Parka a Eskymáci
Parka má prý kořeny mezi eskymáckými národy, od nichž získala i pojmenování. Její moderní podoba se odvíjí od bundy americké armády typu N-3B, kterou Američané vyvinuli zkraje padesátých let hlavně pro piloty působící v extrémních klimatických podmínkách (až do –50 °C). Zlidověl pro ni název „snorkel parka“, protože když si nositel natáhl kapuci, tak prý trochu připomínal šnorchl ve vodě. Materiálem byl nylon, vlnu uvnitř nahradil oranžový polyester a odnímatelná kapuce s kožešinou přibyla během vietnamské války.
Klasika s drobnými obměnami
Tradiční střih parky zůstává neměnný… Typickým army prvkem jsou skládané kapsy, které parce dodávají i osobitý šmrnc. Prodloužený zadní díl, nazývaný fish tail (rybí ocas), bývá zavázaný tkaničkou nebo zapnutý pomocí druků. Velká kapuce, ať už odepínací, nebo jako pevná součást, je pro parku typická, stejně tak i stojáček. Kapuce mívá často odnímatelný kožešinový lem. Parka někdy mívá skrytý zip, jindy ho dává na odiv. Tunýlek, kterým se provléká tkanička nebo provázek, najdete nejen v pase, ale i na kapsách a jako zakončení spodního lemu.
Výběr barvy je jen na vás
Původní šusťákovinu nahradilo pevné plátno a pogumované materiály, khaki zelenou pak v modernějším pojetí dokonce i pestrobarevné potisky. Parce sluší přírodní tóny jako písková, béžová, mocca a sytě hnědá, a kdybyste se chtěla trochu odvázat, můžete sáhnout třeba po denimu nebo korálově červené.