Bez jídla a vaření by to nebyl Václav Havel. „Byl na své kuchařské umění možná pyšnější než na svoje literární a politické dílo,“ vzpomíná Michael. „Hrozně se těšil z toho, když ostatním chutnalo. Dlouho jsme se spolu přeli o recept na svíčkovou, jak nakládat zeleninu, jestli den předem nebo dva dny předem, a jestli se má maso před pečením ještě smažit, no prostě vyhráli jsme si s tím dost.“
Odkud jsou jablka?
Mě zas moc těšila ta kuchařka. Ne že by v ní byly nějaké novinky, většinu jídel jsem znala, ale mohla jsem při ní vzpomínat na svého oblíbence. A navíc mě neodolatelně lákala k vaření. Není tu nic přikrášleného, styl Václava Havla byl český, jednoduchý a lidový. Fotky servírují jídlo přímo pod nos a měla jsem z nich pocit, že jsem doma u mámy. Díky téhle knize si pamětníci jako já připomenou, z čeho se za normalizace vařilo, a mladší se to dozvědí. Nejenže nebyl výběr zeleniny a masa, ale ani koření! Až zas budu v obchodě nevrlá, že nenapsali na cedulku, odkud jsou jablka, měla bych si na to vzpomenout.
Václav Havel měl prý nejradši polévky. „Občas to ale přeháněl. Když se blížil prostředek dne, říkal vždy: půjdeme na polévku. Mnozí to nejdřív brali jako signál, že se jde na oběd, ale šlo se skutečně jen na polévku,“ vzpomíná Michael.
Odkud je ten zvláštní název kuchařky? „Tak označoval Havel honosné večeře. Při příjezdu do cizího města na oficiální návštěvu vždycky navrhl, abychom si ještě odpoledne zašli do hospůdky na chlebíček nebo polévku, protože večer bude k jídlu jenom kančí na daňčím.“ Tenhle recept Michael s přáteli na prezidentovu počest stvořil a jako všechny ostatní i vyzkoušel.
A já se rozhodla zkusit sladké rohlíčky, protože je doma všichni milujeme. Recept je ve stručnosti tenhle: těsto ze 40 dkg hladké mouky, hery a kelímku zakysané smetany nechte dvě hodiny v lednici, udělejte z něj rohlíčky, naplňte je a pečte půl hodiny na dvě stě. Rohlíčky zmizely rychlostí blesku. Dcera jich pár vzala na výlet a měla jen malou připomínku: „Mami, příště prosím i povidlové.“
