Jistě si pamatujte hotovou senzaci, kterou vloni vzbudila její obří modrá róba z dílny slovenského návrháře Borise Hanečky. Tyhle opulentní šaty se staly pověstné a každý by mohl herečce takovou reklamu na sociálních sítích a médiích závidět. Kam se hrabe Agáta Hanychová se svými milostnými eskapádami! Kdyby byla Jitka influencerkou, vytěžila by ze své modelkovské popularity slušný balík.

Modré šaty se staly populární hlavně na sociálních sítích

Třeba známý grafik a autor humorných koláží TMBK její šaty srovnával s materiálem na zakrývání střech po tornádu. „Vtípky o šatech mě bavily. Dokonce mám i svůj oblíbený. Co je však nepřípustné, jsou vtipy na postavu nebo zevnějšek kohokoli. Ty osobní útoky jsou kruté,“ řekl v jednom z rozhovorů návrhář. A nutno podotknout, že ani samotné Jitce Čvančarové náhlá popularita nevadila. S lehkou nadsázkou a humorem situaci okomentovala: „Připadám si v nich jako v nebi, samo nebe mi návrháře seslalo.“

Sexy výstřihy a narvaný dekolt

Senzaci vzbudily i její fialové šaty od Natali Ruden, které vynesla na festivalu v roce 2017. Extrémní výstřih celkem šokoval, sama herečka přiznala, že původní představa o stylu šatů nebyla tak odvážná. Nakonec si Jitka nenavlékla žádné šperky, aby bujný dekolt ještě více vynikl. Muži se jí nebyli schopni dívat do očí a některé ženy velmi pravděpodobně záviděly… Natali Ruden oblékla Jitku i v roce 2016, kdy pro ni ušila rafinované šaty se španělskou krajkou. V roce 2015 zase herečka zazářila na červeném koberci v bělostné róbě od Emilio Pucci s přehozem Elie Saab.

Podívejte se do naší galerie, jaké odvážné róby Jitka Čvančarová oblékala na MFF Karlovy Vary v minulých letech!

A aby to zase nebylo jenom o šatech, přinášíme vám rozhovor z Vlasty roku 2014, kdy jsme Jitku vyzpovídali v souvislosti s její charitativní činností, které se věnuje s čím dál tím větší intenzitou dodnes.

Proč se tak intenzivně charitativní činnosti věnujete?

Mimo jiné věřím, že když svítíte, tak nakazíte ostatní lidi kolem sebe. Myslím si, že skutečně můžete svou tvůrčí cestou někoho inspirovat. Já znám hodně lidí, kterými se ráda nechám „nakazit“.

Jak to všechno zvládáte – rodinu, herectví, charitu...?

Jsem činorodá, neumím se moc nudit. Naučila jsem se také ve svých šestatřiceti letech konečně říkat ne. Hodně řeším to, zda nabídka, kterou zrovna dostanu, bude stát za tu vloženou energii, nebo ne. Netýká se to jen herectví. Stejně tak vážím práci v neziskovém sektoru. I v této oblasti je bohužel spousta lidí, kteří se chtějí na úkor ostatních obohatit.

Máte s tím osobní zkušenost?

Na můj vkus až dost. Často se stává, třeba na ulici, že se lidé vydávají za různé organizace, jsou schopni vyrobit si i falešné průkazy a zneužívají důvěru a štědrost lidí. Nevím, jestli se takoví lidé dostali do nějaké těžké situace, zda je to zoufalství, co je dohání k nepoctivosti. Já vybírání peněz na ulicích považuji skoro za vydírání. Jak víte, že organizace, které jste hodili něco do kasičky, s vašimi penězi dobře naloží? Venku si nemůžete přečíst její výroční zprávu a zkontrolovat, jak pracuje. Tlačí vás na ulici čas, emoce, z valné většiny vám lidé, kteří vybírají, nejsou schopni odpovědět na otázky, které jim položíte... Dotovat někoho, kdo to možná zneužije, je absurdní.

Baví vás víc divadlo, nebo film?

Osobně to nerada odděluji, protože mám pocit, že jeviště je tréninkový prostor. Novou hru zkoušíte zhruba dva měsíce a po tu dobu máte možnost na sobě pracovat, bořit mantinely, dostat se profesně dál. A právě tu snahu, ten vlastní vývoj a trénink v divadle, zúročíte před kamerou. Pro mě není jedno bez druhého.

Jak relaxujete?

Relaxuji při všem, co dělám s dcerou a s mou rodinou. Hodně utíkáme z Prahy, už tak 80 procent času trávíme mimo ni. V přírodě jsme více šťastní. Je tam svobodnější prostor pro dítě, tady by muselo kličkovat mezi tramvajemi.

Co vaše plány do budoucna?

Neplánuji, nechávám život plynout, přijímám věci, které mi život přichystal teď a tady. Sním, to ano, ale hodně cestovatelsky. Až Elenka ještě trochu povyroste, věřím, že zvládneme všichni cestu do Francouzské Polynésie, kterou bych chtěla jí i manželovi ukázat. Je to ráj na zemi, mám tam přátele a už se nemohu dočkat, až se tam na chvíli zase vrátím.

Nedá mi to se nezeptat – jak se vypořádáváte s články v bulvárních novinách, které někdy nejsou lichotivé?

Nevnímám to, nečtu to, jasně, že se mi občas něco donese, ale vůbec to neřeším. Je to škoda energie, škoda myšlenky, kterou jim věnuji.

Jitka a Debra

Jitka a Debra

Od roku 2006 je patronkou charitativní organizace DebRA ČR. Ta se věnuje pomoci a podpoře lidí žijících s vzácnou vrozenou vadou kůže, pro niž se vžilo označení „nemoc motýlích křídel“. V roce 2010 začala organizovat vlastní dobročinný projekt 12 plus 12, jehož cílem je podpora právě této organizace. Spolupracuje také s Dětských fondem OSN UNICEF.

Zdroj: https://vlasta.cz, časopis Vlasta