pracoviště tak, aby se pracovník při manipulaci vyhnul nepřirozeným polohám trupu, zkrátil manipulační dráhu nebo používal manipulační prostředky. „Pokud se při práci musí předklánět, měl by pohyb vycházet z kyčlí a záda by měla zůstat co nejrovnější. Dále by měl dodržovat dobrou životosprávu, především se zaměřit na redukci nadváhy, posilovat zádové a břišní svaly, provádět strečink apod.,“ doplňuje odborník.
Léčení nekončí vyléčením
Pokud se chce člověk s bolavými zády domáhat svých práv, praktický lékař ho odešle na kliniku nemocí z povolání a v případě, že splní základní podmínky pro uznání choroby z povolání, budou následovat speciální vyšetření (neurologická, magnetická rezonance aj.). Jejich kritéria jsou přesně stanovena mimo jiné i v závislosti na věku pacienta.
Krajská hygienická stanice pak provede šetření na pracovišti, kde bude především zjišťovat, zda dotyčný během posledních tří let odpracoval alespoň 60 potenciálně rizikových směn ročně, jak těžká břemena zvedal a jak s nimi manipuloval. Celý proces je poměrně komplikovaný. Pokud jste se těšili, že po celoživotním sezení na židli v kanceláři nebo na sedadle za volantem získáte bolestné, téměř určitě budete zklamaní.
Ten, u koho bude nemoc z povolání uznána, musí být převeden na nerizikovou práci (s případným doplatkem do původní průměrné mzdy) a nebude-li to možné, dostane od zaměstnavatele dvanáctiměsíční odstupné. Pojišťovna přitom platí léčbu a bolestné či odškodnění za snížení společenského uplatnění zaměstnance. Podle stupně poškození zdraví může odškodné činit 50 000 až 200 000 Kč.
Smutné je, že u mnoha lidí má onemocnění bederní páteře celoživotní následky v podobě chronických bolestí, omezené hybnosti apod. Možnosti léčby jsou poměrně omezené. Proto jsou u rizikových povolání důležité preventivní prohlídky. Frekvenci i náplň prohlídek už nyní pomáhají hlídat speciální aplikace, například Fabis.
Po zádech přijde vyhoření?
Někteří zaměstnavatelé se obávají, že lidé budou chtít nové nemoci z povolání zneužít a dožadovat se odškodnění i bez vážných zdravotních problémů. „Věříme, že takových sporných případů nebude mnoho, metodika uznávání nové nemoci z povolání je poměrně podrobná,“ uklidňuje JUDr. Jiří Vaňásek, vedoucí socioekonomického oddělení Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS). „Podle odhadu odborníků z oblasti pracovního lékařství se bude počet uznaných nemocí z povolání pohybovat na úrovni několika desítek případů za rok.“
Tím, že se u nás začala uznávat tato nemoc z povolání, zařadili jsme se po bok dalších zemí Evropské unie. Jak říká Jiří Vaňásek, například v sousedním Německu jsou kritéria pro uznání tohoto onemocnění dokonce méně přísná než u nás.
Je docela možné, že časem získají i jiné zdravotní problémy status choroby z povolání. „V odborných kruzích jsou v počátcích diskuze například o problematice syndromu vyhoření. Ale toto je opravdu v plenkách, teprve na expertní medicínské úrovni. Ovšem otázka ochrany duševního zdraví zaměstnanců se dostává stále více do popředí,“ dodává Jiří Vaňásek.
ZDROJ: časopis Květy, , szu.cz
Článek vyšel v časopise Květy 2. 3. 2023.
